26 CO 284/2022-257 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je společně se žalovanou rovnodílným podílovým spoluvlastníkem domu [číslo popisné] postaveném na st. parcele [číslo] tj. nemovitosti v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I). Žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení 57 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II). 2. Žalobce se domáhal žádaného určení s tvrzením, že se jako partner (druh) žalované podílel na organizaci prací souvisejících s výstavbou předmětného domu a na realizaci stavebních prací a stal se rovnodílným spoluvlastníkem domu. 3. Žalovaná tvrdila, že je výlučnou vlastnicí st. parcely [číslo], na které se již v roce 2010 rozhodla postavit dům. Stavební práce byly zahájeny v roce 2012, na stavebních pracích se podílel žalobce jako druh žalované, ale nikoli jako budoucí spoluvlastník domu. 4. Okresní soud zjistil, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], na kterém je vystavěn dům [číslo popisné] (dále jen „sporný dům“). V dubnu 2010 žalovaná navázala s žalobcem partnerský vztah. Stavba domu byla ohlášena stavebnímu úřadu v roce 2012, ohlášení stavby provedla žalovaná jako výlučná stavebnice. Žalobce se podílel na organizaci prací souvisejících s výstavbou domu a stavebních pracích, přičemž hrubá stavba byla vybudována na konci roku 2012. Stavbu nezhotovil tzv. generální dodavatel, ale jednotliví podnikatelé, na realizaci prací se podíleli jak žalobce, tak rodina žalované. Oba účastnici se do domu nastěhovali v prosinci 2013, kdy byl již způsobilý k bydlení. Před zahájením stavby matka žalované nesouhlasila s tím, aby se žalobce společně s žalovanou podílel na financování domu prostřednictvím úvěru, neboť žalovaná v té době byla mladá a matka žalované měla obavu o dalším trvání partnerského vztahu, také se zřetelem k tomu, že žalobce byl ve věku matky žalované. Žalovaná odmítla nabídku žalobce, že se bude jako spoluvlastník nově budovaného domu podílet společně s žalovanou na financování stavby domu prostřednictvím úvěrové smlouvy, neboť úvěrovou smlouvu uzavřela sama dne 24. 5. 2012. Žalované byl poskytnut úvěr 2 000 000 Kč. Stavební úřad udělil dne 8. 1. 2014 souhlas s užíváním domu, souhlas byl udělen žalované jako stavebnici. Žalovaná je evidována v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice domu. Manželství účastníků bylo uzavřeno v roce 2015 a zaniklo rozvodem v roce 2021. Zaniklé společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno. Žalobce poskytl žalované dne 13. 4. 2017 částku 170 000 Kč na mimořádnou splátku úvěru, dne 30. 10. 2017 částku 20 000 Kč a dne 16. 4. 2019 částku 40 000 Kč jako půjčku na předmětný dům. Okresní soud neprovedl žalobcem navržené důkazy výslechem svědků, kterými žalobce mínil prokázat, že se podílel na organizaci prací souvisejících s výstavbou domu a samotných stavebních pracích, a to v míře větší než otec a bratr žalované, neboť žalovaná toto tvrzení nesporovala. 5. Poté okresní soud uzavřel, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na žádaném určení, neboť není evidován v katastru nemovitostí jako spoluvlastník domu, přičemž tvrdí, že spoluvlastníkem je. Vyřešení sporu o spoluvlastnické právo je způsobilé řešit toliko vlastnická žaloba, tj. žaloba na určení vlastnického práva. 6. Právní poměry okresní soud posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“), neboť dle právní úpravy účinné v době vzniku domu, tj. v roce 2012, nebyla stavba považována za součást pozemku (§ 120 odst. 2 obč. zák.). Vlastníkem či spoluvlastníkem nově postavené stavby se stal zhotovitel či zhotovitelé stavby (§ 132 odst. 1 a § 136 odst. 1 obč. zák.), nikoli vlastník pozemku, na kterém byla stavba zřízena. U nadzemních staveb dochází ke vzniku stavby vytvořením takové situace, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Vznik stavby v občanskoprávním slova smyslu se nekryje s otázkou administrativní. 