26 CO 199/2022-209 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 350 000 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). V části, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 350 000 Kč od 14. 2. 2020 do 10. 3. 2020, okresní soud žalobu zamítl (výrok II) a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení 111 057,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III). 2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu vrácení části kupní ceny s odůvodněním, že odstoupil od kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2018 o koupi nemovité věci. Žalovaný nárok žalobce odmítal s poukazem, že žalobce od kupní smlouvy neodstoupil bez zbytečného odkladu, a i kdyby žalobci vznikl nárok na zaplacení žalované částky, tento nárok zanikl započtením pohledávky žalovaného z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2018, na základě níž žalovaný žalobci poskytl zápůjčku 330 000 Kč, kdy předání peněz žalobce potvrdil na příjmových pokladních dokladech a vrácení zapůjčené částky zajistil blankosměnkou. 3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že nebylo prokázáno, že skutečnou vůlí účastníků bylo převést nemovitou věc za kupní cenu 350 000 Kč. Přijetím 350 000 Kč se žalovaný na žalobcův úkor bezdůvodně obohatil a je povinností žalovaného bezdůvodné obohacení vydat, prodlení žalovaného se zaplacením trvá od 11. 3. 2020. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je-li v písemném vyhotovení kupní smlouvy týkající se nemovitosti uvedena kupní cena odlišná od kupní ceny skutečně dohodnuté, je neplatná celá kupní smlouva a není možno považovat za platně uzavřenou ani kupní smlouvu s cenou skutečně dohodnutou ani kupní smlouvu s cenou uvedenou v písemném vyhotovení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 30 Cdo 2216/2007). Kupní smlouvu (resp. smlouvy) uzavřenou mezi účastníky proto shledal neplatnou a dovodil, že nároky z neplatných smluv je třeba vypořádat podle zásad platných pro bezdůvodné obohacení s tím, že jestliže byla kupní smlouva (resp. smlouvy) neplatná, nebylo možno od takové smlouvy odstoupit. Ohledně pohledávky žalovaného 330 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce okresní soud uzavřel, že nebyla způsobilá k započtení. Nebylo prokázáno, že 10. 4. 2018 žalovaný reálně přenechal žalobci peněžitou zápůjčku 330 000 Kč Okresní soud neměl za prokázané, že příjmové pokladní doklady zachytily průběh událostí tak, jak se skutečně staly, žalovaný nevysvětlil, proč nezvolil bezhotovostní převod, když v jiných případech takový postup mezi účastníky fungoval, nepamatoval si detaily předání peněz v hotovosti ani, kdy přesně byly příjmové pokladní doklady vyplňovány. Příjmové pokladní doklady byly nestandardně vyplněny jak žalobcem, tak žalovaným, žalovaný na jedné straně postupoval velmi formálně (nachystal písemnou smlouvu o zápůjčce, na této smlouvě účastníci úředně ověřili podpisy), na straně druhé zcela pominul zákonem stanovená pravidla pro limit hotovostních plateb. Za tohoto stavu okresní soud nepovažoval zápůjčku za pohledávku způsobilou k započtení. Proto žalobě vyhověl vč. zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení na základě výzvy doručené žalovanému 25. 2. 2020. 4. Proti rozsudku se odvolal žalobce i žalovaný. 5. Žalovaný v odvolání proti výrokům I a III rozsudku namítal, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Předně uvedl, že okresní soud o skutkovém stavu nesprávně uzavřel, že žalovaný žalobci nepředal finanční prostředky, jak bylo sjednáno ve smlouvě o zápůjčce. Poukázal na písemnou smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky, výpis z bankovního účtu žalovaného dokládající platby od žalobce s poznámkou„ [anonymizována dvě slova]“, příjmové pokladní doklady podepsané žalobcem znějící na 130 000 Kč a 200 000 Kč s účelem platby„ [anonymizováno] o [anonymizováno] [datum]“. Měl za to, že podrobně vysvětlil, jak došlo k předání peněz, na tvrzení o předání půjčených peněz neviděl nic nestandardního, předání peněz bylo nadto stvrzeno podpisy žalobce na příjmových pokladních dokladech, zdůraznil, že na nevěrohodnost jeho výpovědi nelze usuzovat z toho, že si účastník nepamatuje detailní průběh události. Poukázal na to, že okresní soud nepřihlédl k řadě jeho tvrzení a důkazů provedených k jeho návrhu (např. blankosměnka, fotografie nemovitostí, listinné důkazy vztahující se k podnikatelské činnosti žalovaného, email žalobce ze dne 15. 