23 Co 107/2025-281 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 351 300,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I); žalobu zamítl ohledně požadavku na zaplacení dalších 852 730,80 Kč s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok II); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III); žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši 6 802,75 Kč (výrok IV); žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve , adresa, společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 6 802,75 Kč (výrok V).2. Rozhodoval tak k návrhu žalobce, který se domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady újmy vzniklé provozem dopravního prostředku. Tvrdil, že žalovaný, jako provozovatel a zároveň řidič vozidla, dne , datum, okolo , hodnota, mezi obcí , adresa, a železničním přejezdem č. , hodnota, na komunikaci ležícího žalobce, který utrpěl mnohočetná a rozsáhlá poranění v oblasti pánve. Soudní znalkyní z oboru zdravotnictví bylo odškodnění bolesti vyčísleno na 656 464 Kč a ztížení společenského uplatnění na částku 1 731 986 Kč, přičemž náklady na tento znalecký posudek představovaly 9 806 Kč. Žalobce s ohledem na svou spoluúčast na vzniku újmy požadoval po žalovaném 50 % vyčíslené nemajetkové újmy a náklady na vypracování znaleckého posudku.3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Tvrdil, že újma vznikla žalobci výhradně v příčinné souvislosti s jeho jednáním, při němž se uvedl do silně podnapilého stavu, v němž ulehl přímo na silnici , hodnota, ., mimo uzavřenou část obce bez veřejného osvětlení, na zádech se vztaženými pažemi napříč jízdním pruhem v nekontrastním oděvu bez reflexních prvků. Dále se žalovaný hájil tím, že v trestním ani správním řízení nebyl shledán vinným z dopravní nehody, byl to naopak žalobce, kdo byl shledán vinným ze spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu. Namítl také promlčení požadovaného nároku.4. Vedlejší účastník na straně žalované odkázal na tvrzení žalovaného a doplnil, že nárok žalobce odmítl v plné výši, protože je přesvědčen, že žalovaný za škodu neodpovídá. Měl za to, že žalovaný nemohl rozeznat, že překážkou ležící na vozovce byl člověk, a že střetu s ležícím žalobcem nemohl zabránit.5. Okresní soud již ve věci jednou rozhodoval rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění doplňujícího usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .6. V tomto předchozím rozhodnutí učinil okresní soud po provedeném dokazování skutkový závěr, že žalobce dne , datum, okolo , Anonymizováno, ležel po požití alkoholu (po nehodě rozborem krve zjištěno 1,42 promile) na silnici č, adresa, mezi obcí , adresa, a železničním přejezdem č. , hodnota, , na zádech zhruba příčně a měl vztyčené paže. Takto vzniklá překážka měřila 2,3 m, z toho 1,86 m bylo v pravém jízdním pruhu ve směru na obec , adresa, . Žalobce byl oblečený v šedé mikině s dlouhými rukávy a kapucí, vínových kalhotách a černých botách, neměl na sobě žádný reflexní prvek. Mikina žalobce byla svou barvou ve vztahu k vozovce v podstatě maskovací. Siluetu hlavy narušovaly vztyčené paže. Žalovaný se ve voze , SPZ, , blížil k místu, kde ležel žalobce, které se nacházelo tzv. „mezi poli“. V okamžiku, kdy došlo k nasvícení poloviny výšky překážky (těla žalobce), tedy dostatečnému osvětlení pro zjištění překážky, byl vůz žalovaného 60,5 m od těla žalobce. Tato překážka byla nečekaná (žalobce ležel na neosvětleném úseku silnice , hodnota, ., mimo obec, „mezi poli“, , Anonymizováno, ) a nekontrastní (absence reflexního prvku, oblečení, zejm. mikina, splývající s vozovkou). Na dohledovou vzdálenost 60,5 m mohl žalovaný zastavit při noční reakci na nečekanou nekontrastní překážku při rychlosti 63 km/h. Jel rychlostí okolo 73,48 km/h, tedy o 10,48 km/h více. V důsledku absence pohybu a kontrastu nemohl žalovaný reálně rozpoznat, že překážku tvoří tělo člověka. Zhruba po celou noční reakční dobu řidiče, tj. ze