22 CO 121/2022-79 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení a ve výroku II. žalobu zamítl ve zbývajícím rozsahu ohledně úroku z prodlení z částky 17 800 Kč od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018. Ve výroku III. uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 333,21 Kč k rukám zástupce žalobce. 2. Okresní soud zdůvodnil, že žalobce se proti žalovanému jako svému zaměstnavateli domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za leden 2018. Uvedl, že u žalovaného byl zaměstnán jako stavební zámečník a jeho pracovní poměr skončil ke dni [datum] výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] uplynutím dvouměsíční výpovědní doby. V průběhu tohoto pracovního poměru se u žalobce projevila nemoc z povolání dle posudku Nemocnice [územní celek] a.s. ze dne [datum]. V souvislosti s touto nemocí z povolání byl žalobce od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti dne [datum] žalobce nastoupil na úřad práce a počal hledat novou práci, neboť ze strany žalovaného mu práce nabídnuta nebyla. Náhradu mzdy žalobce požadoval ve výši rozdílu mezi jeho průměrným výdělkem, jehož dosahoval před zjištěním nemoci z povolání v kalendářním čtvrtletí předcházejícím pracovní neschopnosti a který činil 30 000 Kč měsíčně, a minimální mzdou, která činila 12 200 Kč. Zároveň se žalobce domáhal také úroku z prodlení v zákonné výši s tím, že splatnost náhrady je stejná jako u mzdy, tedy ke dni 28. 2. 2018 jako poslednímu dni měsíce následujícího. K výplatě však nedošlo, a to ani na výzvu ze dne [datum]. 3. Žalovaný a vedlejší účastník žalobu odmítli jako zcela nedůvodnou. Měli za to, že v žalovaném období od [datum] do [datum] nelze na straně žalobce spatřovat příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Zdůraznili, že k rozvázání pracovního poměru žalobce nedošlo z důvodu nemoci z povolání, ale pro nesouvisející zrušení části zaměstnavatele, k němuž by došlo bez ohledu na nemoc z povolání, která byla žalobci diagnostikována až dlouho po skončení pracovního poměru (lékařským posudkem [číslo] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s účinností od 23. 7. 2013). Potvrdili, že od [datum] do [datum] byl žalobce v příčinné souvislosti s nemocí z povolání v pracovní neschopnosti a že v průběhu této pracovní neschopnosti došlo ke dni [datum] ke skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného z důvodu zrušení části zaměstnavatele. Uzavřeli, že k prokázání žalovaného nároku je nutné stanovit okamžik, kdy to byla právě nemoc z povolání, která žalobci znemožnila přijetí do zaměstnání u jiného potenciálního zaměstnavatele. Takový okamžik dle strany žalované nenastal dříve, než byl žalobce pro existenci nemoci z povolání odmítnut dne 1. 2. 2018 [právnická osoba] [právnická osoba], [obec]. Proto až od tohoto dne vznikl žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který také je žalobci od této doby vedlejším účastníkem jako pojistné plnění poskytován, a to oproti výpočtu žalobce ve správné výši, která se řídí rozhodným výdělkem žalobce v souladu s § 271b zákoníku práce. Ohledně prodlení bylo namítnuto, že výzva k zaplacení žalovaného plnění byla žalobcem učiněna až dopisem ze dne [datum]. 4. Vedlejší účastník na straně žalovaného dodal, že samotné zaevidování v seznamu uchazečů o zaměstnání není skutečností způsobilou založit žalobci jako poškozenému zaměstnanci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť je nezbytné prokázat okamžik, kdy to byly následky nemoci z povolání, které znemožnily nástup do zaměstnání u jiného zaměstnavatele. Z výdělku dosahovaného žalobcem u žalovaného jako odpovědného zaměstnavatele pak v dané věci nelze vycházet, neboť rozhodným je pravděpodobný výdělek, jehož by žalobce dosáhl u potenciálního zaměstnavatele a který činí 30 000 Kč s tím, že od něho je odečítána minimální mzda dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Takto je proto v souladu se zákonnou úpravou i ustálenou judikaturou žalobce vedlejším účastníkem odškodňován ode dne 1. 2. 