47 Co 175/2024-98 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci částku , datum, , datum, do zaplacení. Ve výroku III uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet Okresního soudu v , adresa, . Ve výroku IV rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky z titulu svého ručení za závazek žalovaného. Žalovanému byl v minulosti , právnická osoba, ., poskytnut hypoteční úvěr a žalobce za tento závazek žalovaného převzal ručení. , právnická osoba, ., svou pohledávku postoupila a věřitelem nároku stala společnost , právnická osoba, Žalobce této společnosti na úhradu dluhu zaplatil , částka, .3. Okresní soud zjistil, že žalobce ve smlouvě o hypotečním úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, ., žalobcem a žalovaným dne , datum, nevystupoval v postavení ručitele žalovaného, nýbrž jako spoludlužník. Podle obsahu smlouvy měli účastníci řízení vůči , právnická osoba, ., rovnocenné postavení, oba společně představovali „Klienta“ ve smyslu jednotlivých ustanovení smlouvy a oba tedy byli společnými věřiteli práv a dlužníky povinností, které smlouva Klientovi založila. Pro daný vztah není rozhodné, kdo měl z čerpání úvěru majetkový prospěch, ale zda došlo k poskytnutí úvěru bankou v souladu s úvěrovou smlouvou. Tím účastníkům řízení vznikla povinnost vrácení čerpané jistiny včetně úroků z prodlení. Úvěrová smlouva výslovně upravila povinnost dlužníků splnit dluh ze smlouvy společně a nerozdílně v čl. , číslo, smlouvy. Žalobce dluh splnil, čímž povinnost žalovaného zanikla podle § 511 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobci následně vzniklo oprávnění požadovat náhradu po žalovaném podle podílu, tj. polovinu zaplacené částky (§ 511 odst. 3 o. z.). Žalobce dluh splnil dne , datum, postupníkovi , právnická osoba, Žalobu o poskytnutí náhrady plnění podal dne , datum, proti žalovanému. Nárok promlčen není (§ 609, 619 a 629 odst. 1 o. z.). Žalobce svou pohledávku za žalovaným nemohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného, protože insolvenční řízení skončilo dne , datum, . Povinnost k zaplacení byla žalobci jako spoludlužníku uložena rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , název soudu, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , také až po skončení insolvenčního řízení. Okresní soud uložil žalovanému zaplatit polovinu částky, kterou on z titulu poskytnutého úvěru zaplatil celou, tj. , částka, včetně úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. právo od data prodlení žalovaného s plněním. Výši úroků z prodlení okresní soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Okresní soud uložil žalovanému poplatkovou povinnost podle § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. měl za to, že prvostupňový soud věc nesprávně právně posoudil, neboť řádně neaplikoval § 414 zákona č. 186/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v relevantním znění (dále jen „IZ“). Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a zároveň jej osvobodil od placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli, přičemž dále konstatoval, že se osvobození vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Závazky (dluhy) jiných osob (těch, jež věřitelům za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem a těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníku) předmětem vypořádání při oddlužení nejsou. Insolvenční zákon nerozlišuje postižní práva osob, které plnily, či neplnily – daná skutečnost je nerozhodná. Žalovaný odkázal na rozsudek , název soudu, ze dne , datum, spis. zn. , spisová značka, . Žalobce a žalovaný byli spoludlužníky s tím, že byli povinni plnit věřiteli (, právnická osoba, .) společně a nerozdílně. Žalobce i žalovaný byli ze strany věřitele vyzváni k plnění dopisem odeslaným dne , datum, , přičemž zároveň byli uvědomeni o tom, že předmětný úvěr byl zesplatněn. Minimálně tedy koncem měsíce , datum, musel žalobce vědět, že musí svůj závazek plnit, neboť se stal splatným celý najednou. Od tohoto okamžiku tak