19 Co 98/2024-135 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Výše uvedeným rozsudkem uložil okresní soud žalovaným povinnost společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 41 154 Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I). V části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 29 170,77 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta (výrok II). Řízení ohledně požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného ve výroku I bylo zastaveno (výrok III). Žalovaným byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 786,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV).2. Okresní soud vyložil, že žalobkyně se původně domáhala náhrady škody ve výši 89 120,77 Kč; po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení ohledně částky 18 796 Kč nakonec požadovala zaplacení částky 70 324,77 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že společnost , právnická osoba, (dále také „, právnická osoba, “) si u žalobkyně v dubnu a červnu 2018 objednala ubytovací služby, které této společnosti byly poskytnuty, a to prostřednictvím jednatelky – druhé žalované. Za poskytnuté služby byly společnosti vystaveny dvě faktury, a to v květnu a červenci 2018 na částky 33 900 Kč a 26 050 Kč, které nebyly uhrazeny. Požadovaná částka ve výši celkem 59 950 Kč s příslušenstvím byla žalobkyni vůči společnosti , právnická osoba, přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ; bylo též rozhodnuto o povinnosti této společnosti nahradit žalobkyni náklady řízení 29 170,77 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož společnost , právnická osoba, byla v té době předlužená, připojila se žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení vedeném proti žalovaným 1) a 2), v němž byli žalovaní nakonec odsouzeni mimo jiné za přečin poškození věřitele (jedním z věřitelů byla žalobkyně) – viz dále. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody, vyčísleným na 18 796 Kč, odkázána na řízení občanskoprávní (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).3. Z uvedených trestních rozhodnutí plyne, že , jméno, (žalovaný 1) jako hlavní pachatel a , jméno, (žalovaná 2) jako pomocník byli uznáni vinnými (kromě jiného) jednáním uvedeným pod bodem V, tedy že , jméno, jako osoba, která po celou dobu podnikání v , právnická osoba, , tuto skutečně ovládal a rozhodoval o všech zásadních hospodářských a finančních dějích ve společnosti a znal její skutečnou ekonomickou situaci, v době od 22. 10. 2018 do 31. 5. 2019, navíc jako její jediný jednatel, přestože společnost , právnická osoba, měla v té době několik věřitelů se splatnými závazky v souhrnné výši přinejmenším 11 488 013 Kč, nejspíše dne 28. 6. 2019, přestože smlouva byla antedatována do doby, kdy ještě působil ve funkci jednatele , právnická osoba, , tedy ke dni 17. 3. 2019, uzavřel jménem , právnická osoba, se společností , právnická osoba, . (dále také „, právnická osoba, “) zastoupenou tehdejší jednatelkou společnosti , jméno, (tehdy , jméno FO, ), smlouvu o postoupení pohledávky, kterou převedl poslední zbývající aktiva společnosti , právnická osoba, představované pohledávkami za společností , právnická osoba, , vzniklých jako odměna za dočasné přidělení zaměstnanců společnosti , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, . v měsících květen a červen 2019, na společnost , právnická osoba, , a zařídil, aby tato odměna ve výši , částka, za měsíc květen 2019 a 45 859 EUR za měsíc červen 2019 byla společností , právnická osoba, uhrazena bankovním převodem na účet společnosti , právnická osoba, , č. , číslo, a protože společnosti , právnická osoba, za to nebylo poskytnuto žádné protiplnění a společnost neměla k dispozici žádná další aktiva, která by bylo možno použít ke splacení závazků společnosti, způsobili, že kvůli tomu do současné doby zůstaly neuhrazeny závazky , právnická osoba, vůči věřitelům v celkové hodnotě 3 601 605 Kč (ekvivalent hodnoty skutečně převedených peněz přepočítaný podle kurzu ČNB platného ke dni převodu každé z částek), z čehož na jednotlivé věřitele poměrně připadá způsobená škoda ve výši 630 939 Kč vůči věřiteli , právnická osoba, 2 308 318 Kč vůči věřiteli , název, , zastoupené , název, , 643 553 Kč vůči věřiteli , název, a 18 796 Kč vůči věřiteli , název, (žalobkyni), tedy zmařili uspokojení věřitele tím, že odstranili byť i jen část majetku , právnická