2018, kdy mohl - nebýt následků nemoci z povolání – nastoupit do pracovního poměru u [právnická osoba] [právnická osoba], [obec]. Dříve ke vzniku žalovaného nároku nedošlo pro nedostatek příčinné souvislosti, tedy pro nenaplnění všech tří zákonem stanovených nezbytných předpokladů. 5. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalobce pracoval jako zaměstnanec žalovaného do [datum], kdy pracovní poměr skončil z důvodu, který nesouvisel s nemocí z povolání. V době od [datum] do [datum] žalobce byl v pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání a od 31. 12. 2017 byl evidován jako nezaměstnaný u úřadu práce s vyplácením podpory. Vzal za prokázané, že v době trvání pracovního poměru došlo při výkonu práce žalobce pro žalovaného ke vzniku nemoci z povolání žalobce ([anonymizována dvě slova]), která byla zjištěna dle lékařského posudku Nemocnice [územní celek] a.s. [číslo] ze dne [datum] o jejím uznání s odkazem na nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Ke vzniku této nemoci z povolání u žalobce došlo při výkonu práce [anonymizována dvě slova] pro žalovaného a datum jejího zjištění byl stanoven na [datum]. V důsledku této nemoci z povolání byla u žalobce snížena pracovní způsobilost tím, že nesmí přicházet do styku s látkami, které jsou v lékařském posudku vyjmenovány, a to ani ve formě aerosolu nebo výparů. Z vyjádření žalobce a potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], ze dne [datum] okresní soud uzavřel, že žalobce již v lednu 2018 poptával možnost zaměstnání. Zjistil, že vedlejší účastník vyžádal od žalobce potvrzení toho, že ho někde nemohou zaměstnat z důvodu nemoci z povolání a kolik by si tam vydělal. V lednu 2018 žalobce jednal se [právnická osoba] [právnická osoba], která dne 31. 1. 2018 potvrdila, že žalobce vzhledem k jeho nemoci z povolání nemůže přijmout na pozici pracovník [anonymizována dvě slova] dle jeho kvalifikace, délce praxe v oboru a předpokládaného dobrého zdravotního stavu, kde by jinak žalobce mohl být ode dne [datum] zaměstnán s příjmem 30 000 Kč hrubého. 6. Po právní stránce okresní soud posoudil vztah mezi účastníky dle zákoníku práce v rozhodném znění dle žalovaného období ledna 2018, a to dle § 269 odst. 2 a 4, podle něhož je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen s tím, že tato povinnost zaměstnavateli svědčí, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, pokud se povinnosti zcela nebo části nezprostí. K výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti okresní soud odkázal na § 271b odst. 1 a 3 zákoníku práce, podle něhož se jedná o rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání s tím, že tato náhrada přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se pak považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Platí také, že pobíral-li zaměstnanec předtím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které by na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou dle § 271l zákoníku práce samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe. 7. Okresní soud zdůvodnil, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při zjištění nemoci z povolání je objektivní odpovědností za výsledek, tedy bez ohledu na zavinění. Předpoklady této odpovědnosti zaměstnavatele jsou nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody s tím, že ke vzniku nároku je zapotřebí, aby tyto tři předpoklady byly splněny současně, jinak nárok nevzniká. Okresní soud dále odkázal na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž újma, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá také ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, k níž dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena nebo omezena nebo zanikla. Účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro následky nemoci z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Jedná se o újmu majetkovou, která se stanoví způsobem upraveným v § 271b zákoníku práce, podle něhož je rozdílem mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a dosahovaným nižším výdělkem vyjádřeno snížení, omezení nebo ztráta pracovní z