47 CO 71/2022-482 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I napadeného rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 156.575 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 208.380 Kč od 4. 12. 2015 do 16. 12. 2015, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 171.569 Kč od 17. 12. 2015 do 14. 12. 2016, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 158.597 Kč od 15. 12. 2016 do 20. 2. 2017, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 156.575 Kč od 21. 2. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III zavázal žalovanou povinností nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 84.167,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud zjistil, že žalobkyně dodala žalované na základě kupní smlouvy podle § 2079 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) 2 ks hodinek [anonymizováno] 39 C a 1 hodinky [anonymizována tři slova] v celkové hodnotě 208.380 Kč včetně DPH. Tuto částku žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou č. 200150465 ze dne 26. 11. 2015 s termínem splatnosti dne 3. 12. 2015. Na základě dohod s žalovanou byly postupně proti této pohledávce žalobkyně započteny pohledávky žalované v souladu s § 1982 odst. 1 o. z. ve výši 36.811 Kč, 12.972 Kč a 2.022 Kč tak, že žalobkyně nakonec požadovala po žalované zaplacení částky 156.575 Kč. Proti této pohledávce žalovaná započetla své pohledávky ve výši 147.075,50 Kč a 9.499,50 Kč. Pohledávka ve výši 147.075,50 Kč spočívala v úrocích z prodlení ve výši 0,5 % denně vyúčtovaných žalovanou za prodlení se zaplacením odměny za poradenskou a konzultační službu poskytnutou žalovanou žalobkyni podle smlouvy o poradenské a konzultační činnosti uzavřené dne 2. 1. 2012. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni sjednanou odměnu ve výši 102.850 Kč včetně DPH za poradenské služby za září 2014 fakturou č. 2140010 ze dne 2. 10. 2014 splatnou dne 25. 10. 2014, odměnu za služby za říjen 2014 fakturou č. 2140012 ze dne 3. 11. 2014 splatnou dne 25. 11. 2014 a odměnu za služby za listopad 2014 fakturou č. 2140013 ze dne 28. 11. 2014 splatnou dne 25. 12. 2014. Žalobkyně tyto faktury v termínu splatnosti neuhradila. Fakturou č. 160100013 ze dne 26. 10. 2016 žalovaná vyúčtovala žalobkyni úrok z prodlení dle smlouvy o poradenské a konzultační činnosti v celkové výši 419.290 Kč s termínem splatnosti 5. 11. 2016. Úrok z prodlení byl vypočten ve výši 0,5 % denně z dlužných částek vyúčtovaných fakturami č. 2140010, č. 2140012 a č. 2140013. Ke dni 6. 3. 2015 tento úrok z prodlení činil 147.075,50 Kč (z faktury č. 2140010 od 1. 11. 2014 do 6. 3. 2015 ve výši 64.281,25 Kč, z faktury č. 2140012 od 3. 12. 2014 do 6. 3. 2015 ve výši 47.825,25 Kč a z faktury č. 2140013 od 28. 12. 2014 do 6. 3. 2015 ve výši 34.969 Kč). K této pohledávce žalované okresní soud dále zjistil, že den po schůzce [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uskutečněné dne 5. 3. 2015 uzavřely žalobkyně a žalovaná dohodu o vyrovnání vzájemných pohledávek a závazků, jejímž obsahem bylo prohlášení, že žalovaná má za žalobkyní pohledávky z faktur č. 2140010, č. 2140012 a č. 2140013 ve výši po 102.850 Kč s uvedenými splatnostmi 25. 10. 2014, 25. 11. 2014 a 25. 11. 2014. Žalobkyně se zavázala tyto pohledávky žalované vypořádat formou dodávek zboží a služeb dle vlastního výběru žalované, se slevou ve výši 17,5 % z běžné ceníkové ceny s DPH. Okresní soud zjistil, že odměna tak nadále neměla být placena převodem ani hotovostně, ale pouze započítávána na kupní cenu dodaného zboží tak, aby závazek byl vyrovnán v co nejkratší době. Okresní soud dohodu ze dne 6. 3. 2015 posoudil tak, že došlo ke změně dosavadního způsobu plnění a splatnosti dluhu žalobkyně. Dovodil, že došlo k privativní novaci podle ustanovení § 570 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Zanikl tak původní závazek žalobkyně hradit odměnu za poradenské služby hotově či převodem nejpozději do 30 dní ode dne vystavení daňového dokladu a vznikl nový závazek žalobkyně platit odměnu pouze formou dodávek zboží. Tím došlo i ke změně splatnosti dluhu (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 33 Odo 566/2001, 33 Cdo 2062/2013). Žalované tak nevznikl nárok na úroky z prodlení požadované do 6. 3. 2015 z jednotlivých částek vyúčtovaných fakturami č. 2140010, č. 2140012 a č. 2140013. Žalovaná nemohla uplatnit tuto částku k započtení oproti pohledávce žalobkyně nárokované v tomto řízení. 