23 CO 243/2021-175 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora uvedeným usnesením okresní soud určil, že žalobkyně [jméno] [příjmení], [rodné číslo], je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 29.8.2018, posledně bytem [adresa]) a žalovaným uložil společně a nerozdílně nahradit náklady řízení žalobkyni k rukám jejího advokáta ve výši 43.266 Kč a České republice na účet Okresního soudu v [obec] nad orlicí ve výši 235,10 Kč (výroky II. a III.). 2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o výše uvedeném požadavku žalobkyně, která tvrdila, že nejsou dány důvody vydědění dle listiny ze dne 14.7.2009 a ona je dědičkou zůstavitelky. 3. Žalobkyně uvedla, že byla zůstavitelkou a jejím manželem [jméno] [příjmení] v sedmi letech adoptována. Zůstavitelka tak byla její matkou, která ji částečně vychovávala. Od patnácti let bydlela v dětském domově, s rodiči ale udržovala kontakt. Rodiče za ní jezdili. Po dosažení zletilosti založila vlastní rodinu, měla svou domácnost a vzájemně se stýkali. Nemůže tak obstát první důvod uvedený v listině o vydědění, spočívající v tom, že dcera [jméno] (žalobkyně) už více než třicet let se zůstavitelkou nežila ve společné domácnosti. Neobstojí ani další tvrzení zůstavitelky, že po celou dobu byly s dcerou problémy, že si neustále půjčovala peníze, které nevrátila. Zůstavitelka jí poskytovala finanční prostředky pouze do doby, kdy začala být výdělečně soběstačná. Neobstojí ani to, že by zůstavitelce s ničím nepomáhala, a že když byla nemocná, že o ni nejevila zájem a nekomunikovala s ní. Zůstavitelce pomáhala do doby, kdy o to stála. Zajímala se o ni, navštěvovala ji se svými dětmi, telefonovaly si. Postupně ji však matka přestala zvát na návštěvy a odmítala se s ní stýkat. Zůstavitelka nestála o její osobní návštěvy a nechtěla, aby ji navštěvovaly ani její děti. Není také pravdou, že by často požívala alkohol a měla s ním problémy. Vychovala [počet] dětí a má [počet] vnoučat, od roku [rok] byla pěstounkou, vždy vedla řádný život. O tom svědčí zprávy v opatrovnickém spise. Dluhy se snažila aktivně řešit. Byly proti ní vedeny exekuce, ale vstoupila do oddlužení, které splnila. Zůstavitelka jí neumožňovala pomoc s údržbou nemovitosti. Šlo o dvojdomek, ve vedlejším domě žila sestra zůstavitelky, matka 1. a 2. žalovaných, a zůstavitelka říkala, že jí s péčí o domek pomohou děti sestry. Žalovaná [jméno] [příjmení] jí poté sdělila, ať matku nehledá, že ji nechce vidět. 4. Žalovaní s požadavkem žalobkyně nesouhlasili. Nejprve poukazovali na to, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále trvali na tom, že žalobkyně by měla respektovat vůli zůstavitelky, neboť skutečnosti, uvedené v listině o vydědění ze dne [datum], jsou pravdivé. Žalobkyně se o zůstavitelku nezajímala, měla neustále problémy s penězi, poslední dva roky žila zůstavitelka v [název] [anonymizována dvě slova] v [obec], kde ji žalobkyně nenavštívila. Podíl na domě, který žalobkyně zdědila po svém otci [jméno] [příjmení], byl postižen exekucí, což způsobilo zůstavitelce velké psychické problémy spojené s ohrožením jejího bydlení a zůstavitelka musela odkoupit podíl žalobkyně na nemovitostech v exekuci. 5. Okresní soud rozhodoval ve věci poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 23.7.2019, č.j. 6 C 37/2019-62, zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20.12.2019, č.j. 23 Co 331/2019-76 Okresní soud ve svém prvém rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně se svého práva nemůže domáhat žalobou na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Její žaloba nesplňuje předpoklady ustanovení § 170 z.ř.s., neboť nejde o určení dědického práva, když žalobkyně jako nepominutelná dědička nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku, rovnající se hodnotě jejího povinného dílu podle § 1654 odst. 1 věta prvá o.z. Tento svůj právní názor okresní soud vyslovil na základě závěrů rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.7.2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017 Odvolací soud neshledal, že by toto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo na souzenou věc zcela přiléhavé, neboť skutkový stav nebyl totožný. Ve věci souzené Nejvyšším soudem zůstavitel zanechal závěť a listinu o vydědění. Nepominutelný dědic napadal pouze listinu o vydědění a nikoliv závěť. Okruh dědiců byl dán závětí. Nepominutelný vyděděný dědic nemohl žalobou dosáhnout určení dědického práva, to mu nesvědčí. Svých práv se mohl domáhat jako věřitel dědiců žalobou na vydání povinného dílu z pozůstalosti. 