osoba, a způsobili tak značnou škodu, čímž , jméno, jako hlavní pachatel a , jméno, jako pomocník spáchali přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž poškozená žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.4. Okresní soud v souladu s požadavkem žalobkyně vyhověl žalobě z původně celkově požadované částky 89 120,77 Kč co do částky 41 154 Kč s příslušenstvím, když ohledně částky 18 796 Kč, která byla v průběhu řízení uhrazena, byla žaloba vzata zpět; za důvodnou tedy považoval žalobu co do částky 59 950 Kč, Anonymizováno, s přísl. V částce 29 170,77 Kč s příslušenstvím, která byla nalézacím soudem přiznána z titulu nákladů řízení, žalobu zamítl s tím, že se nejedná o škodu způsobenou trestným činem, ale jde o nárok, který vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jež má v tomto směru konstitutivní povahu. Vyložil, že vycházel z trestního rozsudku, kterým je v této věci vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), tedy žalobkyně měla vůči společnosti , právnická osoba, pohledávku ve výši 59 950 Kč včetně úroků z prodlení, jejíž uspokojení bylo protiprávním jednáním žalovaných zmařeno. Žalobkyni tak vznikla v této výši škoda, kterou jsou žalovaní povinni žalobkyni nahradit společně a nerozdílně (§ 2915 o. z.), když se jedná o hlavního pachatele a pomocníka (k tomu soud připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3333/2019). Vyzdvihl, že podle konstantní judikatury není vázán trestním rozsudkem, pokud se týká rozsahu a výše škody, tudíž argumentace žalovaných, že trestním rozsudkem byla určena výše škody toliko poměrnou částí ve výši 18 796 Kč, není správná. Neobstojí ani obrana žalovaných spočívající v tom, že by v případném insolvenčním řízení byla uspokojena také poměrně, popřípadě že , právnická osoba, byla předlužena daleko větší částkou, než bylo v trestním řízení žalovaným nakonec kladeno za vinu. To jsou podle závěrů okresního soudu argumenty, které nemají na odpovědnost žalovaných a výši náhrady škody žádný vliv. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku se žalovaní v zákonné lhůtě odvolali, a to žalovaný 1) původně proti všem výrokům rozsudku a žalovaná 2) proti výroku I (a výroku IV, který je výrokem závislým).6. Žalovaný 1) opakoval stejnou argumentaci jako v řízení před okresním soudem, zejména namítl, že skutečnost, že společnost , právnická osoba, měla v době tvrzeného protiprávního jednání žalovaných splatné dluhy ve výši minimálně 11 488 013 Kč, nemá na rozhodnutí o výši náhrady škody žalovaných vůči žalobkyni žádný vliv. Ze zmíněné společnosti byla dle trestního rozsudku bez protiplnění převedena aktiva souhrnně v přepočtu za 3 601 605 Kč na společnost , právnická osoba, ; ekonomický prospěch tak zůstal u společnosti , právnická osoba, , nikoliv u někoho ze žalovaných. Protiprávní jednání žalovaných spočívá v tom, že z již platebně neschopné společnosti , právnická osoba, převedli ve prospěch společnosti , právnická osoba, aktiva ve výši 3 601 605 Kč, čímž o tuto částku ochudili věřitele společnosti , právnická osoba, . Jelikož však , právnická osoba, svým věřitelům dlužila daleko vyšší částku, nelze tomuto protiprávnímu jednání žalovaných přičítat důsledky v podobě neuspokojení celých jejich pohledávek, ale je třeba škodu na straně věřitelů poměrně rozpočítat. Stejným způsobem uvažoval trestní soud, když v citovaném trestním rozsudku uvedl, že způsobená škoda v případě žalobkyně činní 18 796 Kč; ta byla v průběhu prvostupňového řízení uhrazena. Odvolatel nerozporoval skutečnost, že soud není v občanskoprávním řízení vázán trestním rozsudkem, pokud jde o výši škody, nicméně připomněl závěry judikatury, podle nichž by sice nebylo správné nevzít v úvahu závěry a zjištění učiněná v tomto směru v trestním řízení soudním, avšak v občanském soudním řízení musí být podle potřeby provedeny důkazy další a soud si musí učinit o výši škody vlastní odpovědný závěr podložený úplným zjištěním skutečného stavu věci (viz Cpj 35/78 publikované v SSRS pod č. 22/1979). Podle odvolatele soud takto nepostupoval, žalobkyni přiznal bez dalšího celý žalovaný nárok vyjma náhrady nákladů řízení vůči , právnická osoba, . Je zcela v rozporu se základní logikou, aby žalovaní způsobili svým jednáním (vyvedením částky daleko nižší, než byla celková výše dluhu , právnická osoba, ) každému z věřitelů této společnosti škodu v plné výši jeho pohledávky vůči , prá