25 CO 48/2022-111 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 25. 5. 1959, zemřelém 25. 6. 2019 (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši, jež bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II). Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2022 č. j. 8 C 295/2020-82 byl výrok II rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2021 č. j. 8 C 295/2020 opraven tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 36 421 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2022 č. j. 8 C 295/2020-85 byl výrok usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2022 č. j. 8 C 295/2020-82 opraven tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1 a žalovanému 2 náhradu nákladů řízení ve výši 36 421 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných 1 a 2. 2. Žalobce se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 3. 9. 2020 domáhal vůči žalovaným určení, že je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném 25. 5. 1959 a zemřelém 25. 6. 2019. Tvrdil, že dne 25. 6. 2019 zemřel jeho otec [jméno] [příjmení]. V dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 1069/2019 předložili žalovaní listinu označenou jako„ moje poslední vůle“, jejíž součástí je i výrok o vydědění žalobce jako zákonného dědice z toho důvodu, že se žalobce s otcem nestýkal a jeho pokusy o navázání kontaktu s žalobcem byly neúspěšné. Účinky listiny o vydědění by se měly vztahovat i na potomky žalobce. Tvrzení zůstavitele o nezájmu se ho velmi dotýká, neboť situace byla naprosto opačná, on měl zájem o kontakt se zůstavitelem (s otcem), avšak byl to právě zůstavitel, který jakoukoliv komunikaci odmítal. Tuto skutečnost přičítá psychickému stavu zůstavitele. Zůstavitel ukončil svůj život sebevraždou. 3. Žalovaní 1 a 2 navrhli zamítnutí žaloby. Tvrdili, že u Okresního soudu v Hradci Králové bylo vedeno řízení pod sp. zn. 9 C 135/2020, které bylo pravomocně skončeno a bylo určeno, že jsou dědici ze závěti zůstavitele [jméno] [příjmení]. V tomto řízení žalobce tvrdil, že poslední vůle zůstavitele [jméno] [příjmení] jím nebyla sepsána a podepsána, byla tedy namítána její pravost. Poté však své stanovisko změnil a potvrdil, že zůstavitel [jméno] [příjmení] vlastní rukou poslední vůli sepsal a podepsal. Okresní soud poté učinil ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 135/2020 závěr, že poslední vůle, tedy závěť zůstavitele [jméno] [příjmení], je listinou pravou. Vydědění zůstavitel [jméno] [příjmení] v závěti odůvodňuje tím, že se s žalobcem nestýkají, žalobce jej nikdy nenavštívil, neudržuje se zůstavitelem ani písemný či telefonický kontakt, a že veškeré pokusy zůstavitele o navázání styku se synem a jeho rodinou skončily neúspěšně. O těchto skutečnostech a poměrech jsou oba žalovaní zpraveni. Žalovaný 2 je bratrem zůstavitele a je mu známo, že žalobce neudržoval se zůstavitelem žádný kontakt, ale ani žádný kontakt s rodinou zůstavitele, zejména potom s matkou zůstavitele, která absenci kontaktů hůře nesla, žalobce se neúčastnil žádných rodinných příležitostí a oslav nejen zůstavitele, nýbrž i předků. Stejné poznatky a zkušenosti má i žalovaný 1, který byl letitým důvěrným přítelem zůstavitele již od předškolních let až do jeho smrti. Žalovaný 1 má z pravidelného a častého styku se zůstavitelem [jméno] [příjmení] povědomosti a znalosti o jeho poměrech a o snaze zůstavitele [jméno] [příjmení] navázat kontakt s žalobcem, zejména v posledním období po rozchodu zůstavitele s manželkou, avšak tyto pokusy zůstaly bez jakékoliv odezvy žalobce. Mají tedy za to, že zákonný důvod vydědění je naplněn, když žalobce neprojevoval žádný, natož opravdový zájem o zůstavitele. 4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že z listiny označené jako„ moje poslední vůle“ vyplývá, že [jméno] [příjmení] sepsal vlastní rukou„ poslední vůli“, kterou také podepsal, listina není datována, z jejího obsahu je ale zřejmé, že byla sepsána po rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 63/2019-198 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. po 19. 3. 