23 CO 246/2021-343 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 306.948 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 1.11.2016 do 25.6.2017 a za dobu od 6.12.2017 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.347,50 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení částky 306.948 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], na němž je vybudována opěrná zeď. V roce 2016 stavební odbor [anonymizováno] úřadu [obec] zjistil, že tato opěrná zeď je narušená, uvolňují se z ní pískovcové kvádry, z kterých je postavena a sesouvají se na pozemky p. [číslo] v k.ú. [obec], které jsou ve vlastnictví žalobce. Stavební úřad oznámil tuto skutečnost právní předchůdkyni žalobce [jméno] [příjmení] a upozornil ji na nutnost zajištění řádné údržby zdi, kterou je povinen provádět vlastník stavby na své náklady. Protože [jméno] [příjmení] nijak nereagovala, uložil stavení úřad žalobci provést bezodkladně zabezpečovací práce a zamezit přístupu veřejnosti na pozemky, na něž se uvolněné zdivo sesouvá. Žalobce pod poškozenou opěrnou zdí vybudoval zábrany k zamezení sesuvu pískovcových bloků na veřejnou komunikaci, a dále zhotovil oplocení k zamezení přístupu osob na místní komunikaci, kam umístil i dočasné dopravní značení. Za tyto činnosti vynaložil částku 306.948,87 Kč. Dopisem ze dne 22.9.2016 pak vyzval právní předchůdkyni žalobce [jméno] [příjmení] k zaplacení této částky, ta ji zaplatit odmítla a dne [datum] zemřela. Žalobce svoji pohledávku uplatnil v dědickém řízení, žalovaný (jako jediný dědic) ji neuznal a tvrdil, že opěrná zeď je ve vlastnictví žalobce. Žalovaný dosud na žalované pohledávce ničeho nezaplatil. 3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože předmětná opěrná zeď není součástí pozemku [anonymizována dvě slova] v k.ú. [obec], nýbrž je součástí hradeb města, na což upozorňovala i jeho právní předchůdkyně. Z tohoto důvodu ani ona opěrnou zeď spolu s domem [adresa] a pozemkem p.č. st. [anonymizováno] v roce [rok] nenabyla a nenabyli ji do svého vlastnictví ani její právní předchůdci, neboť ve smlouvě trhové ze dne 22.8.1929 nejsou vedle domu [adresa] a st. parc. [číslo] v k.ú. [obec] uvedeny žádné další stavby. 4. Soud prvého stupně vyšel ze zjištění, že na pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], je postavena zeď plnící funkci opěrné zdi. Byla vybudována někdy ve 13. až 15. století, a to průběžně i na pozemcích sousedících s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno], patrně jako součást nově budovaných hradeb [obec] v [obec]. Tomuto závěru nasvědčuje nejen výška zdi, ale i jednotnost použitého stavebního materiálu, kterým jsou pískovcové bloky a je nepravděpodobné, že by se vlastníci sousedních domů domluvili na takto jednotném díle, aby zabezpečili své pozemky ve svahu a rozšířili dvorky svých domů. V pozemkové knize jsou zápisy o vlastnictví domu [adresa] spolu se stavební parcelou č. kat. [anonymizováno] a zahradou č. kat. [anonymizováno] od roku 1904. [příjmení] kniha obsahuje i záznam o sloučení těchto parcel. Opěrná zeď nivelitu pozemku p.č. st. [anonymizováno] zvyšuje o mnoho metrů a zajišťuje jeho rovinnost a využitelnost. Užívání pozemku vlastníky domu [adresa] vylučuje z užívání (držby) ostatní subjekty. Došlo ke zhoršení stavebně technického stavu této opěrné zdi natolik, že stavební úřad žalobce, po neúspěšném vyzývání právní předchůdkyně žalovaného ke zjednání nápravy závadného stavu zdi, musel zajistit zhotovení zábran bránících sesuvu pískovcových kvádrů na místní komunikaci, vybudování provizorního oplocení a osazení dopravního značení, to vše k zabránění vzniku škod. S tím byly spojeny náklady ve výši žalované částky, kterou požadoval zaplatit po právní předchůdkyni žalovaného a po její smrti tento svůj nárok uplatnil v dědickém řízení. Přesto, že jej žalovaný, jako jediný dědic, neuznal, v dědickém řízení právo výhrady soupisu neuplatnil. 5. Po právní stránce vyhodnotil soud prvého stupně projednávanou věc následovně. Pokud byla opěrná zeď budována jako součást hradeb města, stala se i jeho majetkem. Minimálně od účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, který upravil podmínky vydržení vlastnického práva, byla tato zeď podle historických pramenů držena vlastníky pozemku p.