47 CO 162/2022-149 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni 58 909,64 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), v části o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 342 Kč žalobu zamítl (výrok II, již pravomocný) a dále žalované uložil nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši 37 471,16 Kč (výrok III). 2. Okresní soud vyšel z toho, že žalobkyně (věřitelka) a žalovaná (dlužnice) uzavřely dne 8. 10. 2012 smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 497 an. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v tehdy platném znění (spotřebitelský úvěr dle zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru – dále jen„ ZSÚ“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná žádala o úvěr vyšší - 70 tis. Kč, který dle návrhu smlouvy měla splatit ve 36 měsíčních splátkách po 4 630 Kč a na celý úvěr pak zaplatit 166 680 Kč. Dle návrhu za výpůjční úrokovou sazbu pro úvěr 94,98 %, předpokládaná výše RPSN 94,97 %. Revolving činil 43 337 Kč, 77,40 % činila u něj výpůjční úroková sazba a 78,94 % RPSN. Nedílnou součástí byla Obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru na straně 3 návrhu smlouvy (předposlední odstavec na straně 3 pak se týkal ponížení navrhované výše úvěru za změny dalších parametrů – pozn. odvolacího soudu). Tato ustanovení obsahovala řadu různých sankcí pro případ prodlení žalované se splácením (zajištění blankosměnkou, kumulované smluvní pokuty, úročení úroků). Po poskytnutí úvěru (v nižší než požadované výši) vznikl mezi účastnicemi spor, v rámci něhož žalobkyně trvala na neupravených parametrech úvěru, zatímco žalovaná požadovala jejich úpravu a posléze přestala úvěr splácet. 3. Okresní soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.). Konstatoval, že žalovaná neměla možnost ovlivnit text smlouvy obsažený na předtištěném formuláři žalobkyně, předem neznala parametry pro následně poskytnutý nižší úvěr a nemravné byly roční úroková sazba úvěru, RPSN i násobné zajištění závazku žalované blankosměnkou a smluvními pokutami. 4. Okresní soud se zabýval námitkami žalované o překážce věci rozhodnuté v rozhodčím řízení a o promlčení uplatněného nároku. Žádné z nich nepřisvědčil (k tomu viz bod 41, 42 odůvodnění rozsudku). Poté posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží částka ve výši 58 909,64 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované (§ 451 obč. zák.). Dle historie úvěru žalovaná splatila 4 000 Kč, z čehož žalobkyně započetla na dlužnou jistinu jen 1 090,36 Kč (zbytek na úrok), proto dluh žalované činí 58 909,64 Kč. Jelikož žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne 15. 1. 2013, což žalovaná potvrdila, je důvodným i požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky jdoucího od 15. 2. 2013 do zaplacení. Dále, okresní soud zamítl nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 1 342 Kč, neboť nebyla sjednána platnou úvěrovou smlouvou. 5. Podle názoru okresního soudu však žalobkyni náleží rovněž požadovaný úrok 13,64 % ročně jakožto náhrada za ušlý zisk žalobkyně (§ 420, § 442 obč. zák.). Totiž žalovaná porušila povinnosti vyplývající z § 9 odst. 3 ZSÚ, když žalobkyni při sjednání úvěru zatajila informace, že splácí další úvěry a půjčky a že je předlužena. Je vysoce pravděpodobné, že jinak by žalobkyně úvěr žalované neposkytla, nýbrž jinému klientovi a měla úrok od něho. Výše požadovaného úroku se shoduje s výší obvyklého úroku bank v místě sídla žalobkyně v době uzavření smlouvy (§ 502 odst. 1 obch. zák.). 6. Proti výrokům I a III rozsudku podala odvolání žalovaná. Navrhla je změnit a žalobu zamítnout. Zopakovala námitku neplatnosti úvěrové smlouvy a vadný postup žalobkyně v kontraktačním procesu. Ač okresní soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, přiznal žalobkyni právo na sjednaný úrok jakožto ušlý zisk. Nesprávně dovodil, že žalovaná porušila povinnost tím, že při sjednání úvěru zamlčela informace o svých dalších závazcích, v důsledku čehož jí žalobkyně dne 8. 10. 2012 poskytla úvěr, a proto jí ušel zisk z úvěru jinému. Absentuje zde příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti a vznikem škody. Žalovaná nikdy neakceptovala novou (nižší) výši úvěru 60 000 Kč za nezměněných původních parametrů úvěru. Nadto okresní soud přiznal ušlý zisk i do budoucna. Dále, podle žalované měl být úrok z prodlení případně přiznán až od doručení výzvy žalobkyně ze dne 26. 1. 2022. Kdysi doručená výzva k úhradě z 30. 1. 