21 Co 99/2026-208 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku označeného v záhlaví nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků v následujícím znění:Převádějící: , Jméno žalované, , , adresaNabyvatel: , Jméno žalobce, , narozen , Datum narození žalobce, , bytem , Adresa žalobcePřevádějící za účelem uspokojení části restitučních nároků vyplývajících z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , převádí nabyvateli jako náhradu za nevydané pozemky touto smlouvou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, do jeho vlastnictví bezúplatně pozemky: p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, ,zapsané na listu vlastnictví , číslo, , vedeném u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Celková hodnota převáděných pozemků je , částka, .Výrokem II. zmíněného rozsudku pak okresní soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal bezúplatného převodu pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované směřující k bezplatnému převodu pozemků p. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , a dále pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Ohledně posledního zmiňovaného pozemku vzal následně žalobu částečně zpět, v důsledku čehož okresní soud řízení částečně zastavil. Žalobce žalobu zdůvodňoval poukazem na rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. , číslo, nárok neuznala, namítala nevhodnost požadovaných pozemků p. č. , číslo, a , číslo, k převodu na žalobce s tím, že některé z pozemků jsou předmětem jiných řízení o nahrazení projevu vůle a osoby, které podaly žaloby na vydání zmíněných pozemků dříve než žalobce, by měly mít před žalobcem přednost. Dále uvedla, že pozemky p. č. , číslo, se nachází v evropsky významné lokalitě a v ochranném pásmu Krkonošského národního parku (dále jen „KRNAP“). Pozemek p. č. , číslo, je navíc součástí golfového areálu, nachází se v zastavitelném území obce a je určen územně plánovací dokumentací k zastavění stavbou individuální rekreace jako plocha golfu. Na pozemku se nachází pozemní komunikace pro přístup k železniční stanici, která je využívána rovněž jako autobusová zastávka. Případný převod pozemku p. č. , číslo, na žalobce by dále znemožnil přístup vlastníků pozemku p. č. , číslo, na tyto pozemky. Navíc existují důvodné pochybnosti o tom, zda jsou pozemky p. č. , číslo, a , číslo, ve vlastnictví státu.3. Okresní soud vzal na podkladě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce je právním nástupcem , jméno FO, jakožto oprávněné osoby dle zákona o půdě a jeho doposud neuspokojený restituční nárok činí , částka, . Současně provedl dokazování listinami předloženými oběma účastníky, přičemž na jejich podkladě uzavřel, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne , datum, , č. j. , číslo, , bylo rozhodnuto o tom, že , jméno FO, není vlastníkem pozemků dle PK p. č. , číslo, , části pozemku p. č. , číslo, a části pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . Tyto pozemky nebylo možné vydat vzhledem k existenci omezení uvedených v § 11 zákona o půdě. , jméno FO, dle zmíněného rozhodnutí měla náležet náhrada za nevydané pozemky podle § 11 odst. 2, § 17, případně finanční náhrada podle § 16 zákona o půdě. Předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu ve smyslu zák. č. 46/1948 Sb. za účelem provozu a další výstavby Státního závodiště ve Velké Chuchli jako pozemky pro provoz závodiště nezbytné. Dne , datum, žalobce jako právní nástupce , jméno FO, požádal o převod náhradních pozemků v k. ú. , adresa, v ceně , částka, , a to mimo jiné s poukazem na svůj doposud neuspokojený restituční nárok z rozhodnutí , číslo, v hodnotě , částka, . Žalovaná jeho žádosti nevyhověla s odůvodněním, že cena požadovaného pozemku v k. ú. , adresa, přesahuje výši jí evidovaného restitučního nároku žalobce. Obdobně žalobce vznesl další dvě neúspěšné žádosti o převod náhradních pozemků. Cena žalobcem požadovaného pozemku p. č. , číslo, činí , částka, , cena pozemku p. č. , částka, a cena pozemku p. č. , částka, . Pozemky p. č. , číslo, a , číslo, jsou evropsky významnou lokalitou a nachází se v ochranném pásmu národního parku. Jejich vlastníkem je stát, ve prospěch žalované je zřízeno právo hospodaření s těmito pozemky jakožto majetkem státu. Uprostřed pozemku p. č. , číslo, se nachází tři samostatně ležící pozemky p. č. , číslo, . Pozemek