27 Co 168/2025-178 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 11 574 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci v téže lhůtě 41 462 Kč (výrok II.). Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným žalobu o zaplacení 8 015 Kč zamítl (výrok III.) a ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou zamítl žalobu o zaplacení 49 477 Kč (výrok IV.). Okresní soud dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že v zákonné třídenní lhůtě uložil prvnímu žalovanému nahradit žalobci (k rukám jeho právního zástupce) náklady řízení 25 810,89 Kč a žalobci uložil nahradit druhé žalované (k rukám jejího právního zástupce) náklady řízení 14 619,60 Kč (výroky V. a VI.) a dále rozhodl o nákladech řízení státu tak, že ve stejné pariční lhůtě prvnímu žalovanému uložil nahradit České republice na účet tamního soudu náklady řízení 7 500 Kč a druhé žalované uložil nahradit České republice na účet tamního soudu náklady řízení 1 275 Kč (výroky VIII. a IX.). Okresní soud konečně rozhodl o tom, že se žalobci vrací záloha na náklady řízení ve výši 8 775 Kč a dále soudní poplatek ve výši 681,10 Kč (výroky VII. a X.).2. Ze žaloby (po jejím částečném zpětvzetí a připuštěných změnách) i obsahu spisu je zřejmo, že předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61 051 Kč za užívání pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , na němž se nachází budova čp. , Anonymizováno, – rodinný dům, a přilehlého pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci a k.ú. , adresa, (dále též „předmětné nemovitosti“) za období od září 2020 do února 2024.3. Okresní soud po učinění skutkových zjištění (viz body 6. – 10. odůvodnění rozsudku), na která vztáhl ust. § 2991 odst. 1, 2, § 2999 odst. 1 a § 1127 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), vzal za prokázané, že žalovaní užívali stavební pozemek č. , hodnota, , na němž stojí rodinný dům v jejich spoluvlastnictví, bez právního důvodu, a proto žalobci jako vlastníku tohoto pozemku vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé ceny, k jehož vydání jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně. Žalobce požadoval za tuto část předmětu řízení dle znaleckého posudku (žalovanými nezpochybněného) 16 974 Kč, tudíž po odečtu druhou žalovanou zaplacených 5 400 Kč okresní soud vyhověl žalobě (proti oběma žalovaným) co do částky 11 574 Kč, když neshledal důvodnou jak námitku prvního žalovaného o vlastnictví stavebního pozemku (vlastnické právo z listiny na č. l. 43 spisu nevyplývalo), tak námitku druhé žalované zpochybňující pasivní solidaritu plnění žalovaných. Názor druhé žalované, že nejde o závazek z právního jednání, nýbrž o závazek z jiného právního důvodu, okresní soud odmítl, neboť takový výklad by odporoval podstatě spoluvlastnictví. K tomu okresní soud stran aplikace § 1127 o.z. i v poměrech závazku z bezdůvodného obohacení odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek z , datum, , sp. zn. , spisová značka, -R 75/2023).4. Při posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. p. č. , Anonymizováno, (dále též „přilehlá zahrada“) okresní soud vyšel z toho, že tuto zahradu neužívala druhá žalovaná, která se ze společného obydlí odstěhovala po rozvodu manželství, ale jen první žalovaný, který v domě bydlel a zahradu užíval. Z tohoto důvodu okresní soud vyhověl žalobě o zaplacení 41 462 Kč pouze proti prvnímu žalovanému, když vyšel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , o jehož správnosti neměl pochyb. V tomto ohledu okresní soud akceptoval názor znalkyně o snížení obvyklé ceny za užívání pozemku o 20 % s ohledem na ochranná pásma omezující uživatele pozemku, když závěr znalkyně též korespondoval námitce prvního žalovaného ohledně prasklého vodovodu a jeho opravy. Byť znalkyně odmítla vliv stavební suti v půdě na ocenění užívání, s čímž se dle okresního soudu nebylo možno zcela ztotožnit, okresní soud se od ocenění znalkyně neodchýlil, když považoval redukci obvyklé ceny za užívání pozemku za dostatečnou (dle výpočtu soudu průměrná obvyklá cena užívání činila 987,19 Kč měsíčně). Z těchto důvodů okresní soud za užívání zahrady prvnímu žalovanému uložil zaplatit žalobci 41 462 Kč, ve zbývající části (8 015 Kč) žalobu proti němu zamítl, proti druhé žalované pak žalobu o zaplacení 49 477 Kč zamítl zcela.5. O nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), s tím, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. O nákladech řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou pak okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu (neúspěchu) účastníků ve sporu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). O nákladech řízení státu okresní soud rozhodl dle zásad ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., přitom žalobci vrátil část složené zálohy na náklady řízení. Okresní soud konečně rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobci dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.6. