25 Co 263/2024-166 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je závětním dědicem zůstavitele , jméno, , narozeného , datum narození, , posledně bytem , adresa, , zemřelého , datum, , na základě allografní závěti, sepsané dne , datum, 2022 (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu), a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 58 806 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně (výrok pod bodem II.).2. V odůvodnění svého rozsudku prvostupňový soud reprodukoval procesní přednesy účastníků, podal přehled ve věci provedených důkazů a skutkových zjištění z nich činěných; neupotřebitelností a nadbytečností, vysvětlil neprovedení dalších navrhovaných důkazů. Citoval dále ust. § 580 odst. 1, § 588, § 1534 a § 1539 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Uvedl, že dne , datum, zemřel , jméno, , narozený , datum narození, (dále jen „zůstavitel“). V pozůstalostním řízení bylo žalobci pravomocným usnesením okresního soudu uloženo, aby ve stanovené lhůtě podal u soudu předmětnou určovací žalobu. Podle judikatury se nejedná o žalobu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“), proto není zapotřebí zabývat se naléhavým právním zájmem. Důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, který zemřel po 1. 1. 2014, zatěžuje toho, kdo z takové listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky – tedy závětí povolaného dědice (okresní soud k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021), v dané věci tedy žalobce. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel závěť ze dne , datum, 2022 nenapsal vlastní rukou, listina ale obsahuje jeho rukou psaný podpis. Na rozdíl od vlastnoručně sepsané a podepsané závěti (tj. závěti holografní) listina nepsaná vlastní rukou zůstavitele (tj. závěť allografní) není pokládána za spolehlivý doklad toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zákon proto požaduje, aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina jeho vůli skutečně obsahuje, a aby se tito svědci na závěť podepsali. V soudní praxi je ustálen závěr, že pokud jde o allografní závěť, je možno stále vycházet ze závěrů judikatury vztahující k ust. § 476b zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). V nich Nejvyšší soud ČR vyslovil, že proto, že obligatorní součástí allografní závěti je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně tuto vůli projevil, aniž by ji vlastnoručně podepsal, „sporným“ se takové pořízení pro případ smrti stává – na rozdíl od holografní závěti – jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je například tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyly, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod. Allografní závěť je neplatná vždy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob, jejichž podpisy byly uvedeny na závěti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a dále rozsudek dovolacího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému nepokládal okresní soud za nutné se dále zabývat nejistotou, zda podpis zůstavitele na závěti ze dne , datum, 2022 v daném případě je jeho pravým podpisem či nikoliv. I za situace, kdy by odborné posouzení podpisu zůstavitele nepřineslo jednoznačný výsledek, by žalobce mohl v řízení uspět, pokud by prokázal, že zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Právě na to bylo dokazování v dané věci především zaměřeno.3. Podle okresního soudu zákonem předpokládaný výslovný projev vůle zůstavitele před oběma, současně přítomnými, povolanými svědky, nebyl provedenými důkazy prokázán. Již vznik písemného vyhotovení závěti neproběhl obvyklým a očekávatelným způsobem. Svědek , jméno, , který žalobci přislíbil závěť připravit, převzal veškeré informace a instrukce pouze od žalobce. Ačkoliv se jednalo o poslední vůli zůstavitele, svědek se zůstavitelem v souvislosti s tvorbou závětí předem nehovořil, nezjišťoval, zda je svobodně rozhodnut testovat, jaká je jeho skutečná vůle, které nemovitosti chce žalobci odkázat, a zda si je vědom následků takového rozhodnutí. Vycházel pouze ze sdělení a podkladů, které mu poskytl sám žalobce. Vůli zůstavitele pak svědek nezjišťoval ani před podpisem závěti dne , datum, 2022 a přistoupil hned k tomu, že závěť zůstaviteli přečetl a předal mu ji. Ten do ní nahlížel, možná ji i četl, jistota o tom ale není, a následně došlo k podpisu. Okresní soud nabyl přesvědčení, že právě proto, že písemné vyhotovení závěti vzniklo bez aktivity i účasti zůstavitele, i proto, že za svědky byly povolány osoby nikoliv z jeho okolí, (které by zůstavitele znaly a dovedly nyní lépe vysvětlit jeho pohnutky či vzorce chování), ale známý a přítel žalobce – tedy osoby se vztahem k osobě obmyšlené, je třeba tím větší pozornost věnovat zjištěním, jak se zůstavitel v souvislosti s podpisem takto vzniklé závěti choval, co navenek projevoval, a zda dal zřetelně a způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti najevo, že se se sepsanou listinou ztotožňuje, a že jde skutečně o jeho poslední vůli. Podpisu závěti byli přítomni pouze zůstavitel a svědci , jméno, a , jméno, . Protože zůstavitel zemřel, je možno vycházet pouze z výpovědi uvedených svědků. Výpovědi obou svědků se ale shodují pouze v tom, že svědek , jméno, při návštěvě zůstavitele dne , datum, 2022 po odchodu žalobce z místnosti závěť hlasitě přečetl, předal ji zůstaviteli, který do ní nahlížel, a pak došlo k podpisu listiny tak, že ji nejprve podepsal zůstavitel, pak svědek , jméno, a nakonec svědek , jméno, . Záhy na to bylo setkání ukončeno. Prvostupňový soud dále zevrubně hodnotil výpověď svědků , jméno, a , jméno, , a to i v kontextu výpovědí v trestním řízení.4. Okresní soud uzavřel, že z provedených důkazů nelze dovodit, že zůstavitel dostatečně zřetelně a výslovně projevil, že listina závěti ze dne , datum, 2022 obsahuje jeho poslední vůli. Závěť je důležité a specifické právní jednání a jsou-li jejímu podpisu přítomni dva svědci, a přesto není možné z jejich výpovědí současně dovodit, že zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, není možné dospět k jinému právnímu závěru, než že jde o závěť pro rozpor se zákonem absolutně neplatnou. K takové neplatnosti je soud povinen přihlížet z moci úřední. Smysl a účel zákona totiž vyžaduje, aby poslední pořízení obsahovalo jasně a výslovně projevenou vůli zůstavitele, jak má být s jeho majetkem pro případ smrti naloženo. Jde-li o závěť allografní, není úkolem povolaných svědků potvrdit pouze to, že zůstavitel závěť před nimi podepsal, nýbrž i to, že před nimi způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti projevil, že obsah závěti je souladný s jeho skutečnou vůlí. Podpis závěti se musí odehrát za současné přítomnosti obou svědků; právem lze proto očekávat, že oba svědci budou o okolnostech pořízení poslední vůle vypovídat v podstatných rysech shodně. Okolnosti pořízení závěti líčí v projednávané věci oba povolaní svědci způsobem, pro který okresní soud nemohl dospět k závěru, že žalobcovo tvrzení o tom, že zůstavitel testoval v souladu s ust. § 1534 o. z., bylo prokázáno. O tom okresní soud v průběhu řízení žalobce vyrozuměl a vyzval jej k doplnění důkazů s tím, že nesplněním této povinnosti se vystavuje nebezpečí věcně nepříznivého rozhodnutí. Žalobce na to reagoval tím, že naznačil pochybnosti o správnosti písemného protokolu ze soudního jednání ze dne , datum, 2024, při němž byli oba svědci soudem vyslechnuti, ač při jednání samotném žádné výhrady proti protokolaci nevznášel, a navrhl zopakovat výslech svědka , jméno, . Okresní soud vzhledem k výhradám žalobce provedl doslovný přepis výpovědí svědků , jméno, a , jméno, a z něho při rozhodování vycházel. Důvod pro opětovný výslech svědka , jméno, neshledal, měl jej za nadbytečný. I kdyby totiž svědek , jméno, výpověď zcela změnil (což ale vzhledem k tomu, že by šlo v globálu o jeho páté slyšení, není pravděpodobné), stále zde zůstává výpověď svědka , jméno, , která ovšem také výslovný projev zůstavitele, že závěť obsahuje jeho poslední vůli, neprokazuje. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ; k tomu prvostupňový soud připojil přehledné vyúčtování těchto nákladů (viz bod 29. odůvodnění rozsudku).5. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle ust. § 20