mohl žalobce pohledávku přihlásit do následně zahájeného insolvenčního řízení proti žalovanému, a to jako pohledávku podmíněnou. Zároveň mohl svůj závazek plnit a do insolvenčního řízení vstoupit na místo původního věřitele. Skutečnost, že žalobce neplnil po dobu delší než 12 let po splatnosti a zároveň absolutně rezignoval na možnost svou pohledávku uplatnit v rámci probíhajícího insolvenčního řízení rozhodně nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovaný svou neuspokojivou finanční situaci řešil okamžitě, snažil se uspokojit věřitele v co možná nejvyšší míře. Žalobce by v případě přihlášení své pohledávky mohl být alespoň částečně uspokojený, nemuselo být proti němu zahájeno exekuční řízení a celý dluh nemusel narůst o úroky z prodlení a další náklady související s jeho vymáháním. V tomto směru by mohl být výkon práva žalobce považován za zjevné zneužití práva, které by nemělo požívat ochranu. Nemůže být správný postup, kdy spoludlužník záměrně neplní své povinnosti po dobu delší než 12 let, ponechá proběhnout oddlužení druhého spoludlužníka bez toho, aniž by se staral o svá práva a pohledávku řádně do řízení přihlásil, následně povinnost splnil a domáhal se svého uspokojení. Tento spoludlužník by tak dosáhl lepšího postavení než spoludlužník, který plnil věřiteli v insolvenčním řízení, řešil svou situaci a dosáhl osvobození od placení pohledávek. Právní systém by přiznal výhodnější postavení tomu, kdo je v prodlení a kdo rezignuje na ochranu svých práv. Žalovaný zároveň z opatrnosti namítl promlčení nároku žalobce. Žalovaný nesouhlasil s názorem prvostupňového soudu v tom směru, že žalobci daná pohledávka vznikla až splněním dluhu dne , datum, a mohl ji tak uplatnit až dne , datum, . Žalobce již v , datum, věděl, že úvěr poskytnutý věřitelem byl zesplatněn a že je povinen jej splnit. Již v tuto dobu mohl svůj nárok uplatnit. Žalovaný připomněl rozsudek , název soudu, ze dne , datum, spis. zn. , spisová značka, . Okresní soud neprovedl relevantní důkazy, nevyzval účastníky řízení k doplnění jejich tvrzení a nepředestřel své úvahy o závěrech, které učinil. Výši postižního práva spoludlužníka nelze vypočíst tak, že se zohlední plnění pouze jednoho spoludlužníka, je nutné sečíst veškerá plnění a zohlednit, který dlužník a jakou část pohledávky věřiteli zaplatil. V rámci insolvenčního řízení žalovaného byla věřiteli na jeho pohledávku vyplacena částka ve výši , částka, . Dále byla ještě před zesplatněním předmětného úvěru a zahájením insolvenčního řízení žalovaného ze strany žalovaného zaplacena částka ve výši minimálně , částka, . Tato by měla být předmětem dokazování. Okresní soud rezignoval na rozklíčování žalované částky, ačkoliv je toto stěžejní pro určení, zdali má žalobce nárok na zaplacení veškerých jejích částí. Žalovaný na pohledávku věřitele zaplatil celkem minimálně částku ve výši , částka, . Pokud by se částka odečetla od částky požadované v , datum, věřitelem, zbyde k doplacení částka ve výši , částka, , která však představuje část menší než jedna polovina celkového dluhu. Proto by měla být žaloba podaná žalobcem zamítnuta v celém rozsahu. Žalovaný navrhl, aby krajský soud napadané výroky rozsudku okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Žalobce splnil svůj dluh v roce 2023, proto jeho plnění nemůže nijak ovlivnit insolvenční řízení vedené na majetek žalovaného, které skončilo dříve.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek (§ 212 a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.7. Okresní soud správně posoudil pohledávku žalobce jako náhradu plnění solidárně zavázaného spoludlužníka podle čl. 9.1 smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dne , datum, . Smlouvou byl žalobci a žalovanému sjednán úvěrový rámec ve výši , částka, , poskytnut byl úvěr ve výši , částka, . Žalobce a žalovaný neplnili povinnost úvěr splácet, proto byl úvěr zesplatněn. Žalobce byl původní věřitelkou , právnická osoba, . vyzván k zaplacení úvěru ve výši , částka, dne , datum, . Insolvenční