26 CO 253/2022-125 — Krajský soud v Hradci Králové

Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení 9 % od 19. 7. 2018 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku nahradit žalovanému náklady řízení 58 835 Kč (výrok II), určil, že ustanovená advokátka žalobce [titul] [jméno] [příjmení] má právo na odměnu a náhradu nákladů za zastupování žalobce v tomto řízení, a že o její přesné výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III) a rozhodl, že Česká republika nemá vůči účastníkům tohoto řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení doplatku kupní ceny. Rozhodnutí ve věci samé okresní soud odůvodnil tím, že je tento požadavek žalobce nedůvodný, neboť žalovaný celou kupní cenu již žalobci uhradil. Odmítl při tom tvrzení žalobce, že na výdajových pokladních dokladech, kterými žalovaný prokazoval uhrazení doplatku kupní ceny, nejsou pravé podpisy žalobce. O nákladech řízení okresní soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení byl zcela úspěšný žalovaný. Náklady žalovaného okresní soud vyčíslil jakožto náklady spočívající v zastoupení advokátem. S odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznal odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření ke znaleckému posudku na výzvu soudu, replika k vyjádření žalobce na výzvu soudu a jedna účast na jednání soudu) po 9 100 Kč za každý z těchto úkonů, paušální náhradu hotových výdajů advokáta 5x 300 Kč za tyto úkony právní služby, náhradu jízdného za cestu k jednání soudu a zpět 424 Kč, náhradu za ztrátu času za tuto cestu 12x 100 Kč a náhradu DPH 10 211 Kč Lhůtu k úhradě nákladů řízení stanovil okresní soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které směřoval pouze proti výroku II. Namítal, že ač mu z důvodu jeho osobních a majetkových poměrů bylo přiznáno plné osvobození od soudních poplatků, nerozhodl okresní soud o nákladech řízení dle ustanovení § 150 o. s. ř. Poukázal na to, že je starobní důchodce, má zdravotní problémy, jeho měsíční příjem tvoří pouze důchod 12 474 Kč a příspěvek na bydlení 2 760 Kč, přičemž jeho náklady činí měsíčně 10 949 Kč. Tvrdil, že to jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by žalovanému nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku tak, aby právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nebylo přiznáno žádnému z účastníků. Žalovaný s odvoláním žalovaného nesouhlasil a navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Namítal, že žalovaný svoji žalobu podal u soudu poté, co neúspěšně podal trestní oznámení. Policie ČR toto oznámení odložila poté, co si nechala vypracovat odborné stanovisko, jímž byly vyvráceny námitky žalobce, že podpisy na výše zmíněných pokladních dokladech nejsou jeho pravými podpisy. Z toho žalovaný dovozoval, že žalobce bezdůvodně zapříčinil vznik nákladů řízení ve věci shora rubrikované. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Okresní soud postupoval správně, jestliže uzavřel, že to je žalobce, který v řízení zcela neuspěl, a jenž by tudíž měl být povinen nahradit zcela úspěšnému žalovanému jeho odůvodněné náklady řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je nedůvodná námitka žalobce, že okolnost spočívající v tom, že mu z důvodů jeho osobních a majetkových poměrů bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, by měla být důvodem pro to, aby žalovanému bylo postupem dle § 150 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odepřeno. Zmíněné ustanovení hovoří, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že náhradu nákladů lze v řízení úspěšnému účastníkovi upřít pouze zcela výjimečně a jen tehdy, jsou-li tu zvlášť závažné důvody. Tyto důvody je přitom třeba posuzovat nejen vzhledem k osobním a majetkovým poměrům obou účastníků, ale též s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. To, že žalobce je osobou, jejíž majetkové poměry ztěžují, aby se domáhala soudní ochrany, se odrazilo v rozhodnutí soudu, jímž bylo žalobci přiznáno plné osvobození od soudních poplatků a současně mu bylo přiznáno právo na zcela bezplatné zastoupení advokátem. Není to však bez dalšího důvodem, aby žalovaný, který řízení nijak nezavinil, si byl nucen nést své náklady řízení. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalobce byl již v trestním řízení (které předcházelo zahájení řízení ve věci shora rubrikované) seznámen s odborným závěrem, že nelze považovat za prokázané jeho tvrzení, že podpis na listině, kterou žalovaný prokazoval doplacení kupní ceny, není jeho pravým podpisem. I přes to však žalobce, aniž by k vyvrácení závěru o pravosti listiny, kterou žalovaný prokazoval úhradu kupní ceny, označil nějaký jiný důkaz, přistoupil k podání žaloby. A to přestože měl možnost věc důkladně rozvážit, protože mu bylo poskytnuto bezplatné právní zastoupení. Odvolací soud rovněž považuje za vhodné se zmínit, že žalobci bylo okresním soudem poskytnuté úplné, nikoli jen částečné osvobození od soudních poplatků, ač žalobce není osobou zcela bez vlastního zdroje příjmu. Tímto rozhodnutím tak okresní soud zbavil žalobce zcela povinnosti zaplatit byť i jen část soudního poplatku za podání žaloby, nákladů jeho právního zastoupení a rovněž i nákladů, které v tomto řízení vznikly státu (zejména ve formě vyplaceného znalečného). Proto odvolací soud dospívá k závěru, že okolnosti daného případu ve svém souhrnu neodůvodňují, aby žalovanému bylo postupem dle § 150 o. s. ř. odepřeno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožňuje s tím, jak okresní soud vypočetl náklady řízení žalovaného, a dospívá k závěru, že takto vyčíslené náklady právního zastoupení jsou náklady, které v tomto řízení žalovanému odůvodněně vznikly. Zde odvolací soud zcela odkazuje na úplné a přehledné odůvodnění rozhodnutí okresního soudu. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení zcela uspěl žalovaný, náleží mu proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalovaného jsou tvořeny náklady jeho právního zastoupení. Je to odměna advokáta za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání, přičemž nejde o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé) 1 730 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 za použití § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, neboť předmětem odvolacího řízení bylo peněžité plnění ve výši 58 835 Kč. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 300 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden shora uvedený úkon právní služby. Náklady advokáta tvoří též náhrada DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 426,30 Kč. Celková výše nákladů žalovaného tudíž činí 2 456,30 Kč.