47 Co 34/2026-101 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 17 611 Kč do tří dnů od právní moci (výrok I). Řízení zčásti zastavil co do částky 6 000 Kč (výrok II). Žalobu zamítl ve zbylé části o zaplacení 11 361,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 514,46 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,86 Kč, s úrokem ve výši 9,80 % a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně vždy z částky 31 591,92 Kč od 14. 5. 2025 do 1. 8. 2025, z částky 31 069,49 Kč od 2. 8. 2025 do 2. 9. 2025, z částky 30 561,65 Kč od 3. 9. 2025 do 24. 9. 2025, z částky 28 860,23 Kč od 25. 9. 2025 do 3. 11. 2025 a z částky 26 860,23 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení (výrok III). Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 40 000 Kč a žalovaný ve splátkách uhradil pouze 22 459 Kč. Tedy žalovaný platební povinnosti řádně neplnil, pročež žalobkyně celý úvěr ke dni 2. 4. 2025 zesplatnila. Po podání žaloby žalovaný uhradil celkem 6 000 Kč. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla žalobkyní dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté žalobkyní tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu 17 611 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl, vyjma zaplacených 6 000 Kč, ohledně nichž bylo řízení zastaveno. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do části zamítavého výroku III, a to do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 237,39 Kč a do zákonného úroku z prodlení 12 % z částky 17 611 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení.4. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění tj. ke dni 3. 4. 2025. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Navíc za řízení 6 tis. Kč uhradil. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku III tak, že jí právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny přizná od 3. 4. 2025 do zaplacení.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním a shledal odvolání částečně důvodným. Jednání odvolacího soudu se dne 31. 3. 2026 konalo v nepřítomnosti obou stran (§ 101 odst. 3, § 211 o.s.ř.). Žalobkyně neúčast omluvila, žalovaný nikoli.7. Odvolací soud považuje za správný a náležitě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelkou úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.8. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.9. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze opětovně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.10. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.11. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 7. 1. 2026. Doručen byl žalobkyni 8. 12. 2025 a žalovanému pak dnem 22. 12. 2025 (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 12. 1. 2026 (tj. pondělí; § 57 o.s.ř.). Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou jistinu dle výroku I vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím vrácením od 13. 1. 2026. Podle § 1970 o.z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v prvním pololetí roku 2026, činí úroková sazba 11,50% ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny v této sazbě za dobu od 13. 1. 2026 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).12. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení za dobu předcházející od 3. 4. 2025 do 12. 1. 2026 (zčásti kapitalizovaných) naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o.s.ř.).13. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní obou úspěch obou účastníků zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku jen částečný, a proto žádný z nich nemá na náhradu nákladů právo.14. Obdobně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž oba účastníci procesně uspěli rovněž jen zčásti (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř).