19 Co 150/2024-277 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše zmíněným rozsudkem uložil okresní soud žalovaným povinnost zdržet se užívání pozemku žalobce parc. č. , číslo, v k. ú. , kraj, (, číslo, ) v místním rozsahu zobrazeném jako pozemek parc. č. , číslo, podle geometrického plánu, který vyhotovil , jméno FO, pod č. , hodnota, dne , datum, , který je nedílnou přílohou rozsudku (takto vymezená oblast, dále jen „oblast rušení“) s tím, že žalovaní jsou povinni zdržet se rušení vlastnického práva žalobce k oblasti rušení“ zejména, nikoli výlučně: 1) parkováním (čímž se rozumí zastavení a stání ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů) jakýchkoli vozidel na oblasti rušení; 2) umisťováním jiných předmětů, např. dopravních kuželů na oblast rušení; a 3) úpravami oblasti rušení (včetně vysazování rostlin) nebo pokládáním povrchu (např. zámkové dlažby) na oblast rušení; to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Žalobce se návrhem ze dne , datum, domáhal rozhodnutí, které je uvedeno shora, a dále požadoval, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit dlažbu, včetně opěrné zídky z oblasti rušení; a odstranit rostliny v oblasti rušení. Tvrdil, že jakožto vlastník pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , kraj, prodal žalovaným dne , datum, pozemek parc. č. , číslo, a pozemek parc. č. , hodnota, a k pozemku par. č. , číslo, jim zřídil služebnost (toliko) stezky a cesty. Obdobně postupoval žalobce v dalších 23 případech; v oblasti takto vznikla zástavba rodinných domů. Pozemek parc. č. , číslo, , který si žalobce ponechal, představuje cestu přes zmíněnou čtvrť rodinných domů. Žalovaní užívají část pozemku žalobce parc. č. , číslo, (v místním rozsahu zobrazená jako pozemek parc. č. , číslo, , dále také „předmětný pozemek“), aniž by jim k tomu dal žalobce souhlas, případně zde měli zřízeno obligační či věcné právo. Podle kupní smlouvy z , datum, , jež v sobě zahrnuje i smlouvu o zřízení služebnosti, mají žalovaní toliko právo po pozemku jezdit a chodit, nikoli na něm parkovat, případně provádět úpravy. Oblast rušení však užívají tím, že na ni umístili zámkovou dlažbu, opěrnou zídku a umístili tam své rostliny, a dále ji užívají tím, že na ní parkují svým vozidlem, a to buď zcela na parcele žalobce, nebo zčásti, přestože mají garáž; tu se však rozhodli používat pro jiné účely. Ke vstupním dveřím navíc přistavěli ocelové schůdky, které vjezdu do garáže zabraňují. Žalobce vyzval žalované k ukončení rušení, avšak ti ve svém konání neustali, proto se rozhodl podat žalobu na ochranu vlastnického práva podle § 1042 o. z.3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Tvrdili, že se jedná o zjevné zneužití práva, neboť nemovitosti zakoupili pouze pod podmínkou, že budou moci parkovat svá vozidla z části na pozemku žalobce. Umístění domu a garáže na pozemku žalovaní nemohli nijak ovlivnit, protože pozemek jim byl prodán a stavba postavena společností , právnická osoba, ., (jejímž jediným společníkem a jednatelem byl v té době , jméno FO, – stejně jako nyní ve společnosti žalobce), dle projektové dokumentace dodané touto společností. Společnost zhotovovala na svých pozemcích v uvedené lokalitě veškeré rodinné domy a jednotliví kupující si fakticky kupovali s pozemkem rodinný dům bez možnosti ovlivnit jeho prostorové umístění na pozemku. Z toho důvodu se po dokončení stavby rodinného domu žalovaní ústně dohodli s panem , jméno FO, o úpravách části pozemku žalobce a o parkování na něm; byl jim dán neodvolatelný souhlas s tímto způsobem užívání pozemku žalobce. Garáž využívají jako dílnu, o čemž byl žalobce zpraven. Na celé asfaltové komunikaci v místě pak platí zákaz stání; tam žalovaní parkovat nemohou. Šikanózní jednání žalobce je dle žalovaných zřejmé z toho, že i další vlastníci okolních nemovitostí, kteří je stejným způsobem nabyli od žalobce, parkují vozidla na (jiných částech) pozemku žalobce a provedli na něm obdobné úpravy jako žalovaní; výzvu ke zdržení se takového jednání však žalobce uplatnil pouze proti žalovaným, kteří s ním vedou spor o vodné a stočné. Předmětný pozemek přitom popsaným způsobem žalovaní pokojně užívali od roku , rok, do roku , rok, , kdy problémy mezi stranami sporu vyvrcholily.4. Co do požadavku na odstranění dlažby, včetně opěrné zídky a odstranění rostlin v oblasti rušení, vzal žalobce dne , datum, žalobu zpět; okresní soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, zastavil.5. Ohledně zbytku žalobního