25 CO 309/2021-309 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výše označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni uhradit žalobkyni částku 857 833 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 827 993 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 29 840 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (bod I. výroku rozsudku okresního soudu) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit náklady řízení 1. žalovanému ve výši 187 937 Kč a 2. žalovanému ve výši 167 849 Kč, a to v obou výrocích do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám označených zástupkyň jednotlivých žalovaných (body II. a III. výroku rozsudku). 2. Po skutkové stránce okresní soud uzavřel, že pojištěnec žalobkyně pan [jméno] [příjmení] dne 9. 8. 2016 utrpěl zranění, u něhož bylo podezření, že bylo způsobeno jednáním neznámé osoby spočívající v tom, že při montáži regálových konstrukcí došlo z přesně nezjištěné příčiny k uvolnění pravé vidle retraku; padající vidle zasáhla poškozeného, který utrpěl rozsáhlé poranění hlavy. Věc pracovního úrazu [jméno] [příjmení] byla šetřena Policií ČR a byla dne 1. 3. 2017 odložena z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. V posuzované věci nebylo mezi účastníky sporné, že se v daném případě jednalo o montáž regálového systému na staveništi stavby„ [anonymizováno] [obec] [anonymizována tři slova]“, kdy objednatelem stavby byla [právnická osoba] a. s., jejím zhotovitelem pak firma [právnická osoba] Prvý žalovaný zde pracoval jako podnikající fyzická osoba na základě smlouvy uzavřené s 2. žalovaným a 2. žalovaný prováděl dílo na základě smlouvy o dílo pro firmu [právnická osoba] Předmětný vysokozdvižný vozík (tzv. ještěrku, jinak také pod označením retrak) obsluhoval a řídil 1. žalovaný. Sporné mezi účastníky pak nebylo ani to, že předmětný retrak předal 1. žalovanému k provozu 2. žalovaný – šlo o retrak funkční, po technické kontrole, způsobilý provozu, při školení v [obec] dne 11. 7. 2016 se příslušní pracovníci seznámili se všemi funkcemi i se zabezpečením vidlí tohoto stroje. Prvý žalovaný prováděl kontrolu retraku tak, jak bylo stanoveno v příručce. K nárazu vidlemi do nějaké překážky nedošlo, s ohledem na váhu vidle (68 kg) by byl náraz seznatelný na samotném retraku a cítili by ho i ti, kteří stavěli sloup. Celý postup montáže probíhal tak, že přímo pod vidlemi nikdo nestál. Předmětná pravá zdvižná radlice vysokozdvižného vozíku spadla z nezjištěných příčin. Z provedeného dokazování je zřejmé, že neexistuje popisová ani obrazová dokumentace z místa samého, ani předmětného retraku samotného. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], přibraný k podání znaleckého posudku v trestní věci pro přečin těžkého ublížení na zdraví poškozeného [jméno] [příjmení] Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], územní odbor [obec] – oddělení obecné kriminality, prohlížel pro účely zpracování posudku jiný vysokozdvižný vozík a jeho závěry nevycházejí z faktů o skutečném průběhu úrazového děje a stavu předmětného retraku před a po tom, co k pádu pravé vidle došlo. Tento znalec byl ustanoven Policií ČR, která nakonec věc sama odložila. Odpovědnost za stav předmětného retraku, který byl předán 1. žalovanému k provádění montáže, nepochybně nesl 2. žalovaný. Podle technického protokolu ze dne 4. 1. 2016 byl stroj bez závad. Oblastnímu inspektorátu práce pro [územní celek] a [územní celek] (dále jen„ OIP“) pak podle jeho zprávy podané z kontroly šetření pracovního úrazu [jméno] [příjmení] nepřísluší posuzovat, kdo úraz zavinil a ani v jaké míře; v rámci svých kompetencí OIP řeší objektivní odpovědnost zaměstnavatele za zaměstnance; tedy - co bylo porušeno ze strany zaměstnavatele. Ve zprávě z kontroly šetření pracovního úrazu [jméno] [příjmení] OIP uvádí, že příčinu pádu vidlice vysokozdvižného vozíku se nepodařilo zjistit. OIP v případě 1. žalovaného mu uložil pro spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce – konkrétně, že porušil § 101 odst. 4 zákoníku práce (tj. zajistit, aby jeho činnost a práce byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele) pokutu, jejíž výši tento úřad zvolil ve spodní hranici možného (konkrétně v částce 15 000 Kč). Při určení výše této pokuty správní orgán přihlédl k poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Za uvedený správní delikt bylo přitom lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, co bylo příčinou uvolnění a pádu pravé vidlice retraku, čím a kdo toto uvolnění zavinil. Druhému žalovanému pak OIP udělil totožnou pokutu za správní delikt na úseku bezpečnosti práce – konkrétně, že nevedl dokumentaci o informacích a pokynech, které mají a mohou mít vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, přičemž v příkazu o uložení pokuty bylo výslovně uvedeno, že nebylo zjištěno, že by tento nedostatek byl v přímé příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu. 3. Po právní stránce okresní soud vycházel z ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) s tím, že nárok zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na léčení jejího pojištěnce je dán pouze v tom rozsahu, v jakém zaviněné protiprávní jednání třetí osoby je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce; v rozsahu, v jakém příčinou vynaložených nákladů bylo spoluzavinění pojištěnce, není dána příčinná souvislost vzniku těchto nákladů se zaviněným protiprávním jednáním třetích osob (okresní soud k tomu zmínil rozsudek Nejvyššího soudu ze ČR dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 1/2004 s. 42). Spoluzavinění poškozeného v rozsahu 50 % ostatně připouští i žalobkyně a zohledňuje jej ve svém žalobním požadavku, kdy žádá pouze polovinu z těchto vynaložených nákladů. V souladu s ust. § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“) okresní soud vzhledem k datu škodní události – 9. 8. 2016 věc, tj. naplnění předpokladu zaviněného protiprávního jednání třetí osoby včetně příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem škody, posoudil podle ust. § 2894 a násl. o. z. Prvostupňový soud dále citoval z přesně označených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, zabývajícími se výkladem příčinné souvislosti a jejího přerušení. Uzavřel, že jen ze samotné skutečnosti, že 1. žalovaný byl OIP shledán vinným ze správního deliktu na úseku bezpečnosti práce, neobstojí tvrzení žalobkyně, že příčinou vzniku škody bylo spáchání tohoto správního deliktu 1. žalovaným. Jestliže vidlice spadla z nezjištěných příčin, nemůže být zmíněný správní delikt 1. žalovaného podstatnou příčinou vzniku škody na zdraví poškozeného. Zásadní při zjišťování příčinné souvislosti podle okresního soudu je, za jakou konkrétní újmu je požadována náhrada. Okresní soud zopakoval, že v daném případě žalobkyně požaduje náhradu vynaložených nákladů na poskytnuté služby v souvislosti s újmou na zdraví pojištěnce [jméno] [příjmení], kterou jmenovaný utrpěl při pádu zdvižné pravé vidlice vysokozdvižného vozíku, k němuž došlo z nezjištěných příčin. Na základě zjištěného skutkového stavu je dle prvostupňového soudu nutno uzavřít, že bezprostřední příčinou vzniku této škody, bez níž by ke vzniku škody nedošlo, je nepochybně právě uvedený pád pravé vidlice retraku, ke kterému ale nedošlo porušením právní povinnosti 1. žalovaným, zakládající odpovědnost podle ust. § 2894 a násl. o. z. Mezi porušením povinnosti na úseku bezpečnosti práce, respektive 1. žalovaným spáchaným správním deliktem a vznikem škody proto není vztah příčiny a následku. Okresní soud tak učinil závěr, že žalobkyní vynaložené náklady na léčbu jejího pojištěnce - poškozeného [jméno] [příjmení] nebyly vynaloženy v důsledku zaviněného protiprávního jednání 1. žalovaného. S ohledem na prokázaný skutkový stav tudíž zákonné předpoklady odpovědnosti 1. žalovaného ve smyslu ust. § 55 zákona nebyly naplněny, potažmo pak logicky nebyly naplněny ani dle ust. § 2914 o. z. u 2. žalovaného (z titulu dovozovaného ručitelského závazku 2. žalovaného za splnění platební povinnosti 1. žalovaným dle § 55 zákona /konkrétně z důvodu jeho nedostatečného dohledu/). O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“), vycházel přitom z procesního úspěchu obou žalovaných ve sporu. Konkrétní výpočet těchto nákladů pak prvostupňový soud podrobně rozvedl v bodech 55. a 56. odůvodnění jeho rozsudku; lhůtu k plnění a místo k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 OSŘ. 4. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalobkyně. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) OSŘ. Nesouhlasila se závěrem soudu, že vynaložené nákla