6. V souzené věci zůstavitelka nezanechala závěť, ale pouze listinu o vydědění. Nebýt listiny o vydědění (resp. při neexistenci důvodů vydědění), byla by žalobkyně (jako jediná dcera zůstavitelky, která zemřela jako vdova) jedinou zákonnou dědičkou zůstavitelky v první třídě dědiců dle § 1635 odst. 1 o.z. Žalovaní jsou zákonnými dědici v další dědické posloupnosti, tj. třetí třídy dědiců dle § 1637 o.z. V souzené věci nebyl ustaven okruh dědiců závětí. Odvolací soud tak vycházel z právního názoru, že v takovém případě náleží nepominutelnému dědici (který napadá listinu o vydědění) žaloba na určení, že je dědicem zůstavitele dle § 170 z.ř.s. Jestliže zůstavitelka spolu s listinou o vydědění nepovolala pro případ smrti jiné dědice, tak je třeba uzavřít, že pokud by nepominutelný dědic byl vyděděn neplatně, tak se nebude k listině o vydědění přihlížet a bude postupováno, jako by nebyla vůbec sepsána. Pokud tak bude nepominutelný dědic vyděděn neplatně, bude mít jako dědic ze zákonné posloupnosti právo na dědický díl a nikoliv jen na povinný díl. Takový právní závěr vyslovil Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 21.5.2019, sp. zn. 21 Cdo 3755/2017 a obdobně se vyjádřil i Městský soud v Praze dále v usnesení ze dne 31.10.2017, sp. zn. 24 Co 92/2017, kde vyložil, že jde-li o případ, kdy popírá vyděděný potomek nejen platnost vydědění, ale zároveň i platnost závěti nebo jde o případ, kdy zůstavitel žádnou závěť nezanechal, je zde spor o dědické právo a ustanovení § 168, § 169 a § 170 z.ř.s. se použije přímo a také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27.9.2019, sp.zn. 24 Cdo 1777/2019 připustil žalobu podle § 170 z.ř.s. na určení, že je vyděděný potomek dědicem po zůstaviteli v situaci, kdy potomek zpochybňoval důvody vydědění a nebyla k dispozici závěť zůstavitele. 7. Soud prvého stupně poté vyšel ze zjištění, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Dědické řízení je vedeno Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 1132/2018. Žalobkyně je jedinou dcerou zůstavitelky, 3. žalovaný je bratrem zůstavitelky, 1. a 2. žalovaní jsou dětmi sestry zůstavitelky, [jméno] [příjmení], která zemřela. Zůstavitelka zanechala listinu o vydědění ze dne [datum]. Zároveň stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly také na děti žalobkyně. Zůstavitelka zemřela jako vdova a žalobkyně, nebýt listiny o vydědění, by byla jedinou zákonnou dědičkou. Protože žalobkyně uplatnila své právo na dědictví, uložila jí pověřená komisařka usnesením ze dne 4.12.2018, č.j. 20 D 1132/2018-29 podat žalobu na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Řízení o dědictví je přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení. 8. Okresní soud vyložil, že s ohledem na to, že zůstavitelka zemřela [datum], je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“). Dále vycházel z toho, že platnost prohlášení v listině o vydědění ze dne 14.7.2009 je třeba ve smyslu ustanovení § 3072 o.z. posuzovat podle právní úpravy platné (a účinné) ke dni jejího pořízení, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Pokud by však prohlášení o vydědění odporovalo tehdy platným předpisům, lze jej považovat za platné, vyhovuje-li nyní platnému občanskému zákoníku. Protože se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele (srov. § 3069 o.z.), je k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele. I když zůstavitel vyslovil jen některý z důvodů vydědění, lze ve sporném řízení vyvolaném postupem podle § 170 z.ř.s. prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný důvod vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2019, sp.zn. 24 Cdo 1777/2019). U takové žaloby není třeba prokazovat naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř., neboť ten vyplývá z právní úpravy. 9. Okresní soud učinil zjištění o tom, že zůstavitelka zanechala listinu o vydědění ze dne [datum]. Listina je psána na počítači za účasti dvou svědků. Obsahem listiny je vydědění dcery [jméno] [příjmení], z důvodů uvedených v ustanovení § 469a odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31.12.2013. Zůstavitelka stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly na děti dcery [jméno] [příjmení]. 10. První důvod podle § 469a) odstavec 1 písmene a) a b) vyjádřila zůstavitelka tak, že s ní dcera [jméno] už více než 30 let nežij