26 Co 99/2024-526 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem určil, že Česká republika – Státní pozemkový úřad je vlastníkem nemovitostí: pozemku p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a pozemku p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , dále jen „předmětné pozemky“ či „předmětné nemovitosti““ (výrok I). Žalovaným uložil nahradit žalobci náklady řízení 66 953,61 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II) a dále ve stejné lhůtě společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu v Náchodě náklady řízení 33 509 Kč (výrok III).2. Okresní soud rozhodoval poté, co jeho předchozí rozhodnutí (rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. května 2022 č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 17. června 2022 č. j. , spisová značka, ) bylo v části výroku I, jíž bylo určeno vlastnictví žalovaného 2 k předmětným pozemkům (a ve výrocích III a IV) zrušeno a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (ve zbývající části výroku I uvedeného rozsudku okresního soudu ze dne 30. 5. 2022 byl rozsudek okresního soudu potvrzen v tom správném znění, že nedílnou součástí rozsudku okresního soudu jsou geometrické plány vyhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, ). Stran předmětných pozemků shledal odvolací soud závěry okresního soudu ohledně možného vydržení vlastnického práva k uvedeným pozemkům žalovaným 1 za předčasné a neúplné. Uzavřel, že žalovaný 1 již v řízení před okresním soudem namítal, že vlastnictví k uvedeným pozemkům nabyl nikoli na základě zákonného přechodu vlastnictví dle zák. č. 172/1991 Sb., ale na základě hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, (č. l. 216 spisu), příp. namítal, že je vydržel a u těchto pozemků je tedy otázka titulu i dobré víry postavena zcela jinak, než se ji snažil zodpovědět okresní soud (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2023 č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 30. 8. 2023 č. j. , spisová značka, ).3. Okresní soud po poučení žalovaného 1 a doplnění dokazování předně uzavřel, že nedošlo k zákonnému přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovaného 1 dle zák. č. 172/1991 Sb., když žalovanému 1 se nepodařilo prokázat, že na předmětných pozemcích k rozhodnému datu fakticky hospodařil a žalovaný 1 se tak nemohl stát vlastníkem předmětných pozemků ex lege dle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. Dále se okresní soud zabýval námitkou žalovaného 1, že se stal vlastníkem předmětných pozemků přímo na základě hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Uzavřel, že byť bylo v řízení předloženo několik verzí uvedené hospodářské smlouvy a tyto se liší v záhlaví a výčtu pozemků, které tvořily předmět převodu, ve všech dostupných verzích hospodářské smlouvy je shodný čl. 3 smlouvy, v němž je uvedeno, že se převádí právo hospodaření bezúplatně dohodou. V témže článku jsou rovněž na psacím stroji vyškrtnuty nehodící se pasáže, a to konkrétně ohledně převodu vlastnictví a výše úplaty. Uzavřel, že z výkladu předmětné hospodářské smlouvy vyplývá toliko to, že jí bylo založeno právo hospodaření žalovaného 1 k předmětným pozemkům a nešlo o převod vlastnictví a uvedená hospodářská smlouva tak nemůže představovat řádný nabývací titul stran vlastnictví předmětných pozemků žalovaného 1. Nadto verze hospodářské smlouvy, z níž žalovaný 1 dovozoval převod vlastnického práva k pozemkům (č. l. 439, 441 spisu), nezahrnuje pozemek , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , v případě tohoto pozemku tak o přímém nabytí vlastnického práva z této hospodářské smlouvy nelze ani uvažovat. Zabýval se proto dále otázkou, zda žalovaný 1 získal předmětné pozemky do svého vlastnictví vydržením. Vymezil zákonné předpoklady pro vydržení vlastnického práva k nemovitostem a dovodil, že žalovaný 1 s předmětnými nemovitostmi nejméně od roku 1991 nakládal, avšak tím nejsou splněny podmínky nezbytné pro vydržení nemovité věci. Toto jeho nakládání se totiž odvíjelo od uzavřené hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, , z níž musel žalovaný 1 nepochybně vědět, že s pozemky nenakládá jako vlastník, ale jen jako hospodář, jehož práva k věci se odvozují od práv vlastníka. Uzavřel, že u žalovaného 1 nelze dovodit dobrou víru o tom, že mu předmětné nemovitosti patří. Žalovaný 1 věděl, popřípadě vědět měl a mohl, že předmětné nemovitosti byly původním majetkem církve. Soud má za to, že podmínka existence kvalifikované dobré víry u žalovaného 1 nebyla splněna, neboť držby pozemků se ujal až v 90. letech, kdy už bylo zřejmé, že jde o nemovitosti patřící k tzv. historickému majetku církve. Žalovaný 1 měl a mohl vědět, že na předmětné pozemky dopadá tzv. blokační ustanovení. S ohledem na výše popsanou časovou souvislost, jestliže se žalovaný 1 chopil držby pozemků s odkazem na § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ačkoli nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro přechod majetku do vlastnictví žalovaného 1, případně se jí chopil na základě hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, , která však s ohledem na její obsah nepochybně zakládala toliko právo hospodaření žalovaného 1, nelze dobrou víru žalovaného 1 dovozovat. Případný omyl žalovaného 1 nelze mít za omluvitelný. I kdyby vycházel žalovaný 1 z verze hospodářské smlouvy, kde je v záhlaví uvedeno „o převodu vlastnictví“, ze samotného dalšího textu této smlouvy (zejména z článku 3) zcela jasně vyplývá, že ve prospěch žalovaného 1 došlo toliko k převodu práva hospodaření, nikoli vlastnického práva. Případný omyl žalovaného 1 ohledně otázky vlastnictví nelze považovat za omluvitelný. Neprokázal-li tedy žalovaný, že s pozemky fakticky hospodařil ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., musí soud nutně učinit závěr o tom, že si žalovaný 1 musel být zcela jistě vědom již ode dne účinnosti uvedeného zákona své nikoli dobré víry, neboť faktické hospodaření s pozemkem je natolik zjevnou okolností, že ji je schopen posoudit průměrný člověk (natož subjekt s povinností hospodařit s péčí řádného hospodáře) při zachování obvyklé opatrnosti. Současně musel žalovaný 1 vědět, že hospodářskou smlouvou č. , Anonymizováno, bylo převedeno pouze právo hospodaření, nikoli právo vlastnické. Nadto si žalovaný 1 měl a mohl být vědom, že se jedná o historický majetek církve, čímž je jeho dobrá víra taktéž vyloučena. Okresní soud proto uzavřel, že žalovaný 1 předmětné pozemky nedržel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem a k vydržení předmětných pozemků nedošlo. Současně uzavřel, že nemohlo dojít ani k mimořádnému vydržení předmětných pozemků žalovaným 1, neboť v případě mimořádného vydržení trvá vydržecí doba u nemovitých věcí dvacet let a po nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není možné mimořádné vydržení nemovité věci uznat dříve než k 1. lednu 2019, žaloba byla podána v roce 2015, doba nutná pro mimořádné vydržení tedy řádně neuplynula. Doplnil, že ve vztahu k mimořádnému vydržení žalovaný 1 nemohl být v přesvědčení, že nikomu nepůsobí újmu a nepřipravuje ho o jeho práva. Uvedenou skutečnost je nutno vykládat tak, že žalovaný 1 pojal tzv. nepoctivý úmysl, a proto nemohlo k mimořádnému vydržení dojít.4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný 1 a žalovaný 2.5. Žalovaný 1 v podaném odvolání poukázal na verzi hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, založenou u katastrálního úřadu, která byla vkladovou listinou pro provedení vkladu vlastnického práva odvolatele k předmětným pozemkům v k. ú. , adresa, . Zdůraznil, že v této smlouvě na její titulní straně – v hlavičce je zřetelně vyznačeno, že jde o hospodářskou smlouvu o převodu vlastnictví. Namítal proto, že výše uvedené pozemky v k. ú. , adresa, spíše, než vydržel, přímo nabyl na základě hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, , a pokud jde o pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , pak vzhledem k tomu, že mu zůstala verze hospodářské smlouvy, kterou dříve předložil soudu, měl za to, že tento pozemek má shodný osud jako pozemky výše uvedené. Poukázal na to, že zabýval-li se okresní soud znovu možným nabytím pozemků žalovaným 1 na základě zákona č. 172/1991 Sb. (bod 45 odůvodnění napadeného rozsudku), pak jeho závěry z provedených důkazů logicky nevyplývají, rozhodně z nich nevyplývá závěr o tom, že k datu , Anonymizováno, 1990 (tedy 3 roky před podáním návrhu na zápis do evidence nemovitostí ze dne , Anonymizováno, 1993) na tomto pozemku žalovaný 1 nehospodařil. Naopak z hospodářské smlouvy z roku 1977 vyplývá opak. Pokud jde o výklad obsahu hospodářské smlouvy č. , Anonymizováno, , považoval odůvodnění okresního soudu za zcela strohé a nedostatečné. K otázce vydržení předmětných pozemků okresnímu soudu vytkl, že do svých úvah nesystematicky včlenil pasáž týkající se tzv. „blokačního ustanovení“ k historickému majetku církve. To ovšem ve skutečnosti není překážkou přechodu majetku do vlastnictví obcí dle zákona č. 172/1991 Sb., a pokud by mělo být překážkou převodu vlastnictví hospodářskou smlouvou, pak ovšem není na překážku tomu, aby vlastnictví k pozemkům