2019. V poslední vůli zůstavitel [jméno] [příjmení] vydědil svého syna [jméno] [příjmení] (tzn. žalobce) a jako důvod vydědění uvedl, že se s žalobcem nestýká, žalobce ho nikdy nenavštívil, neudržuje s ním písemný ani telefonický kontakt, veškeré pokusy ze strany zůstavitele o navázání styku se synem a jeho rodinou skončily neúspěšně. Syn o něho neprojevuje opravdový zájem. Zůstavitel stanovil, že důsledky vydědění se vztahují i na všechny potomky žalobce. Zároveň uvedenou listinou zůstavitel vypořádal svůj movitý a nemovitý majetek pro případ smrti, kdy projevil přání, aby po jeho smrti nabyl finanční prostředky pocházející ze soudem zrušeného a vypořádaného spoluvlastnictví [jméno] [jméno], jehož zároveň určil jako vykonavatele poslední vůle, a veškeré movité věci včetně [značka automobilu] a ideální polovinu specifikovaného bytu zůstavitel„ odkázal“ svému bratrovi [jméno] [příjmení]. Dne 25. 6. 2019 spáchal otec žalobce [jméno] [příjmení] sebevraždu. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 135/2020 se žalovaní v této věci domáhali vůči žalobci určení, že jsou dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení] z titulu závěti. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 8. 2020 č. j. 9 C 135/2020-55, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2020, bylo určeno, že žalovaný 1 a žalovaný 2 jsou dědici zůstavitele [jméno] [příjmení]. 5. Okresní soud uvedl, že dle výpovědi žalobce s otcem do roku 2015 pracoval, byl to jeho přímý nadřízený. V té době se otec rozváděl se svojí manželkou [jméno] [příjmení] a uzavřel se do sebe. Rodiče se rozvedli v jeho 18 letech, do té doby s nimi žil ve společné domácnosti, poté se otec odstěhoval k přítelkyni do [anonymizováno], kde žil asi tři roky. V té době měl s otcem normální vztah, jednou se byl v [anonymizováno] za otcem podívat na návštěvě, pomáhal mu tam na zahradě. Každý den se s ním vídal i v práci a stýkal se s ním také v domě v [část obce]. Dům je rozdělen na dvě bytové jednotky, jednu užíval otec až do své smrti a druhou potom babička, strýc a teta. On jezdil do [část obce] za otcem i za babičkou. V roce 2015 ukončil zaměstnání, protože dostal lepší nabídku. V té době se otec uzavřel do sebe, on ho vídal, když přijel do [část obce], tak jednou měsíčně. S otcem byl v kontaktu při náhodných setkáních, když ho potkal před domem, což bylo tak jednou za tři měsíce. Pokoušel se ho občas kontaktovat telefonicky, poslední roky jeho života mu ale otec nezvedl telefon ani jednou. Otec se sám o kontakt nesnažil. Do rozvodu s [jméno] [příjmení] se s otcem navštěvoval v domě, po rozvodu už se potkávali jen venku na zahradě. Od roku 2015 viděl otec svoji vnučku, tj. jeho dceru, asi třikrát, on ho nikdy nepozval na rodinnou oslavu, po roce 2015 spolu netrávili Vánoce, svátky ani rodinné oslavy. Otec o něho ani o jeho rodinu neměl zájem. Je mu známo, že otce trápilo majetkové vyrovnání s bývalou manželkou, měl psychické problémy, musel se odstěhovat z domu, k němuž měl citový vztah. Dle výpovědi žalovaného 1 se znal se zůstavitelem od dětství, byli po celý život nejlepší přátelé. Zůstavitel pomohl žalobci najít práci skladníka ve [právnická osoba], v práci se k sobě chovali pouze jenom jako nadřízený s podřízeným. Vše vyvrcholilo v roce 2015, kdy žalobce rozprodával bez účtu materiál, a zůstavitel jako vedoucí skladu za to zodpovídal. Jelikož nechtěl, aby z toho měl žalobce problém, tak za něho vše uhradil ze svých zdrojů, a žalobce musel na vlastní žádost odejít. Od té doby se s ním žalobce vůbec nestýkal, vůbec nekomunikoval. Zůstavitel se snažil několikrát udělat ústupek a žalobci zavolal, ten mu ale nebral telefon. Po smrti zůstavitele ho žalobce kontaktoval, chtěl vědět, proč jeho otec spáchal sebevraždu, nevěděl ani, že se rozvedli. Otce zůstavitel nenavštěvoval, jezdil pouze k babičce, která bydlí z druhé strany domu, za svým otcem nikdy nepřišel, nezeptal se ho, jak se má či zda něco nepotřebuje. Období po rozvodu v roce 2015 bylo pro zůstavitele velmi obtížné, majetkově se vypořádal s bývalou manželkou, byl zdrcený a zůstal mu jen bratr a syn (žalobce). Zůstavitel přišel o dům, který stavěl, měl k němu citový vztah. Rovněž ho mrzelo, že vnučku viděl pouze třikrát za život, nenavštěvovali se o Vánocích, neslavili společně žádné svátky. Žalobce ani jeho rodina zůstavitele nenavštěvovali. Když se zůstavitel rozešel s manželkou, zůstal na vše sám, řešil složité soudní jednání a přišel o dům, který postavil. Spáchal sebevraždu v den, kdy se měl z domu vystěhovat. Dle výpovědi žalovaného 2 je strýcem žalobcem a bratrem zůstavitele. Měli se zůstavitelem normální bratrský vztah, pravidelně se vídali. Žalobce se n