je zarostlý stromy. Na pozemku p. č. , číslo, se nachází místní komunikace s autobusovou zastávkou, pozemek bezprostředně sousedí s železniční stanicí. Žalovaná jako pronajímatel smlouvou ze , datum, pronajala mimo jiné pozemek p. č. , číslo, nájemci , právnická osoba, . za účelem provozování golfového hřiště a údržby pozemků, a to na dobu neurčitou.4. Po právní stránce okresní soud hodnotil oprávněnost nároku žalobce dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Současně se zabýval tím, zda převoditelnosti žalobkyní požadovaných náhradních pozemků nebrání některá ze zákonných překážek vymezených v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „z. č. 503/2012 Sb.). Postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce shledal liknavým a svévolným, a to především s poukazem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalovanou, které bránilo žalobci řádně a v úplné výši svůj nárok uplatnit. Podle okresního soudu tak byla splněna judikaturou vyžadovaná podmínka toho, aby se žalobce mohl domáhat podanou žalobou nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu jím označených pozemků bez nutnosti jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky dle § 11a zákona o půdě. Proto okresní soud uzavřel, že žaloba je co do základu důvodná. U požadovaných náhradních pozemků p. č. , číslo, a , číslo, neshledal existenci žádné překážky převoditelnosti. Připustil sice, že pozemky se nachází v ochranném pásmu národního parku, zdůraznil však, že tato skutečnost nebrání jejich převodu, neboť ust. § 6 odst. 1 písm. f) z. č. 503/2012 Sb. zakazuje převádět z vlastnictví státu na jiné osoby toliko pozemky situované přímo na území národních parků, a nikoliv v jejich ochranném pásmu. V této souvislosti okresní soud odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, který převod pozemku v ochranném pásmu výslovně připustil. Za překážku převoditelnosti pozemků pak okresní soud nepovažoval ani to, že zmíněné pozemky představují evropsky významnou lokalitu, přičemž připomněl, že § 45c odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), sice ukládá vlastníkům takových pozemků v rámci jejich využívání určitá omezení, nejedná se však o natolik závažná omezení, která by omezila vlastníka pozemků při hospodaření či dispozicích s pozemky v takové míře, že by nemohl plně realizovat své vlastnické právo. Do režimu § 6 odst. 1 písm. f) z. č. 503/2012 Sb. by zmíněné pozemky spadaly pouze tehdy, pokud by byly prohlášeny ve smyslu § 45c odst. 4 ZOPK za zvláště chráněná území, to se však nestalo. Dle okresního soudu pozemek p. č. , číslo, netvoří součást golfového areálu, jak tvrdí žalovaná. Z předložené nájemní smlouvy totiž nevyplývá, že by byl pozemek pronajat ke golfové činnosti a jakkoliv využíván golfovým spolkem. Jedná se o pozemek zarostlý stromy, který je k uvedenému účelu nepoužitelný. Jeho převoditelnosti nebrání ani fakt, že uvnitř něj se nachází další tři samostatné pozemky ve vlastnictví třetí osoby. Žalovaná netvrdila, že by měla s vlastníkem uvedených pozemků sjednán jakýkoliv smluvní závazek, jehož prostřednictvím by byl zajištěn přístup k zmíněným pozemkům přes pozemek p. č. , číslo, . Samotná změna vlastníka pozemku p. č. , číslo, tak nebude mít na situaci vlastníka tří zmiňovaných pozemků žádný vliv. Za nedůvodnou okresní soud označil rovněž námitku žalované, podle níž je pozemek p. č. , číslo, již předmětem jiných soudních řízení, které byly zahájeny dříve než řízení v projednávané věci, a to s poukazem na § 154 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je pro soud rozhodný stav ke dni vyhlášení rozsudku. K tomuto okamžiku byl přitom v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. č. , číslo, stále veden stát a žalovaná měla právo s pozemkem hospodařit. Pokud jde o námitku sporného nabývacího titulu k pozemku p. č. , číslo, , ve vztahu k ní žalovaná blíže nedoplnila svá tvrzení a tyto ani neprokázala, proto okresní soud vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí. Okresní soud však shledal překážku převoditelnosti u pozemku p. č. , číslo, . Tato konkrétně spočívala v tom, že pozemek je zcela nevhodný k zemědělskému užívání, neboť se na něm nachází místní komunikace sloužící mimo jiné jako autobusová zastávka, která významně přispívá k veřejné obslužnosti přilehlé železniční stanice. Navíc je pozemek částečn