25 Co 170/2025-345 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně a) žalobkyni 1 000 000 Kč s úroky z prodlení 15 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení (výrok I). Stejným způsobem rozhodl ve vztahu mezi b) žalobcem a oběma žalovanými (výrok II). Žádnému z účastníků včetně vedlejších účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky III – VI). Stejně tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení státu (výrok VII). V neposlední řadě žalobci ad b) uložil, aby nahradil státu jím zálohované náklady řízení v částce 9 693 Kč (výrok VIII) a aby složil soudní poplatek ve výši 2 500 Kč (výrok IX).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že a) žalobkyně se dne , datum, podrobila gynekologickému vyšetření u , tituly před jménem, , jméno FO, s diagnózou nitroděložního těhotenství velikosti 5. gestačního týdne; jednalo se o zdravou ženu ve věku 33 let, poprvé těhotnou, bez rizikové anamnézy. Žalobkyně absolvovala dne , datum, (14. týden gravidity) ultrazvukové vyšetření u 1. žalované s negativním výsledkem, tj. bez zjištěných vad plodu. U druhého žalovaného pak podstoupila další ultrazvuková vyšetření ve dnech , datum, (16. týden), , datum, (21. týden) a , datum, (26. týden). Ve všech případech byly závěry vyšetření formulovány jako „bez UZ abnormit plodu“ a v jednom případě bylo výslovně uvedeno „obě dolní končetiny fyziologické“. Péče v ambulanci registrujícího gynekologa , tituly před jménem, , jméno FO, byla poskytována do 37. týdne těhotenství a poté a) žalobkyni převzala do péče Gynekologicko-porodnické oddělení 1. žalované, kde byl proveden plánovaný císařský řez koncem pánevním dne , datum, . Po porodu novorozené dcery žalobců , jméno FO, byl zjištěn defekt, který , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, diagnostikoval jako vrozeně krátký femur dle Pappase typ I a vrozená aplázie fibuly dle Achterman – Kalamchi typ II; jednalo se o absenci levé stehenní (femuru) a levé lýtkové kosti (fibuly). Vrozená vývojová vada – proximální fokální femorální deficit (dále jen „PFFD“) patří svým výskytem (incidencí) mezi velmi vzácné vrozené vývojové vady, kdy se jedná o přibližně 0,11 – 0,20 případů na 10 000 narozených dětí. PFFD lze detekovat před 24. týdnem těhotenství, ale detekční schopnost ultrazvuku je omezená, kdy zachytitelnost vad končetin se pohybuje v rozmezí 30–50 % a minimálně 25 % těchto vad zůstává neodhaleno. Ultrazvukové vyšetření naráží na objektivní limity v závislosti na kvalitě přístroje, zkušenosti lékaře, poloze plodu, tělesné konstituce těhotné.3. Vzhledem k tomu, že ultrazvuk nezobrazuje vždy všechny struktury současně, může se končetina bez femuru zobrazit jako „normální“.4. U PFFD lze prenatálně využít vyšetření magnetickou rezonancí, která je indikována v případě podezření na vrozenou vývojovou vadu. Ke zvážení se nabízí vyšetření počítačovou tomografií (CT), které se ale v těhotenství zpravidla neužívá pro radiační zátěž. Lze provést nadstandardní vyšetření „Podrobné hodnocení morfologie plodu ve 20. – 22. týdnu těhotenství“, jehož smyslem je zvýšení detekční schopnosti základního screeningového vyšetření; toto vyšetření provádí specialista s příslušnou certifikací a není hrazeno zdravotní pojišťovnou. Superkonziliární ultrazvukové vyšetření v průběhu prenatální péče se realizuje při podezření na těhotenskou patologii. Toto vyšetření nebylo u žalobkyně indikováno, protože podezření nebylo vysloveno.5. Oba žalovaní postupovali při poskytování zdravotní péče a) žalobkyni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů s ohledem na konkrétní podmínky a možnosti.6. Soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění ze zdravotnické dokumentace a) žalobkyně, listiny – znaleckého posudku , právnická osoba, , , tituly za jménem, ze dne , datum, , znalce činného v oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie, urogynekologie (zadavatelem posudku byl , jméno FO, ) a z posudku jím ustanoveného znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví – Fakultní nemocnice , adresa, . Při ústním jednání, jež se konalo dne , datum, , soud prvního stupně vyslechl za zpracovatele posudku znaleckého ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem7. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci argumentoval, že odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za újmu na zdraví je odpovědností za postup podle náležité odborné úrovně v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy (lege artis) podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (§ 45 odst. 1). Z výsledku dokazování přitom vyplynulo, že oba žalovaní při diagnostickém postupu si počínali odborně a dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí. Odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb je odpovědností za postup lege artis, nikoli za výsledek; nestačí samotný nepříznivý výsledek (neodhalení vývojové vady), ten automaticky neznamená protiprávní jednání jako jeden z předpokladů odpovědnosti podle § 2913 ve spojení s § 2645 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Nebylo-li prokázáno porušení právní povinnosti žádným ze žalovaných, nemohl být uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy důvodný co do základu.8. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky včetně vedlejších účastníků využil moderačního práva přijímaného v ustanovení § 150 o. s. ř. Kladl přitom důraz na objektivně tíživou situaci žalobců, jejich neznalost limitů použité zobrazovací metody před zahájením řízení a jejich pochopitelná domněnka coby laiků, že ze strany žalovaných došlo k pochybení.9. Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili primárně vůči zamítavým výrokům ve věci samé a současně na něm závislým nákladovým výrokům. V odvolání ze dne , datum, vznesli jedinou odvolací námitku, a to sice tu, že soudem ustanovený znalecký ústav – Fakultní nemocnice , adresa, vypracoval pro ně nepříznivý znalecký posudek, ačkoli byl pro vztah k vedlejšímu účastníkovi na straně první žalované podjatý. Znalecký ústav je totiž u vedlejšího účastníka pojištěn z titulu povinně uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Znalecký ústav, byť pojistná smlouva byla uzavřena ještě před zpracováním posudku, v rozporu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, tuto skutečnost vzbuzující důvodně pochybnosti o jeho nepodjatosti, bezodkladně neoznámil soudu prvního stupně. Na znalecký ústav tak lze pohlížet jako na podjatý ve smyslu § 18 odst. 1 posledně citovaného zákona.10. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) žalobce usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval, aby do 2 týdnů od doručení usnesení sdělili, kdy a jakým způsobem se dozvěděli o pojistném vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně 1. žalované a dotčeným znaleckým ústavem plynoucím z povinně uzavřené smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb (viz § 45 odst. 2 písm. n/ zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách pro jejich poskytování, v tehdy účinném znění). Konkrétně se jednalo o smlouvu ze dne , datum, , č. , číslo, , jejíž existence a obsah jsou dohledatelné od data publikace , datum, na veřejně přístupném webu „Registr smluv“ (https://smlouvy.gov.cz). Poznamenala, že dotčený znalecký ústav byl přibrán do řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které bylo doručeno žalobcům , datum, . Znalecký ústav předal svůj posudek soudu prvního stupně , datum, a ten byl žalobcům doručen , datum, . Žalobci přitom až do vyhlášení napadaného rozsudku nevznesli námitku podjatosti dotčeného znaleckého ústavu.11. Žalobci v podání ze dne , datum, prostřednictvím svého právního zástupce (advokáta) uvedli, že o potencionální podjatosti znaleckého ústavu se dozvěděli jeden či dva dny před podáním odvolání ze dne , datum, . Argumentovali, že komunikace osoby s advokátem v rámci právní pomoci spadá do oblasti soukromého života, ať již se jedná o pomoc v civilních nebo trestních věcech a že obsah této komunikace spadá pod ochranu profesního tajemství. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013 argumentovali i tak, že lhůta k uplatnění námitky podjatosti znalce, jejíž zmeškání by mělo za následek, že by již otázku vyloučení znalce nebylo možné v základu zkoumat a vyřešit, není stanovena.12. Odvolací soud ve věci nařídil ústní jednání na , datum, , načež žalobci podáním ze dne , datum, podstatně rozšířili své odvolací námitky co do skutkových a právních závěrů napadeného rozsudku.13. Žalobci v doplnění odvolání ze dne , datum, soudu prvního stupně vytýkali ned