47 Co 124/2024-104 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud označeným rozsudkem zastavil řízení v části o zaplacení , částka, se stanoveným příslušenstvím (výrok I, již pravomocný) a žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s úrokem 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II). Žalovanému uložil do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni , částka, (výrok III, již pravomocný) a nahradit jí k rukám zástupce náklady řízení ve výši , částka, (výrok IV).2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi původní věřitelkou , právnická osoba, . a žalovaným, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr , částka, (§ 2395 o. z.). Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý s výpůjční úrokovou sazbou 57,30 % ročně splatit ve 48měsíčních splátkách po , částka, . Uhradil však pouze dvě splátky v celkové výši , částka, , pročež byl celý úvěr v únoru 2023 zesplatněn (č. l. 29 spisu). Poté dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení úvěrové pohledávky žalobkyni s opětovnou výzvou k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu (č. l. 30 spisu). Poté dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k plnění advokátem žalobkyně (č. l. 32 a n. spisu).3. Okresní soud uzavřel, že úvěrová smlouva je pro sjednanou úrokovou sazbu 57,30 % absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580, § 588 o. z. Odkázal přitom na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR k ujednání o výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček spotřebitelům (domácnostem). Proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení vzniklý plněním bez právního důvodu (§ 2991 o. z.). Žalovanému uložil vrátit pouze dlužnou část jistiny po odečtení uhrazených splátek. U příslušenství připomněl zvýšenou spotřebitelskou ochranu, dle níž je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a do té doby se nemůže ocitnout v prodlení.4. Proti výroku II v části týkající se úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení podala odvolání žalobkyně. Navrhla jej v napadené části změnit a přiznat jí zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od , datum, , kdy nastala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle výzvy žalobkyně ze dne , datum, . Žalovaný byl v řízení nečinný a o jeho poměrech a možnostech vrátit poskytnutou jistinu není ničeho známo. Žalobkyně akceptovala závěr okresního soudu stran neplatnosti úvěrové smlouvy.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a k jednání krajského soudu se bez omluvy nedostavil, a proto věc byla projednána v jeho nepřítomnosti (§ 211, § 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně shledal opodstatněným.7. V souzené věci je z důvodu sjednání nemravně vysokého úroku úvěrová smlouva neplatná jako celek a žalobkyni proto náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutého a dosud nesplaceného úvěru (§ 2991 odst. 1, § 3000 o. z.). Okresní soud však pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal právo na zákonný úrok z prodlení s vrácením dlužné jistiny přisouzené ve výroku III. Žalobkyni třeba přisvědčit, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastala dnem následujícím po uplynutí desetidenní lhůty k plnění žalovaného ve vazbě na výzvu žalobkyně ze dne , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.; viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). V souladu s ust. § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se zde nejedná o případ neplatnosti úvěrové smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86, nelze aplikovat ust. § 87 téhož zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění o důsledcích takové neplatnosti včetně úvahy o době přiměřené možnostem žalovaného dlužníka úvěr vrátit.8. S přihlédnutím k uvedenému odvolací soud prvoinstanční rozsudek v napadené části výroku II změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).9. V souladu s ust. § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Zde odvolací soud v podstatě přejímá výrok IV okresního soudu s odkazem na jeho odůvodnění v bodě 24 rozsudku.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady procesně zcela úspěšné žalobkyně v tomto stupni sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 1 900 Kč a dvou paušálních náhrad po 300 Kč (tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 činila 19 060 Kč; § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), což s připočtením DPH v sazbě 21 % tj. 924 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a náhradou za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč činí 6 324 Kč celkem.