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání všichni účastníci.7. Žalobce v odvolání směřujícím proti výrokům III., IV. a VI. rozsudku okresního soudu (s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o.s.ř.) předně nesouhlasil s tím, že okresní soud hodnotil užívání stavebního pozemku a zahrady zvlášť, a proto žalobci nepřiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti druhé žalované za užívání zahrady. Dle jeho názoru stavební pozemek a zahrada tvoří jeden funkční celek, jejich užívání nejde od sebe oddělit. Zahrada vždy slouží vlastníkům daného domu, je vyloučeno, aby ji vlastník zahrady užíval samostatně. Nezáleží proto na tom, zda druhá žalovaná zahradu fakticky užívala, podstatná je skutečnost, že tohoto práva jakožto spoluvlastnice rodinného domu využít mohla. Argumentaci žalobce svědčí rovněž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. , spisová značka, ), kdy rodinné domy tvoří se zahradami jeden funkční celek. Je tedy nutné postupovat tak, že soud nebude vycházet z hodnoty každého pozemku zvlášť, ale z obou pozemků dohromady. S touto argumentací (ač byla uplatněna) se okresní soud v napadeném rozsudku nevypořádal.8. Napadený rozsudek je navíc překvapivý. Okresní soud avizoval, že hodlá žalobě vyhovět i ve vztahu k druhé žalované. S argumentací, že druhá žalovaná v domě nebydlí, a tudíž neužívá zahradu, se žalobce nemohl řádně vypořádat. Z napadeného rozsudku se nepodává žádný důkaz, že druhá žalovaná předmětný dům ani zahradu neužívá. Ani z tvrzení druhé žalované nevyplývá, že by se z domu odstěhovala, pouze to, že jsou s prvním žalovaným rozvedení.9. Žalobce se dále ohradil i proti přijetí závěrů znalkyně k ocenění za užívání pozemku p. č. , Anonymizováno, Proti nim se vymezil již před okresním soudem, kde navrhoval snížení obvyklé ceny užívání tohoto pozemku pouze o 5 % za existenci ochranného pásma vodovodu a plynovodu. Argumentace okresního soudu je nedostatečná. Ochranná pásma zatěžují spíše vlastníka pozemku než jeho uživatele, nelze tvrdit, že by se jednalo o bezcennou část pozemku. Ve znaleckém pozemku nejsou jakkoli zohledněny možnosti užívání této části pozemku (např. parkovací místo, pergola). Ze znaleckého posudku není ani zřejmo, v čem omezení užívacích práv spočívá, pouze se konstatuje, že na dané části pozemku se nachází ochranné pásmo vodovodu a plynovodu. Znalkyní provedená redukce ceny navíc vychází ze skutečností, které nebyly jakkoli doloženy. Znalkyně pouze vyšla z tvrzení prvního žalovaného o tom, že došlo k prasknutí vodovodního řádu, a že k omezení užívání zahrady způsobené vedením ochranných pásem může dojít kdykoliv. Okresní soud pak počítal i se stavební sutí v zemině zahrady, ač tato nebyla také prokázána. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný, neboť se opírá o důkazy, které nebyly řádně provedeny. Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhal změny rozsudku okresního soudu v napadené části a vyhovění žalobě, ve znění připuštěných změn.10. Odvolání prvního žalovaného směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení (sub V.). V něm namítl, že úspěch ve věci je třeba posuzovat podle jednotlivých fází řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V první fázi řízení byla předmětem řízení částka 226 523 Kč, a to ještě za úkon zastoupení při jednání okresního soudu dne , datum, (viz § 8 odst. 1 advokátního tarifu), protože až v průběhu tohoto jednání vzal žalobce zpět žalobu o zaplacení částky 2 384 Kč měsíčně do budoucna (v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno) a žalobce se nadále domáhal částky 94 738 Kč. Ohledně částky 143 040 Kč (2 384 Kč měsíčně) nelze tedy vycházet z toho, že výše plnění byla závislá na znaleckém posudku. Za této situace je třeba vycházet z toho, že u prvních úkonů (včetně zastoupení při jednání dne , datum, ) byl žalobce neúspěšný ohledně části 143 040 Kč, tudíž byl neúspěšný v převážné části řízení a za tuto fázi řízení mu nenáleží žádná náhrada nákladů řízení. Žalobce by tedy mo