19 Co 36/2026-294 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba o zaplacení 2 129 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2021 do zaplacení se zamítá (výrok I) a žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení 120 290 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Trval na tom, že za žalovanou zaplatil ve výši žalované částky její závazky (dluhy) vůči společnosti , právnická osoba, , a to formou započtení svých závazků 2 500 000 Kč vůči společnosti dle dohody ze dne , datum, , tj. složil společnosti cenu obvyklou ve výši hodnoty koupených nemovitostí od žalované, které byly zastaveny k zajištění jejich závazků z úvěrových smluv uzavřených se jmenovanou společností (v níž je jediným společníkem i jednatelem). Stalo se tak v souladu s ujednáním v kupní smlouvě ze dne , datum, o prodeji nemovitostí mezi ním a žalovanou, o nichž bylo až v roce , rok, soudem pravomocně určeno, že stále patří žalované, neboť kupní smlouva byla shledána lichevní a proto neplatnou. V návaznosti na to žalovaná a společnost , právnická osoba, dne , datum, zrušili dohodu o započtení ze dne , datum, . Žalovaná částka jako vrácení vzájemného plnění z neplatné kupní smlouvy dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) nemůže být promlčena s odkazem na § 107 odst. 3 obč. zák., neboť žalobce zde nemůže vůči žalované promlčení namítat ve vztahu k obnově jejího vlastnictví k prodaným nemovitostem. Podle kupní smlouvy se přitom žalobce jednak zavázal zaplatit žalované kupní cenu 240 000 Kč ale jednak i vypořádat její závazky vůči jejímu zástavnímu věřiteli, tj. jmenované společnosti, neboť hodnota nemovitostí činila cca 5 500 000 Kč. Není proto správný závěr okresního soudu v tom, že kupní cena činila jen 240 000 Kč bez dalšího a jestliže za žalovanou v roce 2016 zaplatil její závazky vůči zástavnímu věřiteli (jeho společnosti), nečinil tak na základě kupní smlouvy, jednalo se tudíž o bezdůvodné obohacení vědomým plněním za žalovanou dle § 454 obč. zák., které je však už promlčeno dle § 107 odst. 1 obč. zák. Nadto žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je stále vlastníkem nemovitostí, u nichž ale žalobce svým plněním v její prospěch docílil zániku zástavních práv. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.3. Následně žalobce podáním doručeným okresnímu soudu , datum, vzal žalobu částečně zpět, a to ohledně požadavku vůči žalované na zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Zdůraznila, že žalobce neprokázal jakékoliv reálné plnění za ni ve prospěch společnosti , právnická osoba, v roce 2016, naopak tato společnost vůči ní své pohledávky vymáhala ještě v letech 2021 a 2022. Dohody mezi společností a žalobcem uzavřené v roce 2016 a 2021 jsou účelové a neplatné, zjevně vytvořené s ohledem na rozhodnutí soudu o určení vlastnictví žalované k nemovitostem v důsledku lichevnosti kupní smlouvy ze dne , datum, . Z ní navíc vůbec nevyplývá, že by žalobce za ni převzal jakékoliv závazky vůči jejím zástavním věřitelům. Pokud by dohody byly platné, tak by žalobce ani nebyl v této věci aktivně legitimován, neboť žalovaná vždy uzavírala úvěrové smlouvy s jeho společností, nikoliv s ním.5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.).6. Nejprve postupem dle § 222a odst. 1 o. s. ř. a se souhlasem žalované napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení.7. Poté ve zbytku přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.8. V projednávané věci krajský soud s mírnou výhradou zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Může proto odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.9. Krajský soud předesílá, že okresní soud veškeré právní vztahy mezi účastníky správně posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a to s ohledem na jím správně poukazovaná přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 i § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o. z.). Tyto závazkové právní vztahy totiž co do práv a povinností na plnění dle nich (včetně jejich změny dohodami ze dne , datum, a , datum, či vzniku případného bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody z nich) mají základ v kupní smlouvě a úvěrových smlouvách uzavřených do , datum, (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1862/2020 nebo ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5369/2016). Závazek vzniklý do 31. 