47 Co 32/2026-131 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci , částka, (výrok I), zamítl žalobu v části , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, (výrok III).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši , číslo, % ročně. Úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prošetřena, zejména pokud jde o jeho pravidelné výdaje na živobytí. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši, uhradil z něho však pouze , částka, . Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Neplatnost smlouvy způsobila okolnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neprošetřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni jen dosud nesplacenou část poskytnutých peněžních prostředků. Na žádné další plnění nemá žalobkyně právo, neboť se jedná o nároky vyplývající z neplatné smlouvy. Okresní soud z těchto důvodů uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, jako částku odpovídající dosud nesplacené jistině dluhu. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud naopak žalobu zamítl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Výslovně v něm uvedla, že nebrojí proti závěru okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se naopak odvolává proti té části výroku II rozsudku okresního soudu, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení. Není správný závěr okresního soudu, že se žalovaný nedostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tudíž není povinen uhradit žalobkyni úroky z prodlení. Splatnost dlužné částky nenastala až rozhodnutím soudu, ale již na základě výzvy k plnění, která byla žalovanému doručena žalobkyní. Konkrétně se tak žalovaný dostal do prodlení , datum, , kdy uběhla 10 denní lhůta k plnění stanovená ve výzvě, jež mu byla žalobkyní doručena. Bylo na žalovaném, aby případně doložil, že není v jeho možnostech dluh ve lhůtě stanovené žalobkyní uhradit. Jde o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně sama nemohla znát majetkové poměry žalovaného. Okresní soud svým rozhodnutím uložil žalobkyni nepřiměřené procesní břemeno, které je fakticky nesplnitelné. Tím porušil právo účastníků na spravedlivý proces. Žalobkyně podpořila své stanovisko poukazem na rozhodnutí několika jiných odvolacích soudů. Závěrem svého odvolání navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II tak, že žalobkyni bude přiznáno i právo na úrok z prodlení ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaného odvolání a poté dospěl k následujícím závěrům.5. Především je nutno uvést, že závěr okresního soudu o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jelikož poskytovatelka před poskytnutím úvěru neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v odvolání nezpochybnila. Také odvolací soud se s uvedeným právním hodnocením okresního soudu ztotožňuje, stejně jako se závěrem, že žalovaný byl za této situace povinen vrátit žalobkyni jen plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. V současné době jde o částku , částka, , o níž bylo okresním soudem již pravomocně rozhodnuto.6. Pokud jde o úrok z prodlení, hodnotí odvolací soud tuto část nároku žalobkyně následovně.7. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru je neplatná z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Bylo-li o této době pravomocně rozhodnuto okresním soudem, má toto rozhodnutí, pokud jde o dobu splatnosti, konstitutivní účinky. To znamená, že před soudem stanovenou splatností se nemohl žalovaný dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).8. Žalovaný tak byl ke dni rozhodnutí odvolacího soudu v prodlení s částkou , částka, , jejíž splatnost nastala dnem , datum, (rozsudek byl žalovanému doručen vyvěšením na úřední desce soudu dne , datum, , právní moci nabyl uplynutím 15 denní lhůty dne , datum, a dluh se stal splatným s přihlédnutím k tomu, že 3 denní lhůta k plnění připadla na neděli , datum, , dnem , datum, ). Následujícím dnem, tj. dnem , datum, , se dostal žalovaný ohledně dlužné částky do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše činí dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , číslo, % ročně.9. Odvolací soud z výše uvedených důvodů změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši , číslo, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.10. Ve zbývajícím rozsahu, v němž byl výrok II dotčen odvoláním, odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Nepřiznal tak žalobkyni právo na zaplacení ročního úroku z prodlení ve výši , číslo, % částky , částka, od , datum, do , datum, a dále ročního úroku z prodlení ve výši , číslo, % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Za dobu od , datum, do , datum, nebyl žalovaný v prodlení, od , datum, sice v prodlení již byl, avšak žalobkyní požadovaná úroková sazba přesahuje o , číslo, % tu, na niž má žalobkyně podle prvních předpisů právo (, číslo, %).11. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu, byl povinen znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem.12. Odvolací soud sice změnil rozsudek okresního soudu, avšak jen v části týkající se úroků z prodlení, a to opět jen částečně. Jednalo se o nepatrnou změnu, která nemohla mít na celkový poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci vliv. Tento poměr zůstal týž jako před okresním soudem, a proto i povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení zůstala stejná. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni , číslo, % jejích nákladů, což činí konkrétně , částka, . Pokud jde o skladbu a výši jednotlivých složek těchto nákladů, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku okresního soudu (bod 11.), kde je konstrukce těchto nákladů podrobně popsána.13. V odvolacím řízení pak byl úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému by náleželo právo na úhradu poměrné části nákladů. Žalovaný však byl v řízení zcela pasivní a z obsahu spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady v odvolacím řízení vznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.