č. st. [anonymizováno]. A protože jimi byla takto držena déle než 40 let, došlo z jejich strany k vydržení vlastnického práva ke zdi. S ohledem na právní úpravu obecného občanského zákoníku z roku [číslo] k pravosti držby trvající déle než 40 let, nebylo třeba prokazovat konkrétní skutečnosti, jako např. existenci smluv apod. Není pak ani pochyb o tom, že držba byla i poctivá a řádná (§ 1477 obecného občanského zákoníku z roku 1811). Během doby docházelo následně k řadě převodů vlastnictví (i děděním) jak k domu [adresa], tak i k pozemkům s příslušenstvím. Žalobce se k vlastníkům pozemku v sousedství pozemku p.č. st. [anonymizováno], i k právním předchůdcům žalovaného, choval tak, že respektoval jejich vlastnictví k předmětné zdi. S účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. dnem 1.1.2014, se stal díl zdi v hranicích pozemku p.č. st. [anonymizováno] ve smyslu § 3054 odst. o.z. součástí pozemku p.č. st. [anonymizováno]. [příjmení] této stavby měl povinnost podle § 2900 o.z. zeď udržovat ve stavu, který byl neohrožoval zdraví, životy a majetek ostatních. S ohledem na zhoršení stavebně technického stavu musel stavební úřad žalobce podle § 135 odst. 2 stavebního zákona vyzvat žalobce k provedení nutných zabezpečovacích prací pro prevenci škod na zdraví a majetku osob, protože právní předchůdkyně žalovaného zjištěný závadný stav zdi nenapravila. Provedením zabezpečovacích prací vznikly žalobci náklady, které byly podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodným obohacením právní předchůdkyně žalovaného. Po její smrti svůj nárok uplatnil žalobce v dědickém řízení, v němž žalovaný jako dědic nevyužil svého práva na výhradu soupisu, a proto podle § 1704 o.z. odpovídá za dluhy dědictví v plném rozsahu. Žalobce vyzval právní předchůdkyni žalovaného výzvou ze dne 22.9.2016 k vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení do 31.10.2016. Právní předchůdkyně žalovaného tento nárok žalobce odmítla a k zaplacení bezdůvodného obohacení nedošlo ani ze strany žalovaného, považoval soud prvého stupně žalobu za důvodnou, a to včetně požadovaných zákonným úroků z prodlení. 6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že skutkové, ale i právní závěry okresního soudu jsou nesprávné. Tvrdil, že žalobce požadoval nahrazení vynaložených nákladů na odstranění závad, ale tyto závady byly na jeho vlastních pozemcích, nikoliv na pozemku žalovaného nebo předtím na pozemku jeho právní předchůdkyně. Dále namítal, že pro případ posuzování nároku žalobce z titulu náhrady škody, bylo třeba zabývat se otázkou příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaného a vzniklými náklady. K tomu žalobce ani neprokázal, že sesunuté pískovcové kvádry pocházejí skutečně z opěrné zdi žalovaného, když mezi jeho pozemkem a pozemkem žalobce se nachází svah, který není ve vlastnictví žalovaného. Na tomto svažitém terénu dochází k erozi a k pádu dalších předmětů na místní pozemek, proto žalovaný zpochybňuje, že by náklady musel žalobce vynaložit na zajišťovací práce vyvolané právě padajícími pozůstatky opěrné zdi z pozemku žalovaného. Pro případ posuzování nároku žalobce jako bezdůvodného obohacení brání naplnění tohoto titulu právě ta okolnost, že žalobce vynaložil náklady na odstranění závad na svých vlastních pozemcích, nikoliv na pozemku žalovaného, resp. jeho právní předchůdkyně. Nalézací soud tak vedl řízení včetně dokazování k titulu, který nebyl jasný. Dále zopakoval též svou obranu z řízení před soudem prvého stupně, podle níž byla opěrná zeď součástí městské hradby, která, případně ani její segmenty, nemohla v průběhu staletí připadnout do vlastnictví fyzických osob. Zjevnost, že opěrná zeď je pozůstatkem hradebního opevnění, dovozoval z toho, že stávající zdi na sebe navazují a drží velmi příkrý svah v dané lokalitě. Žalovaný argumentoval i tak, že v případě předmětné zdi jde o rozhradu mezi pozemkem žalovaného a pozemky žalobce. A neměl by to být pouze žalovaný, kdo by měl nést zcela odpovědnost za případnou škodu. Namítal též, že se soud prvého stupně nijak nevypořádal s jeho argumentací o nedostatku pasivní věcné legitimace v daném řízení, neboť předmětné nemovitosti již nevlastní, daroval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k [datum]. Setrval též na svém důkazním návrhu znaleckým posudkem z oboru zeměměřičství a znaleckým posudkem geotechnickým, který by po provedení vrtu zjistil charakter předmětné zdi. Navrhoval též slyšet majitele sousedních pozemků. Domáhal se, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně a