23 Co 126/2025-169 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni – společnosti , právnická osoba, ., částku 24.936,56 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I); zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení dalších 13.633,50 Kč, kapitalizovaného úroku 1.092,22 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2.530,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 14.75 % ročně z částky 37.804,98 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 483,90 Kč (výrok III).2. Okresní soud rozhodoval o požadavku na zaplacení částky 38.570,06 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní žalobkyně“) a žalovaným , datum, , na základě které bylo žalovanému vyplaceno 51.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 894,20 Kč spolu se úrokem a poplatky. Žalovaný neplnil splátky řádně a uhradil pouze 26.066,44 Kč. Původní žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila a požadovala po žalovaném vrácení jistiny 36.712,76 Kč, poplatků 357,30 Kč za pojištění, kapitalizovaný úrok 1.092,221 Kč, sankční poplatek 1.500 Kč a úroky z prodlení.3. Původní žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, vycházela z jím poskytnutých údajů a učinila lustrace v bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a byla vypočtena disponibilní částka matematickým modelem dle doporučení ČNB. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, bylo vycházeno z toho, že má příjem 29.499 Kč, který byl ověřen z jeho běžného účtu, má zaměstnání na dobu neurčitou, bydlí v pronajatém domě/bytu s náklady na bydlení 49,17 %, plní interní splátky 5.543,40 Kč a externí splátky 9.401 Kč, jeho ostatní výdaje byly uvedeny v nulové výši. Má celkem 7 závazků ve výši cca 326.878,08 Kč při splátkách ve výši 14.944,40 Kč. V matematickém modelu maximální měsíční splátky byla vypočtena splátka 7 028,09 Kč, u DTI poté o 2,84 a u DSTI 53,69 %.4. Žalovaný učinil nesporným, že byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru a žalobkyně mu poskytla 51.000 Kč. Smlouva ale neobsahuje veškeré podstatné náležitosti, neboť v ní absentuje uvedení všech předpokladů použitých pro výpočet sazby RPSN podle § 106 odst. 1 písm. g/ zákona o spotřebitelském úvěru a čl. 10 odst. 2 písm. g/ Směrnice 2008/48/ES (srov. rozsudek SDEU ze dne 23.1.2025 ve věci C-677/23). Žalobkyně také řádně neposoudila jeho úvěruschopnost před uzavření smlouvy, rezignovala na zjištění otázky bydlení a výdajů na uspokojování základních potřeb a závazků. Smlouva je tak absolutně neplatná. Žalovaný uvedl, že v době uzavření úvěrové smlouvy bydlel v nájmu a spolu s partnerkou platili nájemné 10.000 Kč, vlastnil motorové vozidlo, vynaložil měsíčně za pohonné hmoty 5.500 Kč a pojištění 800 Kč, za potraviny zaplatil měsíčně cca 5.500 Kč. Měl několik úvěrů, šlo také o úvěr u původní žalobkyně, který splácel po 5.000 – 5.500 Kč měsíčně a další úvěr měl u jiné banky, který splácel po 8.000 – 9.000 Kč měsíčně. V současné době je nezaměstnaný.5. Soud prvého stupně učinil zjištění z listinných důkazů. Zjistil, že mezi původní žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dne , datum, , jíž se původní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 51.000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku vrátit formou pravidelných 72 měsíčních splátek ve výši 894,20 Kč poplatkem za pojištění 89 Kč měsíčně, když žalovaný přistoupil k pojistné smlouvě č., , název, , při úroku 8% ročně a RPSN 8,30 % - co do stanovení výše RPSN je přitom ve smlouvě uvedeno, že RPSN představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše úvěru, kdy je vypočtena podle vzorce uvedeného v příloze zákona č. 257/2016 Sb. a kdy jsou celkové náklady veškeré náklady známé žalobkyni, které musí žalovaný žalobkyni v souvislosti s tímto úvěrem uhradit. Celkově se tak zavázal žalobkyni vrátit 64.472,78 Kč. Poplatky pak byly mezi stranami dohodnuty ve výši 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky v případě ukončení účtu, 600 Kč za zaslání upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Zároveň si strany sjednaly právo žalobkyně prohlásit daný úvěr za okamžitě splatný pro případ nikoli řádného plnění splátek. Původní žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 51.000 Kč a žalovaný uhradil celkem 26.063,44 Kč.6. Ze žádosti o expres půjčku bylo zjištěno, že žalovaný požádal o půjčku ve výši 30.000 Kč s tím, že pracuje u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou, má odborné/učňovské vzdělání, bydlí v pronajatém domě/bytu, je v družském poměru, jeho příjem je cca 29.499 Kč měsíčně a celkový příjem domácnosti činí 60.000 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u původní žalobkyně, okresní soud zjistil, že v období , datum, pobíral žalovaný měsíční mzdu 29.500 Kč a splácel úvěry evidované u původní žalobkyně s nesplacenou jistinou cca 615.000 Kč, další úvěr po 924 Kč, opakovaně se dostával do nepovoleného debetu na účtu a měl sjednán kontokorent. Konečný zůstatek na účtu v jednotlivých měsících byl vždy cca mínus 30 000 Kč. Žalovaný v listopadu 2021 předčasně uhradil předchozí úvěr a čerpal další úvěr 119.000 Kč a v , datum, poté předmětný úvěr 51.000 Kč.8. Okresní soud poté nejprve vyložil, že v dané věci je dána pravomoc českých soudů ve věci jednat a rozhodnout podle čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 Brusel I bis, přestože má žalovaný aktuální bydliště ve , stát, , neboť předmět sporu tvoří nároky ze smlouvy o úvěru (poskytnutí určité služby) a závazek, byl nebo měl být splněn na území České republiky. Takový hraniční určovatel má přednost před ostatní úpravou týkající se ochrany spotřebitele (srov. rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, či sp. zn. 30 Cdo 3853/2017). Po právní stránce poté soud prvého stupně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Povinností původní žalobkyně tak bylo pod sankcí neplatnosti podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Původní žalobkyně vycházela toliko z bankovního účtu žalovaného, nezkoumala blíže jeho majetkové poměry, výdaje spojené s bydlením, další závazky. Vycházela jen z interních a externích splátek ve výši 15.000 Kč a v rámci dalších výdajů vycházel z výdajů 0 Kč, což neodpovídá nutnosti uspokojování základních potřeb. Z bankovního účtu vyplývá, že žalovaný měl v rozhodné době výdaje, které převyšovaly jeho aktuální příjmy, žalovaný byl každý měsíc ve sledovaném období v nepovoleném debetu, a to i po načerpání několika úvěrů. Žalobkyně nemohla bez bližšího zkoumání poměrů žalovaného a doplňujících informací řádně posoudit a učinit adekvátní závěr o skutečné majetkové situaci žalovaného a jeho schopnosti splácet daný úvěr. Soud prvého stupně uzavřel, že takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatelky úvěru bylo nedostatečné. Pro porušení povinností poskytovatele úvěru prověřit řádně úvěruschopnost spotřebitele, je úvěrová smlouva absolutně neplatná (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3.11.2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).10. Soud prvého stupně poté postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému, aby vrátil původní žalobkyni jen poskytnutou jistinu ve výši 24.936,56 Kč, když částku 24.963,56 Kč již uhradil. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Žalovanému umožnil uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách po 1.500 Kč (dle výrokové části rozsudku), když přihlédl k výši dluhu, právu věřitelky na jeho úhradu a tvrzeným finančním možnostem žalovaného.11. Procesně úspěšnější žalobkyni přiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výši 13 % jejích nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 1.544 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem - odměna za 3 úkony právní služby po 500 Kč (dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 3/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění do 31.12.2024.), paušální náhrada hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024.) a DPH (dle § 137 odst. 3 o. s. ř.).12. Rozsudek okresního soudu ve výroku I ohledně splatnosti a dále ve výrocích II a III napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasila se stanovenými splátkami, když okresní soud nijak nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, kterému nic nebrání v tom, aby si zajistil příjem a úvěr doplatil. Dále trvala na tom, že řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, postupovala s odbornou péčí, v souladu s právními předpisy i judikaturou. Prove