vzdálenosti 60, 50 a 40 m, kdy se k překážce přibližoval, nemohl rozeznat, že se jedná o člověka, tato možnost rozpoznání nastala až těsně před překážkou, kdy se již žalovaný věnoval stresovému vyhýbání a brždění. Na rozpoznání, že se jedná o člověka, měl žalovaný přibližně 0,2 sekundy, a to se již věnoval stresovému vyhýbání a brzdění v místě, kde ležící osobu nelze předvídat. Žalovaný před překážkou zpomalil a provedl úhybný manévr vlevo, následně najel pravým kolem na žalobce, a pak se vrátil do svého pruhu. Ani podle zvuku či pohybu automobilu po najetí na překážku nemohl žalovaný rozeznat, a ani nerozeznal, že se jedná o člověka. Jel tedy dál, minul protijedoucí autobus a pokračoval do , Anonymizováno, .7. Po právní stránce posoudil soud prvého stupně zjištěný skutkový stav podle § 2927 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále také jen o. z., (kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu /odst. 1/, povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat /odst. 2/). Podle § 2918 o. z. platí, že vznikne-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.8. Citovanou zákonnou úpravou poměřoval soud prvého stupně zjištěné skutečnosti projednávané věci, v níž nebylo sporné, že žalovaný provozoval dopravu, a že žalobci vznikla újma. Žalovaný však namítal, že zde absentuje příčinná souvislost mezi vznikem újmy a provozem dopravy z hlediska způsobení újmy žalovaným. Při posuzování tvrzené absence příčinné souvislosti z důvodu tzv. spoluzavinění žalobce (poškozeného) vycházel soud prvého stupně ze závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1214/2018. Především vycházel z toho závěru Nejvyššího soudu, že při úvaze o podílu na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se při tom veškeré příčiny, a i když zákon hovoří o spoluzavinění, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na straně poškozeného; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený dokonce nese následky všech okolností, které nastaly na jeho straně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, publikované pod C 2593 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425). Konečná úvaha o tom nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, Soubor C 7228). Tento právní institut se uplatní jak v případech, kdy škůdce odpovídá za škodu z důvodu porušení právní povinnosti (obecná odpovědnost podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. /dále také jen obč. zák./), tak u případů odpovědnostních typů objektivních (tzv. odpovědnost bez protiprávnosti a zavinění).9. S citovaným právním názorem Nejvyššího soudu se okresní soud ztotožnil a uvedl, že třebaže byl přijat ve věci týkající se porušení informační povinnosti cestovní kanceláře za účinnosti předchozí právní úpravy, jeho závěry jsou obecně uplatnitelné a odpovídá jim i současná úprava v § 2918 o. z.10. Pro poměry dané věci pak okresní soud vyložil, že (spolu)způsobení újmy nemusí být dáno pouze náhlým vstupem chodce do vozovky, či jiným aktivním nepředvídatelným zásahem poškozeného, ale i jeho jednáním omisivním, a to i nezaviněným, nebo dokonce vlivem okolností náhodných, nastaly-li na straně poškozeného. Měl za to, že v duchu zmíněné zásady casum sentit dominus, kodifikované v současné právní úpravě v § 2918 o. z., je třeba posoudit všechny okolnosti na straně poškozeného.11. V důsledku okolností přičitatelných pouze žalobci – že ležel na silnici , hodnota, mimo obec (tzv. mezi poli), kde by nikdo nemohl ležící postavu rozumně předvídat, že se uvedl do stavu, ve kterém nebyl schopen vnímat přibližující se vůz, případně nebyl schopen pohybu ze silnice pryč, že na sobě při pobytu na silnici v noci (za snížené viditelnosti) neměl viditelný retroreflexní prvek, že byl oděn v nekontrastním oblečení prakticky znemožňujícím rozpoznání člověka při běžném řízení, a způsob jakým ležel (příčně, převážně v jízdním pruhu žalovaného), čímž znesnadňoval vyhnutí, s pažemi vzpaženým