26 Co 119/2024-258 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že mu (a nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalované 2, a to k pozemku parcelní číslo st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rod. dům) v části obce , adresa, a na pozemku st p. č. , anonymizováno, , pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – zahrada, pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. , anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , dále jen „předmětné nemovitosti“ (výrok I). Žalobci uložil nahradit žalovanému 1 náklady řízení 16 796,30 Kč k rukám zástupce žalovaného 1, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žalobce a žalovaná 2 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, o soudním prodeji zástavy (zahájené na základě žaloby žalovaného 1 proti žalované 2) domáhal žalobou v rámci hlavní intervence dle § 91a o. s. ř. určení, že mu svědčí zástavní právo k zástavě v důsledku postoupení pohledávky a aby byl nařízen soudní prodej zástavy k uspokojení pohledávky žalobce s tím, že se stal zástavním věřitelem namísto žalovaného 1 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2012. V žalobě žalobce uvedl, že vymáhaná pohledávka žalovaného 1 vůči žalované 2 v celkové výši 3 750 000 Kč (dále jen „předmětná pohledávka“) vznikla na základě smluv o půjčce uzavřených mezi žalovaným 1 a žalovanou 2 a byla zajištěna zástavním právem vzniklým na základě smlouvy ze dne 22. 3. 2011 uzavřené mezi žalovaným 1 a žalovanou, a to k nemovitostem uvedeným ve výroku I napadeného rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“), jejichž výlučnou vlastnicí je žalovaná 2. Řízení vedené okresním soudem pod sp. zn. , spisová značka, nebylo dosud pravomocně skončeno. Žalobce uvedl, že spolu s postoupením předmětné pohledávky na něho přešla i všechna práva s ní spojená, tedy i zástavní právo vzniklé na základě smlouvy ze dne 22. 3. 2011, když úplata za postoupení byla uhrazena započtením pohledávky žalobce vůči žalovanému 1 ve výši 28 000 000 Kč, o čemž žalobce informoval žalovaného 1 dopisem ze dne 4. 9. 2012. Žalobce namítal, že mu svědčí lepší hmotné právo k zástavě a je aktivně legitimován k nařízení soudního prodeje zástavy. Žalovaný 1 namítal, že ze strany žalobce nedošlo k úhradě úplaty za postoupení pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2012 byla v souladu se smluvním ujednáním od počátku zrušena. Řízení o žalobě na určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované 2 svědčí žalobci a nikoliv žalovanému 1, bylo vyloučeno k samostatnému řízení usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 10. 2022 č. j. , spisová značka, .3. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a žalobu zamítl. Namítal-li žalobce, že požadovaným určením bude mj. postaveno najisto, že žalobce je zástavním věřitelem, a předejito nařízení soudního prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1, okresní soud uzavřel, že k nařízení prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1 v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , spisová značka, již, byť nepravomocně, došlo a žalobce může efektivně ochránit svá práva v rámci uvedeného řízení (sp. zn. , spisová značka, ) podáním vylučovací (excindační) žaloby po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř. Dále okresní soud dovodil, že žaloba žalobce na nařízení soudního prodeje zástavy je žalobou na plnění směřující proti shodným žalovaným jako v tomto řízení. Je zde tedy stejný okruh účastníků ve stejném procesním postavení jako v tomto řízení, žalobce uplatňuje stejná skutková tvrzení a otázka, zda žalobci (nikoli žalovanému 1) svědčí zástavní právo k předmětným nemovitostem, je řešena jako otázka předběžná a je k ní prováděno dokazování. Jde tak o situaci, kdy předmětná žaloba na určení neslouží potřebám praktického života, nýbrž vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Pokud jde o odkaz žalobce na ust. § 984 a § 985 o. z. okresní soud uzavřel, že v dané věci zcela zjevně žalobce není v pozici „dobrověrného nabyvatele“, k jehož ochraně má ustanovení § 984 o. z. sloužit. Navíc není možné nabýt zástavní právo jako právo akcesorické, aniž by platně vznikl hlavní dluh nebo závazek. Prostřednictvím § 984 o. z. není možné v