18 CO 269/2021-170 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil žalovaný vůči žalobkyni jako zaměstnanci, datované 10.8.2015 a doručené žalobkyni 11.8.2015, je neplatné (výrok I.) a žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 000 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě podané 5.10.2015, kterou se žalobkyně jako zaměstnanec domáhala proti žalovanému jako zaměstnavateli určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10.8.2015, které jí bylo doručeno dne 11.8.2015. Po předchozím doručení výpovědi z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. g/ zákoníku práce oznámila žalobkyně žalovanému podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, že trvá na dalším zaměstnávání, a podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi, která jí byla dána v době trvání pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti ji žalovaný jednostranně převedl dne 19.6.2015 na jinou práci označenou jako„ [pracovní pozice]“. S tím žalobkyně nesouhlasila, což žalovanému sdělila písemně. Žalovaný dne 11.8.2015 doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, protože se po skončení pracovní neschopnosti a po převedení na jinou práci nedostavovala do zaměstnání. Vzhledem k neplatnosti výpovědi z pracovního poměru neměl žalovaný možnost podle § 41 odst. 2 písm. a/ zákoníku práce převést žalobkyni na jinou práci a odmítnutí jejího výkonu žalobkyní nelze hodnotit jako porušení pracovní kázně, pro které by bylo možné okamžitě zrušit její pracovní poměr. Ani druhý důvod, pro který byla převedena na jinou práci, nebyl dán, protože nedošlo ke změně kvalifikačních předpokladů pro výkon práce, která byla sjednána v její pracovní smlouvě. 3. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s druhem práce„ [pracovní pozice]“. S účinností od 1.7.1990 byl druh práce změněn dohodou na„ [pracovní pozice] “. Dne 23.10.2013 dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g/ zákoníku práce. Přípisem ze dne 24.12.2013, který byl žalovanému doručen 30.12.2013, žalobkyně žalovanému oznámila, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával. Žalobkyně byla od [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti. Od 19.6.2015 žalovaný žalobkyni převedl na jinou práci označenou jako„ [pracovní pozice]“ z důvodu výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g/ zákoníku práce a z důvodu pozbytí předpokladů pro výkon dosavadní práce. Dne 22.6.2015 žalobkyně žalovanému sdělila, že s převedením na jinou práci nesouhlasí, a požádala o přidělování práce podle pracovní smlouvy. Výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 23.10.2013 podle § 52 písm. g/ zákoníku práce byla určena neplatnou rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17.10.2017, č.j. 10 C 15/2014-334, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 5.9.2018, č.j. 18 Co 101/2018-381. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.7.2019, č.j. 21 Cdo 1968/2019-403. S ohledem na to, že neplatná výpověď nemůže mít právní účinky ex tunc, převedení žalobkyně na jinou práci od 19.6.2015 podle § 41 odst. 2 písm. a/ zákoníku práce je neplatné pro rozpor se zákonem. Převedení žalobkyně na jinou práci z důvodu ztráty kvalifikačních předpokladů pro výkon práce sjednané v roce 1990 okresní soud shledal též nedůvodným. Převést zaměstnance na jinou práci jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele lze pouze s taxativních důvodů uvedených v zákoně. Zákoník práce ve svém § 41 odst. 2 písm. c/ jako důvod převedení na jinou práci uvádí dočasnou ztrátu předpokladů stanovených pro výkon sjednané práce zvláštními právními předpisy, a to pouze na dobu 30 pracovních dnů v kalendářním roce. Rozhodnutí žalovaného o převedení žalobkyně na jinou práci bylo trvalou změnou pracovní smlouvy. Už z toho důvodu je převedení žalobkyně na jinou práci neplatné. V přípisu ze dne 10.8.2015, kterým žalovaný hodlal zrušit okamžitě pracovní poměr žalobkyně, žalovaný jako důvod zrušení pracovního poměru žalobkyně uvedl i nesplňování kvalifikačních předpokladů