17 Co 139/2024-124 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že se výživné, které je žalovaný povinen žalobkyni platit dle rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze 17. května 2007 č.j. , spisová značka, s účinností od 1. září 2023 zvyšuje z 2 000 Kč na 4 000 Kč měsíčně, splatné vždy 15. den měsíce, na nějž je výživné určeno (výrok I), dlužné výživné za dobu od 1. září 2023 do 30. dubna 2024 ve výši 16 000 Kč žalovanému povolil žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných společně s běžným výživným počínaje měsícem květnem 2024 pod ztrátou výhody splátek (výrok II), deklaroval, že se tímto rozhodnutím rozsudek Okresního soudu v Trutnově č.j. , spisová značka, v odpovídající části mění (výrok III), a uložil žalovanému nahradit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně náklady řízení 40 044 Kč (výrok IV).2. Výrok o nákladech založil na konstatování, že žalobkyně byla v řízení v plném rozsahu úspěšná (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Vyložil, že přiznávaná náhrada sestává z náhrady odměny zástupkyně žalobkyně za šest úkonů právní služby (příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby a účast na třech soudních jednáních; § 11 odst. 1 písm. a, d, g vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služby, v nyní platném znění, dále jen „advokátní tarif“) o základní sazbě 5 900 Kč za úkon (§ 7 bod 5, § 8 odst. 2 advokátního tarifu), z toho ovšem jeden úkon (sepis výzvy k plnění) o sazbě poloviční (§ 11 odst. 2 písm. h advokátního tarifu), dále z náhrady režijních výdajů advokátky 1 800 Kč (při šesti úkonech po 300 Kč, § 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady jejích cestovních výloh v celkové výši 3 994 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu, § 157 a následující zákona č. 262/2006 Sb.) a z náhrady advokátkou ztraceného času 1 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 advokátního tarifu).3. Proti tomuto rozsudku, avšak právě jen do jeho výroku o nákladech, se odvolal žalovaný. Navrhl změnit jej tak, že se náhradové právo nikomu z účastníků nepřiznává. Namítl, že okresní soud nevzal v potaz mimořádné okolnosti projednávané věci, jmenovitě jeho špatné sociální poměry. Především připomněl, že jeho částečný invalidní důchod obnáší jen 10 379 Kč měsíčně a s přivýdělky činil jeho celkový příjem v roce 2023 asi 20 000 Kč a v lednu 2024 zhruba 30 000 Kč (v únoru pak byl v pracovní neschopnosti). Navíc má silnou cukrovku, je po třech operacích kolena, má trojitý by-pass, trpí vředovou chorobou a řadou dalších nemocí. Z toho je podle něj zřejmé, že není neomezeně pracovně způsobilý a že mívá dny či období, kdy soustavného výkonu práce není schopen. Proto jsou jeho přivýdělky k důchodu, které představují kvůli zajištění nejnutnějších životních potřeb nutnost, jen nepravidelné. Nadto má podstatně zvýšené náklady na léky, dietu, pestrou stravu apod. Těmto okolnostem je podle něj jeho náhradová povinnost vůči žalobkyni nepřiměřená, a to i přesto, že mu okresní soud povolil k jejímu splnění delší lhůtu. Kdyby jí měl dostát, „byla by ohrožena jeho vlastní existence“.4. Žalobkyně navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Poukázala na to, že žalovaný v prvostupňovém řízení ani po výzvě soudu nedokládal řádně své příjmy a snažil se přesvědčovat, že nemůže pracovat, což se však důkazně nepotvrdilo. Tři jednání proběhla jen proto, že žalovaný nedokladoval, k čemu byl vyzván, a opakovaně sděloval nové skutečnosti, které musely být prověřovány. A to i přesto, že byl zastoupen advokátem. Ona sama se přitom chtěla s žalovaným na zvýšení dohodnout a za tím účelem se na něj obrátila ještě před podáním žaloby. Krom toho sama je v ještě mnohem nevýhodnější sociální situaci než žalovaný. Nadále se na pracovní uplatnění teprve připravuje a právě byla přijata na vysokou školu. Žalovaný podle ní je určité výdělečné činnosti schopen i přes svá zdravotní omezení.5. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadený rozsudek v odvoláním dotčeném výroku přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo.6. Dospěl k následujícím závěrům:7. Rozhodování soudu o náhradě nákladů mezi účastníky se v tzv. sporném řízení, kterým bylo i řízení vedené před okresním soudem, řídí především mírou úspěchu účastníků ve věci samé. Zásadně tak platí, že má-li některý z účastníků ve věci plný úspěch, má vůči podlehnuvší protistraně nárok na náhradu svých výloh (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Z tohoto hlediska rozhodl okresní soud o nákladech vzhledem k výsledku řízení (k tomu, že bylo projednávané žalobě zcela vyhověno) zjevně naprosto správně. To ostatně nezpochybňuje ani odvolatel.8. Obecně dále také platí, že jsou-li tu okolnosti hodné zvláštního zřetele, lze náhradu nákladů účastníku zčásti nebo i zcela odepřít (§ 150 o.s.ř.). Právě aplikace tohoto pravidla se v daném případě žalovaný obsahem svého opravného prostředku dovolává. Pro takové výjimečné rozhodnutí ale ani krajský soud (stejně jako před ním soud okresní) nevidí dostatečné důvody.9. K (úplnému nebo částečnému) odnětí náhradového práva podle § 150 o.s.ř. lze přikročit jedině výjimečně, svědčí-li pro takové rozhodnutí zcela zásadní okolnosti, v jejichž důsledku by se přiznání (plné) náhrady jevilo jako hrubá nespravedlnost následkem nedůvodné tvrdosti či jiných podobných okolností. Zákonodárce tyto okolnosti pojmenoval „důvody hodnými zvláštního zřetele“. Sociální situace osoby, která má být náhradovou povinností zavázána, sama o sobě ke krácení náhradového práva protistrany zásadně – snad až na skutečně křiklavé případy, o jaký ale v dané věci podle mínění krajského soudu evidentně nejde – dostatečným důvodem zásadně být nemůže. Je totiž třeba mít náležitě na paměti i oprávněný zájem protistrany. Žalobkyně, která byla v právu a jíž proto náhradové právo svědčí, při bránění svých práv výdaje opravdu měla, a mohlo by být bez dalšího jen stěží spravedlivě obhajitelné, kdyby na ni byly proti její vůli přenášeny nepříznivé důsledky sociální situace žalovaného, který jí je nedostatečným plněním své zákonné povinnosti způsobil. Žalovaný navíc měl možnost ještě před zahájením řízení vyjít žalobkyni vstříc a dát jejímu právu dobrovolným zvýšením placeného výživného průchod. Žalobkyně mu k tomu dala předžalobní korespondencí příležitost. Namísto toho žalovaný až do vynesení napadeného rozsudku zvýšení před vskutku dlouhou dobou stanovených dávek výživného odmítal. Přitom si musel být nebezpečí případné náhradové povinnosti od počátku vědom. Za tohoto stavu mu na úkor žalobkyně (na vrub jejího náhradového práva) a navzdory jejímu stanovisku žádné úlevy z úřední moci poskytovat spravedlivě nelze. A to tím spíše, že, jak žalobkyně příhodně připomněla, její sociální poměry přinejmenším rozhodně nejsou v porovnání se situací žalovaného principiálně lepší. Že má žalovaný nyní v důsledku svého zhoršeného zdravotního stavu jen omezené finanční zdroje a zároveň vyšší výdaje na živobytí, reflektoval okresní soud dostatečně stanovením poměrně dlouhé lhůty ke splnění ukládané povinnosti (srovnej § 160 odst. 1 o.s.ř.). Její další prodloužení nebo tomu adekvátní rozložení náhradové povinnosti žalovaného do splátek by už ovšem podle krajského soudu neakceptovatelně zasahovalo do legitimního očekávání žalobkyně, že její výlohy budou nahrazeny v reálné době (a to i s přihlédnutím k tomu, že určitého oddálení splatnosti náhrady žalovaný dosáhl už samotným podáním odvolání).10. Z uvedených důvodů tedy krajský soud přezkoumaný výrok napadeného rozsudku jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Stran vyčíslení náhrady postačí odkázat na výše reprodukované zcela přiléhavé odůvodnění rozsudku.11. Vzhledem k výsledku odvolacího řízení je žalovaný povinen žalobkyni nahradit i náklady tohoto procesního úseku (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně má nárok (§ 151 odst. 2 o.s.ř.) na náhradu odměny své advokátky za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání, § 11 odst. 2 písm. c advokátního tarifu) ve výši 1 370 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 2 advokátního tarifu; je tu třeba vycházet z tzv. tarifní hodnoty 40 044 Kč) a na náhradu advokátčiných režijních výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celková náhrada tak činí 1 670 Kč (žádné mimořádné důvody pro její výjimečné snížení či odepření podle § 150 o.s.ř. krajský soud neshledal) a je splatná k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k jejímu zaplacení krajský soud stanovil ve shodě s lhůtou k náhradě nákladů prvostupňového řízení.