27 Co 222/2025-221 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do zaplacení částky , částka, (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále žalobu zamítl co do zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok III), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s tvrzením, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Z toho byla částka , částka, zaslána na účet žalovaného, zbývající částka , částka, byla použita ke konsolidaci předcházejících smluv o úvěru.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Po podání žaloby vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení částky , částka, , v tomto rozsahu proto okresní soud postupem dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil.5. Dále okresní soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř., ve věci rozhodl bez nařízení jednání a po seznámení se s obsahem listin, které žalobce předložil k prokázání svých tvrzení a listin, které okresní soud vyžádal, věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů (o spotřebitelském úvěru, dále jen ZSÚ) a uzavřel, že žaloba je opodstatněná toliko částečně.6. Podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. vícero smluv, které jsou však neplatné, neboť společnost , právnická osoba, . neprověřila schopnost žalovaného spotřebitelské úvěry splácet. Při svém zkoumání se opakovaně omezovala jen na příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, ale ohledně výdajové stránky jakýkoliv podkladový materiál chybí. Pakliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalovaného, nelze činit žádnou rozvahu. Nelze tedy ani usuzovat na to, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet.7. Okresní soud proto postupoval dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ a žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil toliko rozdíl mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů a částečnými plněními. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.8. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady v průběhu řízení před okresním soudem nevznikly.9. Proti rozsudku, a to pouze do výroků III a IV, podal včas odvolání žalobce.10. Okresnímu soudu vytýkal, že žalovanému uložil zaplatit žalobci , částka, , avšak při výpočtu této částky nevzal v úvahu žalovaným čerpanou částku , částka, a uhrazených , částka, , resp. , částka, , neboť , částka, žalovaný zaplatil po podání žaloby. Okresní soud vycházel pouze z čerpaných a uhrazených částek z předchozích a již doplacených úvěrů. Právní předchůdce žalobce však uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidaci půjček, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Z platební historie a výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobci celkem , částka, . Tato částka měla být odečtena od poskytnutých , částka, . Zbývajících dosud neuhrazených , částka, mělo být uloženo k úhradě žalovanému. Okresní soud proto nepostupoval správně, pakliže při výpočtu bezdůvodného obohacení zohlednil uhrazenou částku, kterou však žalobce u žalovaného neeviduje, resp. eviduje ji u předchozích již doplacených úvěrů. To má za následek nejenom nesprávné rozhodnutí ohledně výše dluhu z bezdůvodného obohacení, ale i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení.11. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že žalobci bude přiznáno dalších , částka, a náklady za řízení před soudy obou stupňů.12. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.13. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to bez přítomnosti žalovaného (§ 211 a § 101 odst. 3 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.14. Okresní soud v posuzované věci dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce, který poskytl žalovanému úvěr v částce , částka, , před uzavřením smlouvy o úvěru řádně neprověřil schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. To z toho důvodu, že při svém zkoumání se omezil toliko na příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, ale opomenul stránku výdajovou. Nemohl tedy spolehlivě uzavřít, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet. V řízení současně nebylo sporným, že z poskytnuté částky , částka, žalovaný před podáním žaloby uhradil , částka, a po jejím podání dalších , částka, , celkem tedy , částka, .15. Žalobce se ztotožnil se závěrem okresního soudu o nedostatečném zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a nesporoval ani závěr okresního soudu, že z částky , částka, žalovaný uhradil celkem , částka, . Podle žalobce tudíž tato zaplacená částka měla být odečtena od poskytnutého úvěru a žalovanému mělo být uloženo zaplatit žalobci zbývajících , částka, .16. Odvolací soud za této situace nepovažoval za potřebné opakovat či doplňovat dokazování, neboť žalobce nesporoval zjištěný skutkový stav ani okresním soudem učiněné právní posouzení věci a výhrady měl toliko ke správnosti výpočtu výše pohledávky žalobce.17. Odvolací soud proto v tomto směru závěry okresního soudu přezkoumal, a to přesto, že okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle § 115a o.s.ř., z něhož plyne, že k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, případně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K tomu lze poznamenat, že žalobce současně se žalobou předložil důkazy týkající se úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr v částce , částka, , jehož neuhrazený zůstatek žalobce učinil předmětem řízení. Okresní soud však ze své iniciativy vyzval právního předchůdce žalobce k předložení veškerých listinných důkazů týkajících se kompletního obchodního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (celkem šlo o šest úvěrových smluv), které žalobce k dispozici neměl. Okresní soud proto s žádostí o předložení těchto listin odkázal na svého právního předchůdce. Soud prvního stupně poté tyto listiny vyžádal a činil z nich skutková zjištění, aniž by s obsahem listin účastníky seznámil či je opětovně vyzval, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Při postupu dle ust. § 115a o.s.ř. může sice dojít i k zamítnutí žaloby, jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, avšak pokud po výzvě soudu dle ust. § 115a o.s.ř. některý z účastníků doplní svá skutková tvrzení nebo do spisu založí nové důkazní prostředky (event. je soud vyžádá ze své iniciativy) a tato tvrzení či důkazy mohou opodstatňovat jiné rozhodnutí ve věci samé, soud musí výzvu podle § 115a o.s.ř. zopakovat. Rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání nelze založit na neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, či nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2440/19). V dané věci navíc okresní soud tyto listinné důkazy vyžádal od třetí osoby, která nebyla účastníkem řízení. Tento nesprávný procesní postup by byl důvodem pro kasaci rozhodnutí okresního soudu bez dalšího, avšak za situace, kdy žalobce akceptoval skutkové i právní závěry okresního soudu, vytýkal mu toliko nesprávnost výpočtu zůstatku dluhu, odvolací soud tento nesprávný procesní postup okresního soudu překlenul tím, že ve věci samé nařídil jednání a ve svých úvahách vyšel z žalobcem nesporovaných závěrů okresního soudu.18. Odvolací soud nepovažuje za správný ani závěr okresního soudu o výši zůstatku neuhrazeného úvěru, neboť okresní soud pochybil tím, že nesprávně sčítal poskytnuté jistiny z dříve uzavřených smluv o úvěru s částkami, které byly následně poskytnuty přímo žalovanému a dále od nich odečítal platby poskytnuté žalovaným na předcházející úvěrové smlouvy.19. Nutno zdůraznit, že předmětem řízení před okresním soudem byl dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterým byl pouze konsolidován dluh z dřívější smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, . Účelem konsolidačního úvěru je vytvoření úvěrového prostředí pro dlužníka příznivějšího tak, aby mohl refinancovat svůj dřívější dluh či dluhy. Poskytovatel úvěru v takovém případě prověřuje úvěruschopnost spotřebitele plnit nový závazek z konsolidačního úvěru, a nikoliv závazek původní. Při hodnocení úvěruschopnosti dlužníka podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v případě poskytnutí tzv. konsolidačního úvěru n