žalobkyně k výkonu sjednaného druhu práce [pracovní pozice] s ohledem na vybavení dílny přístroji a z toho důvodu potřebu zvýšení kvalifikačních nároků na tuto práci s tím, že tuto práci musí vykonávat [anonymizováno] s licencí [ministerstvo] na [činnost] textilu. Dotazem na [ministerstvo] okresní soud zjistil, že předměty, které nejsou kulturními památkami, mohou [činnost] zaměstnanci v pracovním poměru k [žalovaný] jako příspěvkové organizaci bez toho, že by kvalifikační předpoklady pro tuto práci byly stanoveny obecně závazným právním předpisem. Dále ministerstvo potvrdilo, že [předmět] v [žalovaný] v [obec] nejsou kulturními památkami. Jsou sbírkovými předměty a jako takové je mohou [činnost] i osoby bez povolení [ministerstvo] podle § 14a zákona číslo 20/1987 Sb., tedy i zaměstnanci [anonymizováno], na které se nevztahují ani požadavky na jejich odbornou způsobilost. Pokud by ale [činnost] bylo realizováno prostřednictvím živnostníka, muselo by jít o živnost vázanou s požadavkem na odbornou způsobilost. Žalobkyni tak měla být přidělována práce podle její pracovní smlouvy ve znění dohody ze dne 22.6.1990, tj. práce [pracovní pozice]. Žalobkyně o přidělování této práce svým přípisem ze dne 22.6.2015 žalovaného žádala. Bylo nesporné, že žalovaný výkon této práce žalobkyni neumožnil, trval na výkonu práce, na kterou žalobkyni převedl, kterou ale žalobkyně nebyla povinna vykonávat. O tom svědčí i skutečnost, že od 19.6.2015 žalobkyni nevyzval k nástupu do práce a neprojevil ochotu sjednanou práci žalobkyni přidělovat. Místo toho 11.8.2015 přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně, protože žalobkyně nenastoupila do práce, kterou ji převedením na jinou práci určil. Nemohlo být porušením povinností vyplývajících z pracovního poměru, když se žalobkyně za této situace do práce nedostavovala. Toto stanovisko soudu odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, například jeho rozhodnutí ze dne 16.6.2016 ve věci 21 Cdo 3526/2015 Okresní soud za těchto okolností určil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Namítal, že dílna pro [anonymizováno] a [anonymizováno] [předmět] byla v letech [rok] [rok] kompletně zrekonstruována, zejména bylo nakoupeno nové vybavení umožňující práci s těkavými látkami. Proto žalovaný jako zaměstnavatel změnil kvalifikační předpoklady pro výkon práce [anonymizováno], když v systemizaci pracovních míst schválené [ministerstvo] nově stanovil požadavek středního vzdělání v příslušném oboru a povolení [ministerstvo] ČR k [činnost], pro jehož udělení není nutné aspirovat na [činnost] kulturních památek ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Uvedená systemizace pracovních míst je součástí organizačního řádu žalovaného a navazuje na pracovní řád. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako příspěvková organizace má ze zákona povinnost vydat pracovní řád, lze nesplnění požadavků systemizace považovat za nesplnění předpokladů stanovených předpisem vydaným na základě zákonného zmocnění. Žalobkyně z důvodu nedostatečné kvalifikace nebyla oprávněna dále vykonávat práci [anonymizováno], neboť hrozilo poškození sbírkových předmětů a při nakládání s chemikáliemi nebyl žalovaný schopen zajistit ochranu bezpečnosti práce a zdraví při práci. Okresní soud nedůvodně neprovedl výslech ředitelky žalovaného [jméno] [příjmení], který byl navržen před jednáním okresního soudu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba zamítá. V závěrečném návrhu při jednání odvolacího soudu pak navrhl zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání při odvolacím jednání tak, že znovu poukázala na ust. § 41 zákoníku práce, podle jehož odst. 2 písm. c/ lze převést zaměstnance na jinou práci, pokud nesplňuje předpoklady dané zvláštními právními předpisy, nikoliv vnitřními předpisy zaměstnavatele. V okamžitém zrušení pracovního poměru není uvedeno, že by žalobkyně ztratila předpoklady pro výkon práce a které konkrétně. Navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje. 8. Při odvolacím jednání ředitelka žalovaného [ti