18 CO 122/2021-254 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.000 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.000 EUR od 1.1.2019 do zaplacení, částku 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 100.000 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci výroku I. rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2.300 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.300 EUR od 1.1.2019 do zaplacení, částku 172.857 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 172.857 Kč od 1.1.2019 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 48,76 % odpovídající částce 100.277 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [jméno], [titul] do tří dnů od právní moci výroku III. rozsudku. 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval v dané věci k žalobě, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 24.300 EUR s příslušenstvím a částky 272.857 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému poskytla zápůjčku v uvedených částkách v období od 11.11.2016 do 7.12.2018 se splatností do 31.12.2018. Přitom tvrdila, že pohledávka ve výši 272.857 Kč se skládá ze 3 dílčích pohledávek, když 31.5.2017 zapůjčila žalovanému 142.857 Kč na naftu, v období od června do září 2017 pak mu poskytla částku 30.000 Kč na nákup potravin a 6.12.2018 částku 100.000 Kč v hotovosti v objektu nemocničního pokoje Nemocnice v [obec], kde byla hospitalizována, a to za přítomnosti [jméno] [příjmení]. Dále tvrdila, že pohledávka ve výši 24.300 EUR se skládá ze dvou dílčích pohledávek, a to částky 22.000 EUR, kterou zapůjčila žalovanému dne 22.11.2017 (správně 22.11.2016) v hotovosti za přítomnosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále mu v hotovosti v období od června do srpna 2017 zapůjčila 2.300 EUR v [obec] při návštěvě žalovaného v hotelu [název]. Žalovaný však žalobkyni přes opakované písemné urgence dlužné částky nevrátil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že jde o naplnění slibované pomsty ze strany žalobkyně jako bývalé přítelkyně, se kterou ukončil vztah. Namítal, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku, jeho základ, výši nároku ani splatnost, když v části nároku není žalobkyně aktivně legitimována a žalovaný ani pasivně legitimován, neboť žalobkyně zaměňuje žalovaného za [právnická osoba] [právnická osoba] a sebe jako fyzickou osobu s podnikatelskými subjekty. Měl také za to, že nelze přehlédnout, že svědci podporující skutkovou verzi žalobkyně jsou v pracovněprávním či smluvním vztahu s žalobkyní jako podnikatelským subjektem. Žalobkyně podle žalovaného poskytla protichůdné a zavádějící informace, když tvrdila, že splatnost zápůjček byla dohodnuta najednou, ačkoli v rozhodné době nebyly ani všechny tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřeny. Poskytnutí částky 2.300 EUR nebylo blíže specifikováno ani prokázáno ve smyslu uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutím plnění ve výši 22.000 EUR v hotovosti by se žalobkyně dopustila protiprávního jednání. Okresní soud po provedeném dokazování na danou věc aplikoval ust. § 2390 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o.z.), § 2991 odst. 1, § 1968 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uzavřel, že žalobě je možné vyhovět co do částek 22.000 EUR a 100.000 Kč s příslušenstvím a zamítnout žalobu je třeba co do částek 2.300 EUR a 172.857 Kč s příslušenstvím. Vzal za nesporné, že v období 2016 - 2018 žili účastníci v družském vztahu, a že žalobkyně na žádost žalovaného z účtu vedeného u [právnická osoba] poukázala dne 31.5.2017 částku 69.380,57 Kč na účet č. [bankovní účet] a dne 31.5.2017 na tentýž účet částku 73.477,23 Kč, když se jednalo o platby za naftu vyúčtovanou dodavatelem [právnická osoba] odběrateli [právnická osoba] a měl za to, že žalobkyně plnila za [právnická osoba] [právnická osoba] (žalovaný je jejím jediným společníkem), nikoli za žalovaného jako fyzickou osobu, a uzavřel, že žalovaný není ve věci v této části žaloby pasivně legitimován. Okresní soud dále uvedl, že účastníci potvrdili, že nakupovali zboží (potraviny včetně alkoholu a cigaret) v [název] v [obec], konkrétně dne 27.7.2017 za částku 7.057,50 Kč a dne 14.9.2017 za částku 1.602 Kč a svědek [příjmení] potvrdil, že na žádost žalobkyně poskytl žalovanému v létě 2017 částky několika stovek EUR a že žalobkyně požadovala na žalovaném vrácení finančního plnění, uzavřel však, že ohledně částky 2.300 EUR a částky 30.000 Kč nebylo prokázáno, kdy a v jaké výši byly skutečně poskytnuty, zda se vůbec jednalo o zápůjčky ani kdy byly splatné. V této části tedy žalobu žalobkyně zamítl. 