3. Pokud šlo o zápočet pohledávky ve výši 9.499,50 Kč, šlo o část pohledávky žalované vůči žalobkyni ve výši 37.268 Kč představující poplatek za poskytnuté ručení pozemkem žalované [anonymizováno] [číslo] v [anonymizováno] [obec], zajišťující úvěr žalobkyně, a to za období od 8. 7. 2013 do 31. 12. 2013 vyúčtovaný fakturou č. 150100010 Okresní soud dovodil, že žalovaná nemá na takový poplatek nárok, neboť neprokázala sjednání poplatku za poskytnutí zajištění. Otázka, zda výše uvedené zajištění zástavou bylo poskytnuto za úplatu či bezúplatně, byla řešena již v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 197/2017, když okresní soud žalobu zamítl. Tento rozsudek okresního soudu byl v odvolacím řízení potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2021 č. j. 47 Co 2/2021-270 a nabyl právní moci dne 2. 6. 2021. 4. K tomu okresní soud zjistil, že dne 8. 7. 2013 uzavřela žalobkyně a [právnická osoba] smlouvu o úvěru reg. č. 210/2013, na základě které byly žalobkyni poskytnuty peněžní prostředky. Splnění závazků žalobce z této smlouvy bylo zajištěno mj. zástavním právem k pozemku ve vlastnictví žalované parc. [číslo] v [anonymizováno] [obec], zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem reg. č. 210/2013.1b, uzavřené mezi [právnická osoba] jako zástavní věřitelkou a žalovanou jako zástavkyní. Dne 2. 6. 2015 vystavila žalovaná žalobkyni fakturu č. 150100010 na částku 37.268 Kč za poskytnuté ručení pozemkem parc. [číslo] v [anonymizováno] [obec] za období od 8. 7. 2013 do 31. 12. 2013. Termín splatnosti faktury byl 9. 6. 2015 Okresní soud uvedl, že úplatnost zajištění jako výchozí režim nelze vyvozovat z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4822/2008). Úplatnost zajištění nevyplynula ze zápisu z jednání mezi panem [jméno] [příjmení] a panem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 8. 2014, e-mailu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [role v řízení] a jeho přílohy ze dne 21. 10. 2014 či e-mailu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 3. 2015. Naopak výše uvedené důkazy prokázaly, že původní dohoda o zajištění úvěru žalobkyně zástavou ve vlastnictví žalované byla bezúplatná. Osoby zúčastněné na činnosti obou účastníků měly při odchodu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] tendenci jednat o zavedení úplatnosti smluv o zajištění pozemkem žalované. Nebylo však prokázáno, že by strany takovou dohodu o budoucí či zpětné úplatnosti zajištění k úvěru žalobkyně uzavřely. Žalovaná nemá právo na požadované plnění ani z titulu bezdůvodného obohacení. Platí-li, že samotné zřízení zástavního práva nevede ke zmenšení majetku zástavního dlužníka (29 ICdo 13/2012), nemůže na druhé straně vést ani ke zvýšení majetku dlužníka zajištěné pohledávky. Rozsah majetku žalobce ani žalovaného se zřízením zástavního práva nikterak nezměnil. Ani tuto pohledávku žalovaná neprokázala, proto ani pohledávka ve výši 9.499,50 Kč nezanikla započtením. Okresní soud žalobě vyhověl a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaná podala proti rozsudku odvolání. Namítla odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Pokud šlo o pohledávku žalované za poskytnuté zajištění vlastním majetkem, pak zde dospěl okresní soud k nesprávnému právnímu závěru, že není-li sjednáno jinak, poskytuje se zajištění vlastním majetkem bezúplatně. Okresní soud tuto otázku posoudil fakticky toliko odkazem na rozsudky okresního a krajského soudu ve věci sp. zn. 10 C 192/2017, argumentací žalované z jejího dovolání se již podrobněji nezabýval. Žalovaná plně setrvala na svém právním posouzení a argumentaci, které se opírají o judikaturu Nejvyššího soudu a podpůrně o rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2021, č. j. 47 Co 2/2021-270. Žalovaná zopakovala, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že je obvyklé, že se zajištění v obchodním styku obvykle poskytuje za protihodnotu. Za zajištění cizího závazku náleží poskytovateli zajištění přiměřená protihodnota. Při absenci jakékoli dohody ohledně poskytnutí zajištění náleží poskytovali zajištění přiměřená protihodnota. Ze zápisu o jednání ze dne 26. 8. 2014 vyplynulo srozumění a záměr účastnic poskytnout zajištění zástavou za úplatu. Žalovaná připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 82/2019, 28 Cdo 883/2001, 33 Odo 1405/2005 a 32 Odo 823/2003. Žalobkyni vznikl z poskytnutí zajištění zástavou žalované majetkový prospěch, a proto žalo