21 Co 311/2024-708 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že nahradil projev vůle žalované jako převádějící uzavřít se žalobkyní jako nabyvatelkou smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, na základě níž žalobkyně nabývá pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, , pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, a pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v ceně , částka, s tím, že žalobkyni vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu , adresa, – Pozemkového úřadu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro , adresa, kraj a , adresa, , č. j. , spisová značka, , zn. , spisová značka, , ze dne , datum, a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, KPÚ pro , adresa, kraj a , adresa, , č. j. , spisová značka, , zn. , spisová značka, , ze dne , datum, (výrok I), řízení se na základě zpětvzetí žalobkyně zastavuje v části nároku na vydání pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v k. ú , adresa, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II), žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , jméno, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalobkyně je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci, a to žalobkyně jen do jeho výroků III až V a žalovaná jen do jeho výroků I, III až V.3. Žalobkyně v odvolání namítala, že by jí měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem, v němž byla zásadně procesně plně úspěšná, tj. docílila převodu 5 z žalovaných 7 pozemků. Žalobu vzala zčásti zpět ohledně 2 pozemků jen z důvodu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení, tj. s ohledem na v tomto řízení nespornou výši jejího neuspokojeného restitučního nároku a průběh jí vedených dalších, paralelních řízení u jiných okresních soudů. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že jí přizná vůči žalované plnou náhradu nákladů řízení a jen žalované uloží nahradit náklady řízení státu.4. Žalovaná v odvolání namítala, že jsou dány důvody pro úplné zamítnutí žaloby, neboť vůči žalobkyni nikdy nepostupovala liknavě, okresní soud nesprávně stanovil výši restitučního nároku i jeho dosud neuspokojené části a všechny 3 pozemky (ohledně nichž bylo žalobě vyhověno) nejsou ani vhodné k jeho uspokojení, zejména pak pozemek p. č. , číslo, , který je celoročně podmáčen a nelze jej obhospodařovat ani standardně, natož pak za užití zemědělské techniky. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a jen žalobkyni uloží nahradit veškeré náklady řízení jí, i státu.5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal obě odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčené části i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Shledal zčásti opodstatněné jen odvolání žalované, nikoliv však žalobkyně.6. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě výrokem I napadeného rozsudku vyhověl ohledně pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, . V tomto rozsahu může plně odkázat na naprosto správné, precizní a až vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku a jen k odvolacím námitkám žalované dodává následující.7. Okresní soud naprosto správně uzavřel, že žalovaná dlouhodobě velmi liknavě postupuje při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, což bylo ve skutkových poměrech tohoto řízení už vyřešeno v předchozím, částečném rozsudku okresního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , jej potvrzujícím rozsudku krajského soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, i usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (jímž bylo odmítnuto dovolání žalované). V tomto směru je navíc napadený rozsudek ve smyslu § 13 o. z. v plné shodě s řadou dalších rozhodnutí soudů vydaných ve skutkově i právně totožných věcech uspokojení restitučního nároku téže žalobkyně, tj. zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo jeho usnesením ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Jinak řečeno, okresní soud otázku liknavosti i ocenění restitučního nároku posoudil v týchž, stále stejných a dosud nijak nezměněných skutkových poměrech zcela stejně, jak tomu bylo v předchozích řízeních. Jestliže za této situace žalovaná stále setrvává na svých námitkách týkajících se absence liknavého postupu vůči žalobkyni, tím spíše je nutno uzavřít, že vůči ní stále postupuje o to liknavěji, navzdory opakovaně soudy vysloveným, opačným závěrům k této otázce.8. Z tohoto pohledu tedy napadený rozsudek co do závěrů o liknavosti žalované při jeho uspokojování odpovídá celkové harmonii soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim, tj. nelze v tomto řízení, bez nově nastalých skutečností, znovu a jinak řešit otázku ocenění restitučního nároku žalobkyně, která již jednou byla určitým způsobem vyřešena, vychází ze stále stejného skutkového základu a je zpochybňována obsahově stále stejnými námitkami žalované (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 647/02, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1236/2015 nebo ze dne 9. 4. 2014 sp. zn. 26 Cdo 669/2014, dle nichž by se v těchto případech soud mohl od těchto závěrů odchýlit jen výjimečně, v odlišných případech; jinak je totiž kladen důraz zejména na zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování).9. Shora vyložené právní závěry se uplatní i co námitky žalované týkající se otázky ocenění celkové výše restitučního nároku žalobkyně a zjištění jeho stávající, dosud neuspokojené výše. Celková původní či současná, zůstatková výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně zde není významná, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná sama eviduje, resp. uznává dosud neuspokojený restituční nárok žalobkyně ve výši , částka, (viz. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku a vyjádření žalované u jednání okresního soudu , datum, a , datum, bezprostředně před vydáním napadeného rozsudku). Napadeným rozsudkem pak byly žalobkyni převedeny 3 pozemky v celkové hodnotě , částka, , tedy v hodnotě nižší (nikoliv vyšší), než je žalovanou posledně uznaná výše jejího dosud neuspokojeného restitučního nároku. Z tohoto pohledu by proto bylo nadbytečné, neekonomické a řízení zbytečně prodlužující zkoumat celkovou původní či současnou zůstatkovou výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, neboť by to za stávající procesní situace na výsledek, resp. rozhodnutí projednávané věci žádný vliv nemělo (jak už i v této věci, resp. v tomto řízení uzavřel krajský soud ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).10. Co se týče vhodnosti náhradního pozemku, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. R 72/2008 jeho Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kritéria vhodnosti nejsou zákonem taxativně a výslovně upravena a lze za ně pokládat, např. zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 28 C