žádání dospěl okresní soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná. Vyložil, že žalovaní v době uzavření Smlouvy kupní, o zřízení předkupního práva a o zřízení služebnosti stezky a cesty se společností , právnická osoba, . (dále také „smlouva“), tedy ke dni , datum, , znali přesně polohu, rozlohu a hranice pozemku, který kupují, i obsah a rozsah sjednané služebnosti, když i geometrický plán byl nedílnou součástí smlouvy, z níž navíc výslovně plyne, že je jim dobře znám fyzický, faktický i právní stav převáděné nemovitosti. Dle předávacího protokolu ohledně stavby domu (vybudované rovněž společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o dílo ze dne , datum, v roce , rok, ), měla být předána s dílem mimo jiné i dokumentace skutečného provedení stavby, podle níž bylo součástí projektu garážové stání (které žalovaní fakticky užívají jako dílnu). Z předávacího protokolu lze dle okresního soudu učinit závěr, že předávanou dokumentaci žalovaní před předáním díla měli k dispozici, když v dané listině je zachyceno protokolární předání díla, včetně kompletní dokumentace skutečného provedení díla, kde žalovaní výslovně uvádějí, že dílo bylo provedeno dle jejich klientských změn a doplňků (bylo sjednáno, že bude postavena zděná stavba místo dřevostavby). Dle zjištění okresního soudu žalovaní parkují část vozidel a umisťují dopravní kužely na předmětné části pozemku žalobce, která je upravena zámkovou dlažbou, při hranici pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, se na pozemku žalobce nachází opěrná zídka a na části pozemku žalobce jsou vysazeny okrasné keře a rostliny (zídka a úpravy pozemku žalobce jsou dle soudu hlavní překážkou zajíždění osobního vozidla do garáže); sporné bylo jen to, zda k těmto činnostem dal žalovaným žalobce souhlas. Bylo zjištěno, že řada vlastníků nemovitostí rodinných domů v dané lokalitě provedla na pozemku žalobce parc. č. , číslo, úpravu (zpevnění) části tohoto pozemku, která se nachází mimo asfaltovou komunikaci před jejich pozemky a v některých případech tyto části užívají k parkování vozidel. Rovněž bylo prokázáno, že na pozemní komunikaci zbudované na pozemku parc. č. , číslo, platí v celé lokalitě zákaz stání. Jedná se o slepou ulici sloužící k příjezdu k rodinným domům v dané lokalitě. Žalovaní mají na svém pozemku garážové stání (kromě garáže, kterou užívají jako dílnu); na pozemku žalobce pak vybudovali opěrnou zídku, která podstatně komplikuje vjezd do zamýšlené garáže. Okresní soud měl z řady svědeckých výpovědí za to, že vlastníci rodinných domů v dané oblasti měli uzavřeny ústní smlouvy ohledně úprav části pozemku parc. č. , číslo, a někteří zde se souhlasem žalobce, respektive jednatele žalobce, parkují svá vozidla. Okresní soud proto dospěl k závěru, že i žalovaní úpravu části pozemku žalobce provedli a parkovali svá vozidla částečně na pozemku žalobce po ústní dohodě s panem , jméno FO, . Podle této dohody mohli provést úpravy povrchu části pozemku žalobce za účelem kvalitnějšího přístupu ke svým nemovitostem a tuto část pozemku mohli užívat ke svým potřebám. Tuto dohodu, jejíž obsah je obdobný dohodám, které žalobce uzavřel s ostatními vlastníky nemovitostí, soud právně kvalifikoval jako výprosu (§ 2189 o. z.), jíž lze kdykoli odvolat. K ukončení poměru z výprosy došlo dne , datum, , kdy jednatel žalobce žalovaným zakázal užívání jeho pozemku nad rámec služebnosti (chůze a jízdy) sjednané v rámci kupní smlouvy. Zároveň bylo zjištěno, že mezi účastníky existuje dlouhodobý spor ohledně vyúčtování a úhrad vodného a stočného. Okresní soud ze zjištěného skutkového stavu nedovodil, že by požadavek žalobce byl nepoctivý, ani že by šlo o zjevné zneužití práva. Tento závěr by snad dle okresního soudu neplatil při rozhodování o odstranění dlažby a rostlin, jelikož těmito úpravami došlo ke zhodnocení pozemku žalobce; navíc se jedná o trvalé úpravy, takže žalovaní mohli spravedlivě předpokládat, že /byť neformální/ souhlas je dán jednou pro vždy. Dle názoru okresního soudu však pro žalobou požadovaný zákaz rušení vlastnického práva žalobce nelze z provedeného dokazování dovodit, že by nebyl po právu, tedy ani že by byl šikanózní či jinak nemorální. Právě pro narušení důvěry mezi účastníky a celkově narušení vztahů považoval okresní soud za pochopitelné, že žalobce nemá zájem na pokračování právního poměru výprosy se žalovanými, na rozdíl od ostatních vlastníků nemovitostí v oblasti, s nimiž problémy nemá. Ze všech uvedených dův