47 CO 155/2022-72 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem pro uznání uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 350 EUR se specifikovaným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a paušální částku 1 200 Kč (výrok I) a dále nahradit jí k rukám zástupkyně náklady řízení ve výši 16 363,60 Kč (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. O uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1, 3 o. s. ř. poté, co se žalovaná ve lhůtě třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu ve věci samé písemně nevyjádřila a nezabránila tak vzniku fikce uznání nároku uplatněného vůči ní žalobou. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž namítala, že je nesprávný a proces jeho vydání předcházející vadný. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání nebyly dány. Žaloba nesplňovala základní náležitosti. Nebylo zřejmé, kdy došlo k uzavření smlouvy, jaký byl její obsah, ani co, kdy, odkud a kam a za jakou cenu měla žalovaná (správně žalobkyně) přepravit, chybí údaj o splatnosti. A jediné připojené důkazy byly faktury a předžalobní výzva. Bez další procesní výzvy k opravě žaloby tyto vady okresnímu soudu bránily postupovat dle § 114b o. s. ř. K tomu odkázala kupř. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4311/2011 a sp. zn. 28 Cdo 1689/2013. Nadto platební rozkaz vydala vyšší soudní úřednice namísto předsedy senátu a chyběl v něm odkaz na ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaná navrhla rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení před okresní soud. 3. Žalobkyně navrhla rozsudek potvrdit, neboť byl vydán po právu. Žaloba obsahovala potřebné náležitosti a platební rozkaz náležité poučení o následcích opožděně učiněného vyjádření dle úpravy ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. Text e-mailu z 1. 2. 2022 odeslaný v reakci na předžalobní výzvu jednoznačně vyvrací námitku žalované o neuzavření smlouvy o přepravě. 4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, při nařízeném jednání. Dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázané, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 153a o. s. ř. 6. V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., případně zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4889/2008). 7. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2001). 8. Žalovaná v odvolání tvrdila vadu řízení spočívající v nesprávném obsazení soudu (§ 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Zatížení prvoinstančního řízení touto vadou ani některou další z vad uvedených v cit. ustanovení odvolací soud neshledal. Nejvyšší soud již dříve vyslovil, že vyšším soudním úředníkům náleží oprávnění vydat usnesení podle § 114b o. s. ř. (tzv. kvalifikovanou výzvu) – viz rozsudek ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4259/2011 či usnesení ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3295/2016. A další námitku žalované, že poučení obsažené v platebním rozkazu bylo nedostatečné, neboť v něm nebyl výslovný odkaz na ust. § 114b odst. 5 o. s. ř., krajský soud vnímá jako ryze formalistickou. Nutno připomenout, že jak výrok II, tak příslušná část navazujícího poučení u platebního rozkazu, odpovídaly textu zákonné úpravy ust. § 114b o. s. ř. včetně upozornění na následky dle § 153a odst. 3 o. s. ř. Šlo o zcela jednoznačné vyjádření poučení ke kvalifikované výzvě. 9. Dále žalovaná namítala, že nebyly splněny předpoklady pro vydání usnesení dle ust. § 114b odst. 1 o. s. ř., neboť žalobou uplatněný peněžitý nárok nevyplýval ze skutečností tvrzených žalobkyní, tudíž nemohla nastat fikce uznání. Rozsudek okresního soudu byl tedy přezkoumán z toho hlediska, zda byly či nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. 10. V dané věci byl dne 21. 2. 2022 pod č. j. 62 C 2/2022-21 vydán platební rozkaz, který přesně instruoval žalovanou k povinnosti vyjádřit se do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu za předpokladu, že odpor podá (§ 114b o. s. ř.). Žalovaná podala včas (v předposlední den lhůty) neodůvodněný odpor a ve věci se náležitě vyjádřila, avšak o den později, než měla. Žádné důvody, jež by jí ve včasném vyjádření bránily, netvrdila. 11. Žalované třeba přisvědčit v tom, že žaloba musí obsahovat všechna právně významná tvrzení, z nichž se odvíjí uplatněný nárok a za kterých pak dochází k fikci uznání. Jenže podle názoru odvolacího soudu žalobkyně v návrhu dostatečně popsala důvody, proč se domáhá přepravného v celkové výši 2 350 EUR (2 x 750 + 850 EUR) za trojí přepravu z České republiky do Německa uskutečněnou pro žalovanou na základě její objednávky. A to dne 6. 4. 2021 s vykládkou 7. 4. 2021, dne 7. 4. 2021 s vykládkou 8. 4. 2021 a dne 19. 4. 2021 s vykládkou 20. 4. 2021. K uplatněnému nároku předložila předžalobní výzvu z 21. 1. 2022 včetně doručenky od žalované a dále tři daňové doklady, jimiž přepravné vyúčtovala. Žaloba rozhodně netrpěla takovými vadami, které by bránily pokračovat v řízení. 12. V žalobě takto byla obsažena všechna pro věc právně významná skutková tvrzení a podmínky pro vydání kvalifikované výzvy k vyjádření podle § 114b o. s. ř. tak byly splněny. Okresní soud tedy správně splnil povinnost rozhodnout spor podle fikce uznání nároku dle § 114b odst. 5 o. s. ř., jíž žalovaná nezabránila, když se ani nejednalo o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. Lze dodat, že žalovaná ve své podstatě nenamítá nesplnění předpokladů, ale sporuje rozhodující skutečnosti, což měla učinit ve včas podaném vyjádření. 13. S přihlédnutím k uvedenému byl prvoinstanční rozsudek jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladového výroku, u něhož taktéž nebylo zjištěno žádné pochybení. 14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni v souvislosti s právním zastoupením náleží náhrada nákladů sestávajících z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 3 420 Kč, dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, cestovních výdajů ve výši 1 868 Kč a náhrady za promeškaný čas v rozsahu šest půlhodin po 100 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 3, 4, § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění; dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v platném znění ujeto celkem 250 km při základní sazbě náhrady 4,40 Kč/km, ceně benzinu Natural 95 44,50 Kč/litr a průměrné spotřebě 6,9 l /100 km), což s připočtením DPH v sazbě 21 %, tj. 2 080 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), činí celkem 11 988 Kč.