12. 2013 si zde tedy nese svůj právní řád, který stál u jeho vzniku, a to ohledně všech práv a povinností z něj následně plynoucích, byť by i některé z nich vznikly až po 1. 1. 2014.10. Předně tak krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem v tom zásadním a pro věc velmi důležitém právním závěru, že žalobce jako kupující na základě kupní smlouvy k nemovitostem uzavřené , datum, s žalovanou jako prodávající se jí zavázal toliko zaplatit kupní cenu 240 000 Kč (viz výslovně čl. 5 smlouvy). Na tom nic nemění skutečnost, jakým způsobem účastníci (jakožto strany smlouvy) ke stanovení výše kupní ceny dospěly, resp. skutečnost, že tržní cena nemovitostí by byla 5 500 000 Kč, pokud by na nich nevázly pohledávky 4 950 000 Kč zajištěné zástavou. Jinak řečeno, z obsahu smlouvy vůbec nelze ani náznakem dovodit, že by dle ní žalobce za žalovanou převzal nebo se spolu s ní stal obligačním dlužníkem vůči jejím zástavním či jiným věřitelům, zejména tedy vůči společnosti , právnická osoba, (např. z důvodu ručení, přistoupení či převzetí závazku). Jestliže pak žalobce ani netvrdil (tím spíše neprokázal), že by žalované kupní cenu 240 000 Kč někdy zaplatil (což nezpochybňuje ani v odvolání), nemůže být žaloba z tohoto titulu důvodná, tj. žalovaná zde není povinna žalobci nic vracet dle § 457 obč. zák. V tomto směru jsou konečně úvahy okresního i krajského soudu ve smyslu § 13 a § 3030 o. z. zcela shodné s právními závěry krajského soudu v jeho pravomocném rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, o určení vlastnictví žalované k nemovitostem (viz bod 47 jeho odůvodnění).11. Dále pak má krajský soud ovšem na rozdíl od okresního soudu za to, že jestliže žalobce dohodou uzavřenou , datum, se společností , právnická osoba, (v níž je jediným jednatelem a společníkem) plnil dle jejího čl. 4 za žalovanou její závazky vůči ní ve výši 2 500 000 Kč, vyplývající z úvěrových smluv zajištěných zástavami na prodaných nemovitostech, resp. vyplatil zástavnímu věřiteli cenu zástavu (cenu neplatně koupených nemovitostí), a následně došlo ke zrušení této dohody následnou dohodou uzavřenou mezi žalobcem a společností , právnická osoba, dne , datum, , má to za následek stav, kdy žalovaná nadále může být dlužníkem jen vůči jmenované společnosti, a nikoliv vůči žalobci. Ten proto v tomto sporu primárně vůbec není aktivně legitimován, neboť není věřitelem žalované z úvěrových smluv, ale ani z bezdůvodného obohacení dle § 451 či § 454 obč. zák., případně i náhrady škody z titulu plnění, které za ni na její dluhy z úvěrových smluv či na vyplacení zástav měl zaplatit dle dohody ze dne , datum, . Žalovaná totiž vždy uzavírala úvěrové i zástavní smlouvy jen se jmenovanou společností, nikoliv s žalobcem.12. Jinak řečeno, po zrušení dohody ze dne 11. 8. 2016 pozdější dohodou ze dne 15. 2. 2021 u žalobce nemohlo dojít k žádné majetkové újmě ve prospěch žalované, resp. k žádnému majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobce, a to ať už na základě kupní smlouvy nebo na základě úvěrových či zástavních smluv (žalobce zde za žalovanou nic nezaplatil, a to ani na úvěrové smlouvy, ani na cenu zástavy). Na tomto místě krajský soud souhlasí s žalobcem v tom, že obě tyto dohody jsou v zásadě platné (viz body 14 a 16 odvolání), čemuž konečně odpovídá i zásada smluvní volnosti a platnosti právních úkonů. Tím spíše by ovšem žaloba nebyla důvodná v případě okresním soudem uvažovaných neplatností obou těchto dohod pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. z důvodů uvedených v bodech 28 a 29 odůvodnění napadeného rozsudku, tj. pro jejich účelovost v