dobré víře nabýt pohledávku, která je zajištěna (resp. dluh odpovídající této pohledávce) věcným právem zapsaným do veřejného seznamu. Nabytí této pohledávky v dobré víře nemůže být kryto § 984, protože tato pohledávka nepředstavuje právo zapsané ve veřejném seznamu, kdy zapsaným právem může být jen věcné právo. V daném případě zcela zjevně nejde o nápravu nesprávně zapsaného (v rozporu se skutečným právním stavem) samotného věcného práva (zástavní právo), nýbrž o vyřešení otázky, zda žalobce platně nabyl pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem. Nepřípadný je rovněž odkaz žalobce na ust. § 985 o. z., když „uplatnění práva“ ve smyslu tohoto ustanovení je žaloba na jeho určení; určovací žaloba je podkladem pro vyznačení poznámky rozepře a zamezení účinků zápisu výlučného práva jednoho z účastníků na třetí osoby. O tento případ pak v dané konkrétní věci zcela zjevně nejde, neboť v souzené věci je předmětné zástavní právo pouze právem akcesorickým, přičemž primárním předmětem řízení (dokazování) je zde otázka, zda žalobce platně nabyl (a případně nadále vlastní) pohledávku zajištěnou předmětným zástavním právem, tedy nikoli vlastnictví samotného zástavního práva coby nemovité věci ve smyslu § 498 o. z.4. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná 2. Žalobce namítal, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když neaplikoval ust. § 985 o. z. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že uplatněním práva ve smyslu ust. § 985 o. z. je žaloba na jeho určení, kterou nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka. Žalobce měl za to, že okresní soud nesprávně posoudil věc po právní stránce, dospěl-li k závěru, že žalobce může své právo bránit v řízení sp. zn. , spisová značka, podáním excindační žaloby či v řízení sp. zn. , spisová značka, incidenční žalobou. Pokud by byl úspěšný v tomto řízení, žalovaný 1 by již nemohl osvědčit své zástavní právo a žalobce bez požadovaného určení a zápisu do katastru nemovitostí nemá, jak své zástavní právo osvědčit. Namítl, že okresní soud nepřihlédl ke skutečnostem a právní argumentaci uvedené v podání žalobce ze dne 17. 7. 2023 a nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a návrhům důkazů doplněných žalobcem na jednání 31. 8. 2023. Pokud jde o preventivní charakter určovací žaloby, v dané věci nelze tvrdit, že bylo právo žalobce porušeno tím, že bylo nepravomocně rozhodnuto v řízení sp. zn. , spisová značka, o nařízení prodeje zástavy ve prospěch žalovaného 1, jde o právní vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem a ve vztahu k žalobci jako zástavnímu věřiteli k žádnému porušení práva předmětným rozhodnutím nedošlo, nadto je rozhodnutí nepravomocné. Navíc žalobce není účastníkem předmětného řízení (sp. zn. , spisová značka, ) a rozhodnutí v něm vydané není vůči němu závazné a neporušuje jeho právo. Není tedy dotčen preventivní charakter určovací žaloby žalobce. Bez vynesení určovacího rozsudku je jeho právo nejisté nebo může být ohroženo, což zakládá naléhavý právní zájem žalobce. Dále namítl, že nemá možnost podat žalobu na plnění, která by dostatečně ochránila jeho nejisté a ohrožené zástavní právo ve vztahu k žalovanému 1, který vůči žalobci není povinen k žádnému plnění, a žalobce tak nemůže proti žalovanému 1 jako tomu, kdo činí jeho právo nejistým či ohroženým, podat žalobu na plnění. Za situace, kdy není zapsán v katastru nemovitostí a k předmětným nemovitostem (zástavě) uplatňuje totéž zástavní právo žalovaný 1, jenž je zapsán v katastru nemovitostí, žalobce nemá, jak v řízení o nařízení prodeje zástavy osvědčit, že mu svědčí zástavní právo, neboť k tomu je třeba provádět dokazování, které se v řízení o žalobě na nařízení prodeje zástavy neprovádí. Dodal, že zásada, že je-li možno podat žalobu na plnění, není dán naléhavý právní zájem k žalobě na určení, má své výjimky a nejedná se nepřekročitelné dogma. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. , spisová značka, , dle něhož tam, kde určovací žalobou lze účinněji než jinými právními prostředky dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který může odvrátit budoucí spory účastníků, je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, což je dle žalobce právě tento případ. Nadto zástavní právo ne