2013 totiž obsahovala nesprávnou výši dlužné částky 202 692 Kč. 7. Po vydání prvoinstančního rozsudku žalovaná dne 25. 7. 2022 uhradila žalobkyni částku 58 909,64 Kč. Načež žalobkyně ve vyjádření k odvolání vzala žalobu ohledně této částky zpět s tím, že platbu započetla nejprve na úroky v souladu s ust. § 330 odst. 2 obch. zák. A sice na úrok požadovaný v procentuální sazbě 13,64 % z dlužné jistiny 58 909,64 Kč za dobu od 15. 2. 2013 do 25. 7. 2022, kdy došlo k úhradě, po níž na kapitalizovaném úroku za toto období žalované zbývá doplatit 16 952,16 Kč. Ve zbývajícím rozsahu výroku I a ve výroku III navrhla žalobkyně rozsudek potvrdit jako věcně správný. Námitky žalované měla za nedůvodné s odkazem na příslušnou judikaturu. 8. Žalovaná s částečným zpětvzetím rozhodně nesouhlasila. Uhradila částku přesně odpovídající výši dlužné jistiny podle výroku doručeného rozsudku. Bylo tedy i bez bližšího označení zřejmé, na co plní. Nesouhlasila, že žalobkyně ve zpětvzetí platbu zohlednila na smluvní úrok. Byla-li úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou, nemá žalobkyně na úroky právo. 9. Odvolací soud přezkoumal prvoinstanční rozsudek při nařízeném jednání a odvolání shledal částečně důvodným. 10. Předně rozhodl, že částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní není účinné (§ 96 odst. 3, § 211 o.s.ř.). Vzhledem k výše popsaným okolnostem tohoto případu hodnotil důvody nesouhlasu žalované jako vážné. Lze nepochybně mít za to, že pokud žalovaná poskytla žalobkyni po vydání napadeného rozsudku částku přesně odpovídající výši jistiny dluhu, měla v úmyslu vrátit prostředky poskytnuté prostřednictvím„ úvěru“. Nikoli jejich příslušenství, s nímž po celé řízení nesouhlasí. Žalovaná tak měla právní i procesně ekonomický zájem na tom, aby o žalobě resp. o jejím odvolání bylo meritorně rozhodnuto. 11. Závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a o povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné úvěrové smlouvy, krajský soud sdílí – k tomu viz zejm. bod 34 až 37 odůvodnění prvoinstančního rozsudku. Žalobkyně se však nemůže domáhat plnění sjednaného na jejím základu. Tedy nejen smluvních pokut, ale ani úroku. 12. A následuje-li posouzení uplatněného nároku žalobkyně jakožto nároku z bezdůvodného obohacení na vrácení toho, co žalující strana plnila, aniž tu byl platný závazek ze smlouvy o úvěru (§ 451, § 457 obč. zák.), pak žalovaná důvodně namítla, že k datu rozhodnutí odvolacího soud již ničeho nedluží na jistině, ani na úrocích. Jistinu uhradila a na úrok z úvěru ani v požadované tj. obvyklé výši žalobkyně nárok nemá. Obecně se má za to, že sjednaným úrokem je vyjádřena cena úvěru, který však v souzené věci nebyl poskytnut na základě platné smlouvy. Je proto vyloučeno, aby žalovaná byla cokoli dlužna i na úrocích. A pokud je okresní soud žalobkyni přiznal jako náhradu škody, protiřečí si. Dovozuje porušení povinnosti žalované dle zákona o spotřebitelském úvěru, ač úvěrovou smlouvu shledal od počátku neplatnou. 13. Dále třeba uvést, že žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 60 000 Kč dne 8. 10. 2012, čímž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na její straně. Do 15. 2. 2013, odkdy je vůči ní uplatněn úrok z prodlení v zákonné sazbě z dlužné částky, splatila 2 x 2 tis. Kč, tedy celkem 4 000 Kč, které třeba zohlednit jako platbu vždy jen na dlužnou jistinu. Nikoli na úrok účtovaný a započtený žalobkyní. Takto od 15. 2. 2013 dlužila žalobkyni 56 000 Kč až do úhrady dne 25. 7. 2022. Tehdy žalovaná zaplatila 58 909,64 Kč, z čehož plnila 56 tis. Kč na dlužnou jistinu a zbylých 2 909,64 Kč na příslušný zákonný úrok z prodlení. Z požadavku vymezeného žalobou, který nakonec zůstal předmětem vlastního posouzení odvolacího soudu, zůstal zákonný úrok z prodlení 7,05 % z částky 56 000 Kč za dobu od 15. 2. 2013 do 25. 7. 2022 vyčíslený v kalkulátoru systému ASPI na částku 37 262,63 Kč, který zčásti – ve výši 2 909,64 Kč pokryla platba od žalované. Správně pak žalobkyni za uvedené období náleží zákonný úrok z prodlení jen ve výši 34 353 Kč. V tomto rozsahu tedy odvolací soud napadený výrok I o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Ve zbylé části jej z výše popsaných důvodů změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). 14. O náhradě prvostupňových nákladů odvolacího řízení tak musel rozhodnout znovu dle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalovaná zčásti plnila na uplatněnou pohledávku až za řízení a ve zbylé části nebyla žaloba podána důvodně, lze procesní úspěch obou účastnic před okresním soudem