22 Co 191/2023-237 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I), návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci , částka, zamítl (výrok II odvoláním nenapaden) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení , částka, (výrok III).2. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky , částka, , když tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o užívání přístupové cesty, jejímž předmětem bylo právo stezky a cesty přes pozemek žalobce parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , adresa, (dále jen pozemek). Žalobce se smlouvou zavázal umožnit žalované procházet nebo projíždět přes soukromou cestu za podmínek stanovených ve smlouvě. Žalovaná se zavázala žalobci za toto oprávnění platit roční úplatu ve výši , částka, , vždy do každého 30. 6. daného roku. Žalovaná však úplatu za rok 2021 neuhradila, a to ani po písemných výzvách žalobce ze dne 16. 7. a , datum, . Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení úhrady za oprávnění procházet a projíždět soukromou cestou ve výši , částka, za rok 2021. Dále žalobci dle uzavřené smlouvy náleží smluvní pokuta ve výši , částka, za každý den prodlení s úhradou částky , částka, . Žalobce se v rámci řízení domáhal smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, , to je 382 dnů po , částka, , tedy , částka, a úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .3. Žalovaná namítala, že přístupová cesta přes pozemek žalobce je veřejnou účelovou komunikací, tudíž žalobci nenáleží úhrada za užívání takové cesty a navrhla zamítnutí žaloby.4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že cesta přes pozemek žalobce není účelovou komunikací. Dále tak posuzoval platnost smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouva je uzavřena platně a žalobci náleží úhrada za užívání cesty tak, jak byla sjednána ve výši , částka, ročně. Žalovaná za rok 2021 tuto úhradu nezaplatila, proto okresní soud žalobci přiznal zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení od , datum, , kdy se žalovaná do prodlení s úhradou dostala. Výši úroku z prodlení stanovil částkou 8,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Okresní soud shledal platným i ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě uzavřené mezi účastníky, a proto nárok na zaplacení smluvní pokuty byl podle okresního soudu důvodný, neboť žalovaná neplnila řádně své povinnosti vyplývající ze smlouvy a žalobci tak vznikl nárok na sjednanou pokutu. Pokuta činí , částka, denně za období od , datum, do , datum, , což představuje 382 dnů, to je , částka, . V tomto rozsahu žalobě okresní soud vyhověl, žalobu však zamítl pro zaplacení částky , částka, , neboť shledal, že v daném případě se nejedná o vzájemný závazek mezi podnikateli ani o vzájemný závazek mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem ve smyslu § 3 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a převážně úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou úhradu nákladů, neboť neúspěšný byl jen v nepatrné části. Náklady spočívaly v třech úkonech právní služby po , částka, za období, kdy předmětem řízení byla částka , částka, , čtyři úkony právní služby po , částka, za období, kdy předmětem řízení byla částka , částka, a dále jeden úkon v poloviční sazbě , částka, za předžalobní výzvu. Okresní soud žalobci též přiznal náhradu nákladů za osm paušálních náhrad po , částka, , náhradu cestovních výdajů ve výši , částka, a , částka, , náhradu za promeškaný čas 14 půlhodin po , částka, a DPH z uvedených částek a dále náhradu soudního poplatku ve výši , částka, . Celkové náklady řízení ve výši , částka, uložil zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.6. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná včasné odvolání, v něm zpochybnila závěry okresního soudu v tom, že přístupová cesta po pozemku žalobce není účelová komunikace. V dalším průběhu odvolacího řízení při prvním jednání namítla, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, neodpovídá hodnotě ani významu zajišťované povinnosti. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu zamítl v celém rozsahu.7. Žalobce se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že cesta, kterou byla žalovaná oprávněna na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky užívat přes pozemek žalobce není účelovou komunikací. Smlouva o užívání této cesty byla uzavřena platně a žalobci tak vznikl nárok na náhradu za užívání cesty. Dále žalobce uvedl, že námitka o nepřiměřené výši smluvní pokuty, kterou žalovaná vznesla v odvolacím řízení, je nepřípustnou novotou v odvolacím řízení, neboť nebyla uplatněna před okresním soudem. Žalobce však tvrdil i to, že smluvní pokutu nepovažuje za nepřiměřenou, neboť si žalovaná výši smluvní pokuty způsobila sama tím, že včas a řádně nezaplatila úhradu za užívání komunikace. Žalobce poukázal na to, že rozsah užívání cesty byl upraven tak, aby lokalita zůstala klidovou, a že žalovaná je podnikatelkou, která zcela dobrovolně a vědomě přijala finanční závazek zajištěný smluvní pokutou. Přístupovou cestu ke svému pozemku také využívá. Cesta byla zřízena proto, aby žalovaná mohla v rámci stavebního řízení u stavebního úřadu realizovat svůj developerský projekt a poté, kdy jí žalobce vyhověl a se smlouvou o průchodu a průjezdu přes jeho pozemek souhlasil, tak tuto smlouvu využila ve stavebním řízení, úhradu za užívání však dlouhodobě neplatila. Z pohledu žalobce jde o jednání v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, v kterém lze spatřovat prvky úmyslně nepoctivého jednání, a proto žalované nenáleží ani právní ochrana ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též „o. z.“).8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, to znamená vyjma odvoláním nenapadeného výroku II a dospěl k závěru v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že žaloba je převážně nedůvodná.9. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem okresního soudu, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o užívání přístupové cesty ze dne , datum, , na základě které se žalobce jako vlastník pozemku zavázal umožnit žalované procházet nebo projíždět přes tuto soukromou cestu za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná se zavázala za toto oprávnění průchodu a průjezdu přes soukromou cestu uhradit žalobci , částka, ročně. Podle odvolacího soudu na případnou platnost této smlouvy a závazek žalované uhradit částku , částka, ročně za to, že jí žalobce umožní za určitých podmínek procházet a projíždět přes svůj pozemek, by nemělo vliv ani to, kdyby cesta na pozemku žalobce byla účelovou komunikací. Smlouva byla uzavřena mezi svéprávnými osobami, které si v době uzavírání smlouvy byly vědomy následku svého ujednání. Takové ujednání se nepříčilo dobrým mravům, ani neodporovalo zákonu a nejedná se ani o plnění nemožné (§ 580 a § 581 o. z.). Účastníci si ve smlouvě zcela jasně vymezili svá práva a povinnosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že kdyby přístupová cesta byla účelovou komunikací nic nebránilo tomu, aby se subjekt, který chce tuto cestu používat, zavázal uhradit za průchod a průjezd přes tento pozemek vlastníku pozemku, neboť mu vlastník poskytuje toto oprávnění a zajišťuje mu přístupnost tohoto pozemku. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení potvrdil10. Odvolací soud se však ve svém předchozím rozhodnutí neztotožnil s námitkou žalobce, že žalovaná vznesla námitku nepřiměřenosti výše smluvní pokuty opožděně, v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že toto ustanovení nebrání tomu, aby účastník řízení i v odvolacím řízení vznesl novou právní námitku. Při posuzování důvodnosti takové námitky se však přihlíží pouze ke skutečnostem uvedeným před okresním soudem a zjištěným u okresního soudu, soud nemůže přihlédnout k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům v odvolacím řízení (k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 45/2004). S odkazem na § 2048, § 2050, § 2051 a § 588 o. z. pak odvolací soud posoudil přiměřenost výše smluvní pokuty a dospěl k závěru, že smluvní pokuta byla sjednána nepřiměřeně vysoká, a proto přistoupil k její moderaci. Smluvní pokutu přiznal ve výši , částka, a v tomto rozsahu rozsudek okresního soudu potvrdil, ve zbývající části výroku I rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.11. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Nejvyšší soud následně svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu odmítl a rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II, III a IV zrušil a v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrátil věc k dalšímu řízení.12. Dovolací soud se ztotožnil se závěr