3. Okresní soud dále z provedených důkazů - svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v návaznosti na hotovostní výběry z banky [právnická osoba] ve výši 8.000 + 15.000 EUR, uvěřil skutkové verzi žalobkyně, tedy že poskytla žalovanému v listopadu 2016 zápůjčku ve výši 22.000 EUR, jejíž splatnost byla sjednána do 31.12.2018. Dále okresní soud ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uvěřil tvrzení žalobkyně, že poskytla žalovanému v prosinci 2018 v [název instituce] [název instituce] zápůjčku ve výši 100.000 Kč se splatností do 31.12.2018, když vysvětlil, že svědci [příjmení] a [příjmení] v souladu s žalobními tvrzeními a v logické dějové návaznosti popsali výběry peněz z banky a trezoru v sídle firmy v [název] ulici v [obec] a jejich následné předání žalovanému. Okresní soud uvedl, že nepřehlédl, že tito svědci jsou společníky se žalobkyní v některých obchodních společnostech, avšak z pohledu soudu se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by oba tito svědci vypovídali lživě s vědomím rizika trestního stíhání z důvodu křivé výpovědi. Připomněl, že žalobkyně zapůjčila žalovanému do jeho podnikání v období roku 2018 - 2019 nemalou částku 60.000 EUR, která však byla zajištěna směnkou, a následně byla vrácena, na rozdíl od částek nezajištěných a žalovaných v tomto soudním řízení. Okresní soud tedy uzavřel, že smlouvy o zápůjčkách na částky 22.000 EUR a 100.000 Kč byly platně uzavřeny a jejich splatnost byla sjednána do 31.12.2018, žalovaný dluh přes výzvy nevrátil, a proto je žaloba žalobkyně v této části po právu. Dodal, že v případě pochybností o platnosti uzavřených smluv o zápůjčkách by bylo možné in eventum hodnotit požadavek žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud přiznal žalobkyni kromě uvedených částek požadované jistiny i úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.1.2019 do zaplacení dle ust. § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal 48,76 % nákladů řízení ve výši 100.277 Kč. Uvedl, že žalobkyně byla úspěšná co do 676.950 Kč, tedy v rozsahu 74,38 % (22.000 EUR při kurzu ČNB k 10.3.2021 ve výši 26, 225 Kč, což je 576.950 Kč + 100.000 Kč) a neúspěšná byla co do 233.174,50 Kč, tj. v rozsahu 25,62 % (2.300 EUR při kurzu ČNB k 10.3.2021 ve výši 26, 225 Kč, což je 60.317,50 Kč + 172.857 Kč). Náklady přitom spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek 35.715 Kč a dále v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem za 10 úkonů právní služby po 11.980 Kč a 2 úkonů právní služby v poloviční výši, dále ve 12 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč, v cestovném advokáta ve výši 2.589 Kč k jednáním okresního soudu na trase [obec] – [obec] a zpět a náhradě za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta. 4. Proti rozsudku, a to výslovně proti výrokům I. a III., podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal, že přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 22.000 EUR s příslušenstvím a zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím a nezohlednil přitom jeho námitky a argumenty, předkládané soudu v průběhu řízení. Uvedl, že je jednoznačně přesvědčen o tom, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení ohledně oprávněnosti a důvodnosti nároku na zaplacení 22.000 EUR s příslušenstvím a 100.000 Kč s příslušenstvím, neboť neprokázala uzavření smluv o zápůjčce, resp. neprokázala základní náležitosti takového smluvního typu, a nehledě na to, že žalobkyně v žalobě prvotně dokonce ani netvrdila, že by došlo k uzavření zápůjček mezi ní a žalovaným. Namítal, že žalobkyně zčásti reagovala až na procesní obranu žalovaného a svá tvrzení v průběhu řízení měnila, doplňovala, modifikovala a upřesňovala, a přesto dle žalovaného zůstala rozporuplná a matoucí. Žalobkyně v žalobě nepředložila žádný listinný důkaz o tom, že by žalovaný od žalobkyně tvrzené finanční prostředky obdržel, přestože k prvnímu předání peněz mělo dojít cca po 2 až 3 měsíční známosti mezi účastníky, nejednalo se přitom o klasický družský vztah, účastníci spolu nikdy nebydleli, nevedli společnou domácnost, nesdružovali finanční prostředky a k prvnímu delšímu osobnímu setkání mezi nimi došlo v polovině října 2016 a hned dle ničím nepodloženého tvrzení mělo v listopadu 2016 dojít