25 Co 304/2025-121 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku s parcelním číslem , číslo, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveném společností , právnická osoba, , , adresa, , ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , který je součástí rozsudku (bod I. výroku rozsudku okresního soudu); zamítl žalobu na určení, že hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, a parc. č. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, , zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , prochází bodem , číslo, dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne 16. 8. 2024, vyhotoveného společností , právnická osoba, , , adresa, , ověřeného autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , který je součástí rozsudku (bod II.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení 87.800,70 Kč k rukám , Jméno advokáta B, do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III.); a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 4.987 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod IV.).2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval obsah žaloby a vyjádření žalované, uvedl, že v průběhu řízení byl vyhotoven shora zmiňovaný geometrický plán. V návaznosti na jeho předložení připustil změnu žaloby. Připomněl, že rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocným v meritorních výrocích ke dni , datum, , rozhodl, že žalobkyně je vlastnicí pozemku s p. č. , číslo, – ostatní plocha - v obci a katastrálním území , adresa, , jak je vymezen v geometrickém plánu č. , číslo, ze dne , datum, , vyhotoveném , právnická osoba, , ověřeném autorizovaným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, (pozn. odvolacího soudu: předmětný spis je přiložen jako příloha k nyní posuzované věci). V současném řízení je rozhodováno o vyloučeném požadavku žalobkyně na určení, že je vlastnicí pozemku s p. č. , číslo, – ostatní plocha – v obci a katastrálním území (dále jen „k. ú.“) , adresa, , jak je vymezen v geometrickém plánu. Prvostupňový soud dále reprodukoval obsah rozšíření žaloby a stanoviska žalované k němu, citoval ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“). Uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého vlastnického práva ve vztahu k pozemku označenému v geometrickém plánu č. , číslo, jako parc. č. , číslo, . K odlišnému závěru však dospěl ve vztahu k návrhu na určení, že hranice mezi pozemky parc. č. st. , číslo, a parc. č. , číslo, v obci a k. ú. , adresa, prochází bodem , číslo, dle geometrického plánu. Naléhavý právní zájem na určení, že hranice konkrétních pozemků prochází konkrétním bodem zaměřeným v geometrickém plánu, nemůže být dán, a to zvlášť za situace, kdy průběh celé hranice mezi pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, je sporný (dle žalobkyně hranice vede rovnoběžně s obvodovou zdí a zápražím domu č. p. , číslo, na pozemku parc. č. st. , číslo, , dle žalované hranice nevede rovnoběžně, ale dotýká se severního rohu domu). Určení, že hranice prochází jedním konkrétním bodem, by nijak neodstranilo spornost celého jejího dalšího průběhu. Vzhledem k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobu bez dalšího částečně zamítl (viz jeho výrok pod bodem II.).3. Okresní soud dále podal přehled provedených důkazů a z nich čerpaných skutkových zjištění, citoval § 1089 odst. 1, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1096 odst. 1 a 2, § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uvedl, že při vydání prvního rozsudku (míněno v jiném, předchozím sporu) byla posuzována situace, kdy mělo dojít k vydržení části pozemku parc. č. , číslo, , jenž byl ve spoluvlastnictví žalované a řady dalších spoluvlastníků. V nyní posuzované věci se žalobkyně dovolává vydržení části pozemku parc. č. , číslo, , který je ve výlučném vlastnictví žalované. Situace je dále odlišná v tom, že v r. 1930 deklarovali právní předchůdci stávajících vlastníků existenci služebnosti chůze a jízdy mj. po pozemku parc. č. , číslo, ve prospěch vlastníků usedlosti č. p. , číslo, - tedy k tíži vlastníků pozemku parc. č. , číslo, . Tato služebnost je v katastru nemovitostí zapsána do současné doby (věcné břemeno chůze mj. pro oprávněného vlastníka pozemku parc. č. st. , číslo, s tím, že povinnost tíží vlastníka pozemku parc. č. , číslo, ). Žalobkyně jako osoba oprávněná ze služebnosti byla a je si existence této služebnosti vědoma, stejně tak její syn. O existenci věcného břemene museli vědět i právní předchůdci žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , když existující služebnost chůze po pozemku parc. č. , číslo, byla výslovně zmíněna v kupní smlouvě, kterou nemovitosti nabyli. Otázkou je, zda lze vydržet vlastnické právo k pozemku, k jehož užívání držiteli svědčí jiný právní titul, konkrétně služebnost chůze a jízdy. Prvostupňový soud citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1990/2018. Uvedl, že jestliže stavebními úpravami provedenými rodiči žalobkyně na základě stavebního povolení ze dne , datum, došlo k zásahu do pozemku parc. č. , číslo, , a to umístěním části stavby tzv. garáže, umístěním plotu a „připlocením“ části pozemku k pozemku parc. č. st. , číslo, , nemohli se rodiče žalobkyně stát držiteli vlastnického práva k této části pozemku, ale nadále byli pouze držiteli již existujícího práva, tedy práva ze služebnosti chůze a jízdy, jehož existence byla deklarována v r. 1930. Tento závěr pak platí i pro žalobkyni, která pozemek parc. č. st. , číslo, nabyla děděním po otci zemřelém v r. 1994. Tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Podle okresního soudu nemohlo dojít k naplnění podmínek mimořádného vydržení, kterého se dovolávala žalobkyně, také z dalších důvodů. Citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3387/2021, a ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022. Bylo prokázáno, že jednání rodičů žalobkyně potažmo žalobkyně při nabytí a výkonu držby nebylo poctivé (morální) v obecném smyslu. Z výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že jeho matka (rovněž matka žalované) měla se sousedy již od doby výstavby tzv. garáže a plotu neshody ohledně umístění těchto staveb. Obdobně svědkyně Korotvičková a Havlíková potvrdily, že si matka žalované v době jejich jediného pobytu ve Velkých Svatoňovicích na zásahy do svého pozemku – konkrétně cesty stěžovala. Svědkyně Havlíková pak navíc zpovzdálí zaregistrovala hádku mezi matkou žalované a třetí osobou ohledně této záležitosti. Lze tedy dovodit, že k výstavbě tzv. garáže a plotu došlo, přestože matka žalované namítala, že se část stavby garáže a stavba plotu nacházejí na pozemku v jejím vlastnictví. Oprávněnost této námitky vyšla najevo poté, kdy byla provedena tzv. digitalizace katastru nemovitostí. Jestliže rodiče žalobkyně přes nesouhlas matky žalované stavbu (plot) či její část („roh garáže“) na pozemku parc. č. , číslo, i za těchto okolností realizovali, pak nelze dovodit, že si počínali „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Není tak naplněna jedna z podmínek, za kterých může dojít k mimořádnému vydržení. Ani z tohoto důvodu tak žalobě nemůže být vyhověno.4. Podle okresního soudu pak nemohou být naplněny ani podmínky řádného vydržení. Rodiče žalobkyně i žalobkyně jako oprávnění věděli o existenci věcného břemene chůze a jízdy po pozemku parc. č. , číslo, v jejich prospěch. Pokud na tomto pozemku umístili stavby či část pozemku „připlotili“ k pozemku parc. č. st. , číslo, , tak nemohli být v dobré víře, že jim k dotčeným částem pozemku parc. č. , číslo, svědčí též vlastnické právo. Žalobkyně argumentovala rovněž tím, že žalovaná v minulosti proti užívání části pozemku v jejím vlastnictví nebrojila. K tomu prvostupňový soud uvedl, že žalovaná začala prokazatelně trvat na tom, že se stavby ve vlastnictví žalobkyně (plot, část garáže) nacházejí na pozemku parc. č. , číslo, v jejím vlastnictví, až poté, kdy žalobkyně podala na podzim r. 2018 katastrálnímu úřadu žádost „o opravu zákresu hranice st. p. , číslo, v katastru , adresa, “. Aktivita či pasivita mimořádným vydržením dotčené osoby přitom může mít za určitých okolností právní důsledky. Okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 22 Cdo 505/2025. Navázal, že v určitých případech může vlastník zabránit mimořádnému vydržení pouze podáním žaloby proti držiteli, který vlastníkovi odmítá držbu předat dobrovolně, přičemž k podání žaloby musí dojít před uplynutím vydržecí doby. V případech, kdy vydržecí doba pro mimořádné vydržení počala běžet před účinností zákona č. 89/2012 Sb., nemohl její běh skončit dříve než uplynutím 5 let od účinnost