7. Po zjištění skutkového stavu okresní soud uzavřel, že výstavbu domu v roce 2012 provedla žalovaná jako výlučná vlastnice stavební parcely, a to za přispění dalších osob, mimo jiné i za pomoci žalobce jako partnera. Účastníci neuzavřeli o spoluvlastnictví k nově vzniklé stavbě žádnou dohodu, ale z okolností bylo zřejmé, že mělo jít o stavbu ve výlučném vlastnictví žalované. Okresní soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná svoji bytovou potřebu začala řešit již před navázáním partnerského vztahu s žalobcem a v realizaci záměru postavit dům pokračovala i poté. Stavební práce byly zahájeny v roce 2012, přičemž dům vznikl na konci roku 2012, kdy bylo jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno řešení prvního nadzemního podlaží. Žalovaná svůj záměr mít dům pouze pro sebe jako výlučná vlastnice nezměnila ani poté, co v dubnu 2010 navázala partnerský vztah s žalobcem. Ke změně názoru žalované na otázku vlastnictví k domu nedošlo, přičemž otázka spoluvlastnictví domu byla mezi účastníky řešena v souvislosti s řešením otázky financování stavby prostřednictvím úvěru, kdy si žalovaná a její matka nepřály, aby žalobce spolufinancoval výstavbu rodinného domu (a stal se jeho spoluvlastníkem), a to z obavy o další trvání partnerského vztahu žalované se žalobcem. Žalovaná proto uzavřela úvěrovou smlouvu 24. 5. 2012 bez účasti žalobce jako spoluúvěrovaného. Z okolností tedy bylo žalobci v roce 2012 zřejmé, že vlastnicí nově budovaného domu bude výlučně žalovaná. Závěr, že ke změně názoru žalované v průběhu výstavby domu v roce 2012 nedošlo, podporují dle okresního soudu i ty okolnosti, že žalobce po vzniku domu nezpochybňoval výlučné vlastnické právo žalované k předmětnému domu, a to ani v soudním řízení konaném v roce 2015, ve kterém spontánně vypověděl, že dům je ve výlučném vlastnictví žalované. Pokud žalovaná v souvislosti s řešením otázky financování stavby prostřednictvím úvěru na výstavbu hrubé stavby domu vůči žalobci projevila vůli, že žalobce nebude prostřednictvím úvěru spolufinancovat výstavbu domu budovaného na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, nelze dle okresního soudu dost dobře učinit závěr, že by žalovaná s nabytím domu do spoluvlastnictví byť konkludentně souhlasila, popř. že by z okolností nebylo pro žalobce zřejmé (poznatelné), že mělo jít o stavbu ve vlastnictví žalované. 8. Protože k nabytí stavby do výlučného vlastnictví žalované došlo na konci roku 2012, je dle okresního soudu nerozhodné, kdo a jakým způsobem dům stavebně dokončoval v roce 2013, a nerozhodné jsou také investice žalobce v letech 2017-2019. 9. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že okresní soud dospěl ke správným zjištěním, že se žalobce podílel na zřízení stavby domu a správně dovodil, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla uzavřena dohoda ohledně spoluvlastnictví k nově zřizované stavbě. V dalších skutečnostech však okresní soud dospěl k chybným skutkovým zjištěním. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že žalovaná odmítla nabídku žalobce, že se bude jako spoluvlastník nově budovaného domu podílet společně se žalovanou na financování stavby. Namítl, že okresní soud k takovému skutkovému závěru dospěl, ačkoli nebyl nikdy tvrzen. Okolnosti předcházející uzavření úvěrové smlouvy nebyly soudem prvního stupně blíže zkoumány, jediné skutečnosti obsahuje vyjádření žalobce, ve kterém uvedl, že „maminka [jméno] jednoznačně prohlásila, že úvěr bude vedený jen na dceru [jméno] [příjmení]. Nemohl jsem v té době s tímto rozhodnutím nic dělat.“ Ve svém účastnickém výslechu žalobce uvedl, že „v té době byla žalovaná mladá, matka měla asi obavu, jak naše manželství dopadne, já jsem byl ve věku její matky.“ Výše uvedené jsou dle žalobce jediné důkazy, z nichž mohl soud vycházet při posuzování okolností uzavření úvěrové smlouvy. Z provedeného dokazování vyplývá pouze to, že se žalobce úvěrové smlouvy s žalovanou neúčastnil jen proto, že si to nepřála matka žalované, o vlastní vůli žalované není uvedeno ničeho. Účast na úvěrové smlouvě je na vzniku spoluvlastnického právo sama o sobě nezávislá. Matka žalované mohla prohlásit, že si účast žalobce na úvěrové smlouvě nepřeje z mnoha důvodů, které mohly i nemusely mít racionální důvod. Projev vůle matky žalované byl okresním soudem nesprávně spojen s projevem vůle samotné žalované. I kdyby neexistovaly nejasnosti ohledně přesného obsahu a účelu prohlášení matky žalované, je i bez dalšího nesprávné automaticky předpokládat, že žalovaná vůli matky přijala zcela za svou bez výhrad včetně konsekvencí pro vznik vlastnického práva k budovanému domu. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v projednávané věci ze zjištěných okolností jasně nevyplývá, že by stavba měla být ve výlučném vlastnictví žalované. Pokud žalovaná chtěla mít dům pouze ve výlučném vlastnictví, měla si toto vlastnictví zajistit relevantními právními úkony. Žalovaná vůči žalobci nikdy neprojevila vůli nabýt nem