22 CO 43/2022-76 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 17 923,33 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15 516,73 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované dále uložil zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu žaloba zamítl (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 57 445 Kč (jako jistiny s přirostlým úrokem 42 445,06 Kč, smluvních pokut 1 920 Kč, 9 146 Kč a 3 934 Kč) s úrokem z prodlení a nákladů uplatnění pohledávky 1 200 Kč. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou jako podnikatelem smlouvu o zápůjčce, dle níž žalované poskytla částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit úrok, to vše v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč, splatných vždy 23. dne v měsíci počínaje dubnem 2020. Žalovaná před zesplatněním zaplatila první dvě splátky, v květnu 2020 oznámila využití ochranné doby, která skončila 31. 7. 2020, dále zaplatila dalších 4 573 Kč dne 22. 9. 2020 a dalších 4 573 Kč dne 3. 11. 2020. Žalovaná splátky neplnila včas, žalobkyni proto podle bodu 6.1 a), b) smlouvy vzniklo právo na smluvní pokutu v celkové výši 1 920 Kč (8 % z dlužné splátky 1 a 2, 13 % z dlužné splátky 1). V důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění, kterým se jistina i úrok splatný do konce splátkového kalendáře staly součástí nové jistiny. Dalším prodlením vniklo podle bodu 6.5 smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 9 146 Kč (25 % z nové jistiny) a dle čl. 6 7 smlouvy právo na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny denně, přičemž žalobou žalobkyně uplatňuje tuto denní smluvní pokutu za období do vyhotovení žaloby v celkové výši 3 934 Kč. 3. Žalovaná rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. 4. Okresní soud z provedených důkazů po skutkové stránce uzavřel, že žalovaná na základě smlouvy o podnikatelské zápůjčce obdržela 30 000 Kč. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s úrokem 24 876 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč splatných vždy 23. dne v měsíci. Z výše splátek, délky splácení a celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, vyplývá, že úroková sazba činila 129,38 % p. a. Pro případ prodlení byly ujednány sankce uvedené ve skutkových tvrzeních žaloby. Smlouva byla uzavřena mezi podnikateli. Žalovaná uplatnila ochrannou dobu od 1. 6. 2020 do 31. 7. 2020. Žalovaná zaplatila 18 292 Kč. 5. Okresní soud aplikoval na daný případ následující hmotněprávní normy. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 8. Podle § 588 OZ platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 10. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ, platí, že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 11. Podle § 122 odst. 5 ZSÚ platí, že odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. 12. Podle § 4 písm. b) zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, platí, že ochranná doba trvá od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po dni, v němž úvěrujícímu došlo oznámení úvěrovaného, že má v úmyslu využít ochrannou dobu, do 31. července 2020, jestliže úvěrovaný v oznámení uvede, že má v úmyslu využít takto zkrácenou ochrannou dobu. 13. Podle § 5 odst. 1 téhož zákona platí, že o délku ochranné doby se odkládá čas plnění peněžitých dluhů úvěrovaného vůči úvěrujícímu ze smlouvy o úvěru. 14. Podle odst. 3 písm. b) téhož paragrafu platí, že za dobu trvání ochranné doby vzniká úvěrujícímu právo na úrok, který v případě úvěrovaného, který je podnikatelem, odpovídá úroku, který byl sjednán. 15. Okresní soud uzavřel, že ze shora citovaných ustanovení a zjištění o obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu spolu s úrokem. Okresní soud zkoumal, zda je výše sjednaného úroku v souladu s právem. V posuzované věci činila jistina 30 000 Kč, žalovaná měla v 12 měsíčních splátkách zaplatit celkem 54 876 Kč (úrok 24 876 Kč). V procentuálním vyjádření úrok činil 129,38 % p. a. Průměrná sazba úroků podle údajů České národní banky – databáze ARAD dostupné na https://www.cnb.cz poskytovaných podnikatelům („ nefinanční podniky - úvěry do 7,5 mil. – floating a fixace do 1 roku včetně“) bankami činila v březnu 2020 4,65 % p. a. – sazba stanovená v posuzované smlouvě však byla více než 27x vyšší, jednalo se tedy o úrokovou sazbu jednoznačně extrémní, resp. přímo brutální. Smlouva byla sice uzavřena mezi podnikateli, nicméně tato skutečnost nezprošťovala žalobkyni povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality. Žalobkyně totiž jednala z pozice velké úvěrové společnosti vůči živnostníkovi. Za této situace je autonomie vůle slabší strany – žalovaného – iluzorní. Stanovením patnáctinásobné úrokové sazby oproti sazbě průměrně poskytované bankami (a to ještě soud bere v úvahu průměrnou sazbu u spotřebitelských úvěrů, která je vyšší) se povinnosti jednat v souladu se zásadou profesionality žalobkyně zpronevěřila – je zjevné, že své hospodářské postavení využila k výraznému vychýlení uspořádání práv a povinnosti na svou stranu, až za hranici uspořádání spravedlivého. Tím žalobkyně zcela zjevně překročila i hranici dobrých mravů. Ujednání o výši úroků proto soud považoval za zjevně rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla smlouvou úvěrovou – tedy ex lege úplatnou – nebylo na místě ani nepřiznání úroku, ale bylo třeba podle § 577 OZ moderovat výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. 16. Obecně vyšší rizikovosti poskytování úvěrů nebankovním subjektem musí odpovídat i výše úroku, soud proto žalobci přiznal úrok 10 % ročně (více než dvojnásobek průměrné sazby poskytované bankami podnikatelům) z částky 30 000 Kč, což by při ujednané délce úvěru 12 měsíců a anuitním způsobu splácení znamenalo úrok celkem 1 644 Kč a měsíční splátka by činila 2 637 Kč. Žalovaná zaplatila 2 x 4 573 Kč před uplatněním ochranné doby. To stačí na 3,46 splátky ve výši 2 637 Kč. Červen a červenec byly v důsledku ochranné doby bez splátek. Srpen 2020 tedy byl pokrytý celý a v září 2020 bylo již zaplaceno dalších 4 573 Kč – spolu s přebytkem z předchozích splátek to tedy pokryje i říjen a v listopadu již bylo zaplaceno dalších 4 573 Kč Celkem žalovaná zaplatila 18 292 Kč (6,9 splátek) a do prodlení se dostala až s devátou splátkou (6,9 splátek zaplaceno + 2 splátky ochranná doba) za prosinec 2020. Úvěr tedy měl být zesplatněn až 23. února 2021 (60 dní prodlení s prosincovou splátkou). Při splátce 2 637 Kč a anuitním splácení by splátkami 3 a 4 byl hrazen úrok celkem 400 Kč. Vzh