12. 2017 dokládající jeho záměr nemovitost rekonstruovat, ač k tomu neměl dostatek finančních prostředků), neobjasnil, z jakých důvodů nepovažoval skutečnosti z těchto důkazů zjištěné pro rozhodnutí za relevantní, jeho postup nebyl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, kterou citoval. Z logického hodnocení důkazů nemohl vyplynout závěr žalobce, že částka ujednaná ve smlouvě o zápůjčce měla představovat druhou část kupní ceny, tuto skutečnost nepotvrzovaly jiné důkazy než účastnická výpověď žalobce. Žalovaný naproti tomu podrobně vysvětlil relevantní okolnosti a důvody, které jej vedly k prodeji nemovitosti za částku uvedenou v kupní smlouvě, které nebyly okresním soudem nijak zohledněny. Shrnul, že okresní soud nesprávně nezohlednil řadu jím uváděných skutečností rozhodných pro širší souvislosti celé transakce a nepřihlédl k důkazům provedeným k jeho návrhu. Zejména však postupoval nesprávně, když tyto důkazy v odůvodnění napadeného rozsudku ani neuvedl a nevysvětlil, z jakého důvodu k nim nepřihlédl, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Dodal, že závěry učiněné Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 22. 3. 2006 sp. zn. 30 Cdo 2216/2007, z něhož okresní soud vycházel, v podmínkách zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník neobstojí, ujednání o výši kupní ceny již není obligatorní náležitostí kupní smlouvy. I pokud by tedy výše kupní ceny byla ujednána ve dvou samostatných dokumentech (kupní smlouvě a smlouvě o zápůjčce), uvedené by nemělo za následek neplatnost kupní smlouvy ani ujednání o (skutečné) výši kupní ceny, a to tím spíše, že oba z uvedených dokumentů vyhovovaly požadavku písemné formy. Okresní soud se tedy měl zabývat platností a důvodností odstoupení učiněného žalobcem a námitkami žalovaného v tomto směru vznesenými. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a III zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Žalobce se odvolal proti výroku III napadeného rozsudku o nákladech řízení. Namítl, že okresní soud nesprávně nezohlednil, že jednání konané před okresním soudem 8. 12. 2021 přesáhlo dvě hodiny a žalobci za ně proto náležela náhrada nákladů v podobě odměny advokáta za dva úkony právní služby po 9 700 Kč a 2 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení před okresním soudem 123 157,20 Kč. 7. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobce uvedl, že odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné, okresní soud dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc správné právně posoudil. Zdůraznil, že k reálnému předání peněz v hotovosti dle smlouvy o zápůjčce nedošlo, zápůjčka toliko maskovala druhou část kupní ceny. Žalobce neprokázal, že by k reálnému předání předmětu zápůjčky žalobci došlo, smlouva o zápůjčce je přitom reálným kontraktem. Poukázal na důkazy provedené před okresním soudem (zejm. úvěrovou smlouvu, emailovou korespondenci účastníků, účastnický výslech žalovaného), jakož i okolnosti uzavření kupní smlouvy a předsmluvní vyjednávání stran svědčící o tom, že verze předkládaná žalovaným je nevěrohodná a nelogická. Uvedl, že jednostranný zápočet žalovaného odmítl, shledal jej neplatným (viz přípis žalobce žalovanému ze dne 20. 7. 2020) a bránil se rovněž odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o. z. Rovněž poukázal na to, že žalobce neupomínal žalobce s vrácením údajně poskytnuté zápůjčky a kroky k jejímu uplatnění začal činit až poté, co bylo zřejmé, že se žalobce bude domáhat vrácení žalované částky. Navrhl, aby odvolací soud odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a rozsudek okresního soudu (vyjma výroku III) jako věcně správný potvrdil. 8. Poté, co byl účastníkům při jednání odvolacího soudu předestřen závěr odvolacího soudu, dle kterého měla být předmětem kupní smlouvy nesamostatná část stavby, tj. předmětem kupní smlouvy mělo být od počátku nemožné plnění a v důsledku toho je dána absolutní neplatnost smlouvy dle § 588 o. z., žalobce uvedl, že se se závěrem odvolacího soudu ztotožňuje, jde o otázku právní. Připustil, že z opatrnosti od smlouvy odstoupil, neboť v jednu chvíli neměl ani peníze, ani předmět vlastnictví. Vznikl nárok na vrácení zaplacené kupní ceny 350 000 Kč, což ani žalovaná strana nesporuje. Pokud jde o obranu žalovaného a provedený zápočet, žalobce popřel, že by dluh ze zápůjčky vznikl, a bránil se i po