25 CO 181/2022-170 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem -) ze společného jmění účastníků přikázal: do výlučného vlastnictví žalobkyně (viz výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu): a/ jednotku [číslo] (způsob využití: byt), vymezená podle občanského zákoníku v budově [adresa], která je součástí pozemku p.č. [anonymizováno] vč. ideálního podílu ve výši [číslo] na společných částech pozemku p. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je budova s [adresa] (bytový dům), v k. ú. a obci [obec], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce]; b/ dále přesně vyjmenované movité věci; c/ osobní automobil značky Opel Crossland [příjmení] [příjmení] 1,2 [příjmení] 81kW [registrační značka]; d/ zůstatek ze zrušeného běžného účtu č. [bankovní účet] a finančního produktu Conseq ve výši 123 529 Kč; e/ zůstatek ze zrušeného spořicího účtu č. [bankovní účet] ve výši 350 000 Kč; f/ smlouvu [číslo] uzavřenou se spol. [název] [název] [název] (cenné papíry) a g/ zůstatky na finančních produktech, které byly ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství vedeny na jméno žalobkyně; do výlučného vlastnictví žalovaného (viz výrok pod bodem II.): a/ přesně uvedené movité věci a b/ zůstatky na finančních produktech, které byly ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství vedeny na jméno žalovaného); -dále žalobkyni uložil povinnost uhradit žalovanému vypořádací podíl ve výši 984 564 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (bod III.); -žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod IV.); -žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náhradu státem zálohovaných nákladů řízení 3 094 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod V.) a stejnou povinnost, avšak ve výši 5 094 Kč uložil rovněž žalovanému (bod VI.). 2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud shrnul, že žalobkyně se žalobou ze dne 29. 11. 2021 domáhala vypořádání společného jmění bývalých manželů s odůvodněním, že toto zaniklo právní mocí rozsudku tamního soudu pod č. j. [číslo jednací] dnem 21. 4. 2021 a nebylo doposud vypořádáno. K vypořádání navrhla položky uvedené ve výroku rozhodnutí. Žalovaný s navrhovaným vypořádáním souhlasil s tím, že však uplatnil dvě zásadní výhrady, a sice bytovou jednotku požadoval přikázat do svého výlučného vlastnictví a dále namítal, že tvrzené vnosy žalobkyně v částce 260 000 Kč nebyly použity na koupi bytové jednotky, ale byly použity na zařízení dočasného bydlení u rodičů žalovaného [jméno] a [jméno] [příjmení] ve [obec], v domě s [adresa] - konkrétně k nákupu tohoto zařízení: televize, DVD přehrávač, 3 šatních skříní, manželská postel, kuchyňská linka, kamna, osobní automobil trabant Limuzína a osobní automobil Opel Astra. 3. Okresní soud citoval ust. § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, § 740 a § 742 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Za nesporný měl rozsah společného jmění manželů (aktiv tvořených bytem, movitými věcmi a pohledávkami), přičemž pasiva (dluhy) nebyly účastníky tvrzeny a tudíž ani prokazovány. Podal přehled souboru těch věcí přikazovaných každému z účastníků, které mají shodnou hodnotu; uvedl dále, že se účastníci shodli na tom, že movité věci, nacházející se ve společné bytové jednotce, budou přikázány tomu z účastníků, komu bude přikázán byt, a že hodnota těchto věcí je 60 000 Kč (tyto věci výslovně vyjmenoval). Proto okresní soud neprováděl dokazování stran ceny movitých věcí. 4. K bytové jednotce okresní soud uvedl, že její hodnota byla zjištěna znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 2 090 000 Kč. Prováděl dokazování k tvrzení žalobkyně, že předmětná bytová jednotka byla pořízena z větší části z peněz, které jí byly darovány jejími rodinnými příslušníky (a to jednak prarodiči žalobkyně a jednak rodiči žalobkyně) – celkem jí bylo darováno 260 000 Kč, což s ohledem na kupní cenu bytové jednotky 534 000 Kč činilo 48,7% z ceny nemovitosti. Z tohoto důvodu žalobkyně požadovala, aby do vypořádání společného jmění bývalých manželů byl započten vnos v celkové výši 1 017 830 Kč (48,7 % z aktuální ceny bytu). Uzavřel, že jak rodiče žalobkyně, tak její prarodiče prokazatelně v souvislosti s koupí nového bytu darovali žalobkyni částku v celkové výši 260 000 Kč (100 000 Kč rodiče žalobkyně a 160 000 Kč prarodiče žalobkyně); je přitom vyloučeno, aby tyto prostředky byly využity v souvislosti s nákupem věcí uváděných žalovaným, když tyto byly se souhlasem žalobkyně vloženy dárci přímo na účet prodávajícího – [územní celek] Okresní soud dále souhlasil se žalobkyní v tom, že není důvodu tento vnos nevalorizovat, proto jej valorizoval v poměru 48,7 % k aktuální ceně (žalobkyně prokázala, že se jednalo o dar výlučně pro ni, který byl použit na úhradu podstatné části kupní ceny na byt, jehož hodnota od doby koupě čtyřnásobně vzrostla). 5. Uvedenou bytovou jednotku přikázal okresní soud žalobkyni, neboť dospěl k závěru, že to byla ona, kdo se převážně zasloužil o její nabytí, a to právě v návaznosti na dary od rodičů a prarodičů. Dalším důvodem, pro který byla bytová jednotka přikázána žalobkyni, byla pochybnost o vyplacení vypořádacího podílu žalovaným, který by v případě přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví měl vyplácet částku ve výši téměř 1,2 mil. Kč. Žalovaný soudu sice předložil nabídky na odkup jím vlastněné zemědělské půdy, nicméně tyto nejsou datované a nabízená cena je s poznámkou možné nepřesnosti. Okresní soud dále shrnul jednotlivé hodnoty přikazované účastníkům a navázal výpočtem vypořádacího podílu. 6. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“) s ohledem na srovnatelnost jejich procesního úspěchu. Rozhodnutí o nákladech státu odůvodnil ust. § 148 odst. 1 OSŘ. 7. Proti rozsudku okresního soudu, a to výslovně proti výrokům I., II., III., se odvolal žalovaný. Namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel uvedl, že v řízení postupně mezi stranami došlo k dohodě o rozdělení movitých věcí a ostatních položek; sporné zůstaly jen otázky přikázání bytové jednotky a tvrzených vnosů na její pořízení. Žalovaný měl a nadále má zájem předmětnou jednotku nabýt do svého výlučného vlastnictví. Okresní soud ji však přikázal žalobkyni s ohledem na vnosy na pořízení jednotky ze strany žalobkyně a pochybnosti o možnosti žalovaného žalobkyni vyplatit. Pokud by měl žalovaný informaci, že soud v tomto směru o jeho možnostech pochybuje, pak by vyvinul snahu doložit toto důkazně více. Tento názor soudu mu však nebyl znám. V současné době jej oslovil další kupec na jeho pozemky; k tomu předložil důkaz. Na vyplacení žalobkyně má tak prostředky, nadto je třeba uvažovat s tím, že žalobkyně jej bude vyplácet z ostatních movitých věcí a finančních produktů. Nemá jinou možnost, jak uspokojit svou bytovou potřebu. Dále žalovaný předložil čestné prohlášení své matky, o kterou výlučně pečuje, která bydlí též v [obec]. Zajišťuje jí nákupy, odvoz k lékaři, apod. Z jiného bydliště by tyto činnosti obtížně zajistil. Byla to navíc žalobkyně, kdo jednotku opustil a nejevil o ní zájem. Sama má možnost bydlení v bytě patřícím její matce, který pronajímá. Od doby rozvodu navíc žalovaný do jednotky investoval, kdy nejzásadnější věcí bylo zakoupení nového kotle. O byt pravidelně pečoval i po dobu trvání společného soužití s žalobkyní. K otázce vnosů odvolatel uvedl, že nadále nesouhlasí s tvrzeními žalobkyně v tomto směru. Darované peníze žalobkyni prarodiči ve výši 160 000 Kč nebyly použity na nákup bytové jednotky, ale na zařízení dočasného bydlení u rodičů žalovaného [jméno] a [jméno] [příjmení] ve [obec] v domě s [adresa] - konkrétně k nákupu přesně uvedeného zařízení, dále na pořízení osobního automobilu Trabant Limuz, televize, DVD přehrávače a část byla použita na pořízení osobního automobilu Opel Astra. K tomu odvolatel předkládal čestná prohlášení. Co se pak týče daru od rodičů žalobkyně ve výši 100 000 Kč, pak podle žalovaného není překvapením, že rodiče žalobkyně svědčí v dané věci ve prospěch žalobkyně. S podivem ovšem je ta skutečnost, že tvrzení, že se mělo jednat o tzv. dar pouze pro žalobkyni, se objevuje po cca 24 letech až v souvislosti s tímto řízením. Najednou si oba rodiče žalobkyně přesně vzpomínají, že se jednalo toliko o dar žalobkyni - nikoliv oběma, byť minimálně otec žalobkyně připouští, že dar dali, protože novomanželé neměli kde bydlet. Tvrzení matky žalobkyně, že se mělo jednat o byt výlučně žalobkyně, je pak ve světle stvrzenek zcela nelogické. Ostatně jedná se o poměrně častý jev, kdy je v rámci manželství darováno na společnou věc oběma manželům a následně je tvrzen opak s cílem zvrátit po