47 CO 7/2022-161 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výrokem I napadeného rozsudku okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 315.320,38 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 315.320,38 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, úrok z částky 307.847,98 Kč ve výši 8,7 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení a úrok z částky 4.612,40 Kč ve výši 8,7 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II zavázal žalovaného povinností nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady řízení ve výši 84.342,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným byla dne 18. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 300.000 Kč (§ 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - dále jen „o. z.“). Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8,70 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr ve splátkách po 4.056 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 22. 7. 2019. V čl. 3 smlouvy bylo sjednáno, že úroky z úvěru se stávají součástí jistiny. V čl. 7 smlouvy bylo sjednáno pojištění proti neschopnosti splácet s pojistným ve výši ke dni uzavření smlouvy 263 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek byla v čl. 8 a 8.2 smlouvy sjednána možnost zesplatnění úvěru. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména hradit sjednané splátky úvěru, řádně a včas, neuhradil ani jednu splátku, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy, dopisem ze dne 1. 12. 2019 prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celého zůstatku dluhu ve výši 310.953 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 s účinností ke dni 1. 2. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 12. 2. 2020 (§ 1879 o. z.). Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 1. 2. 2020 celkem 320.866,70 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 307.847,98 Kč, úroku z úvěru ve výši 4.612,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 5.546,32 Kč, poplatků (cen) ve výši 2.860 Kč. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice namítl nedostatečné prověření jeho úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy o úvěru. Okresní soud zjistil, že v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 18. 6. 2019 žalovaný doložil povolení k dlouhodobému pobytu s platností do 21. 10. 2020 a zaměstnání u [právnická osoba], a. s., od 1. 10. 2018 na dobu neurčitou s tím, že s ním není vedeno jednání o ukončení pracovního poměru. Žalovaný uvedl průměrný měsíční příjem ve výši 10.868 Kč s tím, že nemá žádné další úvěry či půjčky a pravidelné splátky jako je výživné, srážky ze mzdy, výdaje na léky. Uvedl výdaj na nájem ve výši 1.200 Kč měsíčně. V domácnosti žil s družkou, která měla vlastní příjem. Z výpisu účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 vedeného u ČS okresní soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období průměrný měsíční příjem od [právnická osoba], a. s., ve výši 11.072,33 Kč, přičemž v červnu 2019 činil 15.621 Kč. Jeho účet před poskytnutím úvěru vykazoval v podstatě vyrovnané hospodaření. Z toho měl okresní soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila dostatečně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto okresní soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení, jehož sazba odpovídala platnému nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení zdůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. 3. Žalovaný podal prostřednictvím ustanovené opatrovnice proti rozsudku odvolání. Namítl, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Právní předchůdkyně žalobkyně podcenila riziko spojené s poskytnutím předmětného úvěru žalovanému. Poukázala opětovně na rozsudek NS ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvádí, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejenom spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale chrání i pozici věřitelů samých, neboť takové posouzení riziko věřitelů snižuje. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala osobní, majetkové a výdělkové poměry, a to zvlášť v případě, kdy se jednalo o občana jiného státu. Jednalo se o občana, který v České republice nemá žádné vazby, žádné zázemí. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla tomuto občanu úvěr, jehož splatnost měla nastat o mnoho let déle, než mělo vypršet jeho povolení k pobytu v České republice. Právě tato skutečnost měla pro poskytovatele úvěru signalizovat, že riziko nesplacení tohoto úvěru je příliš vysoké, a to rovněž s ohledem na skutečnost, že čistá mzda žalovaného za období leden – červen 2019 činila v průměru cca 11.072,33 Kč. Splátka úvěru činila cca 4.000 Kč, žalovaný musel hradit nájem, bydlel v [obec] a do zaměstnání dojížděl do [obec]. Žalovaný nedisponoval dostatečným množstvím prostředků, aby úvěr splácet mohl. Žalobkyně neověřila příjmy družky žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Na straně žalovaného vzniklo v důsledku absolutní neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy toliko bezdůvodné obohacení v částce 300.000 Kč. Žalovaný navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 300.000 Kč a ve zbytku, že se žaloba zamítá, a aby současně nově rozhodl o nákladech řízení nalézacího i odvolacího. 4. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila dostatečně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně odkázala na své vyjádření ze dne 2. 11. 2021, kde s k námitce úvěruschopnosti již vyjádřila a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a aby uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek v napadené části při nařízeném jednání (§ 212 a § 214 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Okresní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru. Okresní soud smlouvu správně hodnotil podle § 2395 a násl. o. z. a podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Krajský soud se k námitce žalovaného znovu zabýval otázkou, zdali byla před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek