27 CO 252/2022-116 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku [číslo] o velikosti [anonymizováno] v budově [adresa], bytový dům, v části [územní celek] III, která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], do 6 měsíců od nabytí právní moci rozsudku (výrok I.). Okresní soud dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení ve výši 13 253 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou (výrok II.). Nakonec okresní soud přiznal ustanovené zástupkyni žalované, advokátce [titul] [jméno] [příjmení], k proplacení z účtu Okresního soudu v Chrudimi odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 6 534 Kč. 2. Okresní soud vysvětlil v odůvodnění rozsudku, že se žalobce žalobou podanou dne 24. 11. 2021 domáhal proti žalované vyklizení jím vlastněné bytové jednotky [číslo] o velikosti [anonymizováno] na adrese [adresa] (dále i„ byt“). Žalovaná užívala byt na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 bez možnosti automatického prodlužování doby trvání nájmu. Žalovaná nevyklidila byt bezodkladně po zániku nájmu ani po obdržení písemné výzvy žalobce ze dne 12. 8. 2021. Žalobce nesouhlasil s vazbou doby vyklizení bytu na přidělění městského bytu a poukázal na skutečnost, že žalovaná dlouhodobě neplní povinnosti související s nájmem, nehradí nájem a dostatečným způsobem si nehledá jiné bydlení, přestože na trhu s nabídkami pronájmů bytů je dostatečná nabídka bytů v domech s výtahem nebo v nízkých patrech. Žalobce s ohledem na žalovanou trvzené zdravotní problémy zjistil namátkovým dotazem u Domova seniorů [obec], že má volnou kapacitu. Proto navrhl, aby soud padané žalobě vyhověl a prodloužil žalované lhůtu k vystěhování z původně navrhovaných 15 dnů na 3 měsíce, případně i 6 měsíců. 3. Žalovaná prostřednictvím ustanovené zástupkyně k podané žalobě sdělila, že si je vědoma užívání bytu bez právního důvodu. Nájemné nehradila, protože jí na to nestačily příjmy, čehož si byla vědoma již při uzavření nájemní smlouvy. Z tohoto důvodu již v lednu 2020 žádala odbor správy majetku [územní celek] o přidělení městského bytu. V říjnu 2020 byl sice žalované nabídnut k převzetí městský byt, který však byl vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu žalované nevhodný, protože se nacházel ve 4. patře bez výtahu. Žalovaná tak čeká na přidělení bytu, a proto navrhla, aby lhůta pro vyklizení bytu byla vázána na přidělení městského bytu [územní celek]. Žalovaná nakonec uvedla, že v současné době nemá možnost adekvátního bydlení a nemá kam přemístit své věci, proto žalobu na vyklizení bytu shledala v rozporu s dobrými mravy. 4. Okresní soud na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětné bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí] a že žalovaná od 1. 1. 2021 užívá byt bez právního důvodu. Tento stav ke dni rozhodování okresního soudu trval již 18 měsíců. Žalobce neuzavřel s žalovanou novou nájemní smlouvu, protože žalovaná řádně neplatila nájemné. Okresní soud proto neshledal důvod k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy. Z provedeného dokazování je však také zřejmé, že žalovaná s ohledem na svůj věk a zdravotní potíže není schopna si vyhledat jiné bydlení v obvykle poskytované lhůtě 15 dní. Žalované byl sice nabídnut městský byt, ale ten odmítla, protože se nacházel ve 4. patře domu bez výtahu. Žalovaná od té doby rezignovala na shánění jiného bydlení a spokojila se s tím, že zůstala ve stávajícím bytě a čekala na další nabídku ze strany města. Bez změny postoje žalované je situace neřešitelná. Její nynější přístup vedl i k tomu, že přišla o příspěvek na bydlení. Pokud by okresní soud podmínil povinnost k vyklizení zajištěním městského bytu, pak by žalovaná nebyla motivována nabízený byt přijmout. Okresní soud proto podané žalobě o vyklizení vyhověl, nicméně v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) stanovil velmi dlouhou lhůtu k vyklizení v délce 6 měsíců. 5. Okresní soud ve výroku rozsudku o nákladech řízení neshledal podle § 150 o.s.ř. důvod k nepřiznání či krácení náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, přesto s ohledem na tíživou životní situaci žalované rozvrhl celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 13 253 Kč do pravidelných měsíčních splátek ve výši 500 Kč Náklady řízení žalobce za řízení před soudem prvního stupně představuje odměna za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále„ advokátní tarif“), ve výši 4x 1 500 Kč, odměna za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a h) a odst. 3, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu ve výši 2x 750 Kč, paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 6x 300 Kč, 21% DPH ve výši 1 953 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. 6. Okresní soud nakonec ve výroku III. přiznal ustanovené zástupkyni žalované odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 534 Kč, kterou představuje odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3x 300 Kč (§ 11 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. advokátního tarifu), k čemuž náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH. 7. Žalovaná podala proti výrokům I. a II. rozsudku včas odvolání. Nesouhlasila s podmínkami stanovenými pro vyklizení bytu a navrhla, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a lhůtu pro vyklizení bytu žalovanou navázal na zajištění náhradního bytu. Podotkla, že v [obec] žije celý život, nyní však jako důchodkyně disponuje nízkým příjmem. Omezují ji rovněž zdravotní problémy, proto nemohla přijmout byt v posledním podlaží domu bez výtahu, který je převážně obsazen nepřizpůsobivými občany. Žalobce sice předložil několik nabídek pronájmu bytu, ale žalovaná by nebyla schopna uhradit kauci a provizi realitního makléře, a navíc by nedosáhla ani na příspěvek na bydlení, protože ten je navázán na existenci trvalého pobytu v pronajatém bytě, což žalobcem předkládané nabídky neumožňovaly. Žalovaná nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně o tom, že nevyvíjela aktivitu ke shánění bytu a připomněla, že se dne 12. 7. 2022 obrátila na předsedu bytové komise rady města a několikrát navštívila tajemnici bytové komise rady města i starostu města. Ve vztahu k výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení namítala, že okresní soud měl využít moderačního práva podle § 150 o.s.ř., protože přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci by pro žalovanou mělo katastrofální následky, zatímco žalobce by prakticky majetkově nezaznamenal, kdyby si nesl náklady řízení sám. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud podle § 150 o.s.ř. nepřiznal žalobci z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů řízení. 8. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhl jej potvrdit. Poukázal na to, že si žalovaná sice stěžuje na svůj zdravotní stav, nicméně dle diagnostického souhrnu dlouhodobě nespolupracuje při léčbě. Přestože má zdravotní problémy, tak se nezajímala o služby domova pro seniory. Tyto potíže jsou odstranitelné pouhou změnou přístupu žalované, která nájemné nehradí dlouhodobě v horizontu 30 let, přestože má možnost žádat o sociální dávky a požadovat výživné od dcery. Žalovaná si však jiné bydlení nezajistila ani po vydání rozsudku okresního soudu, přestože již uplynula značná doba. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, tak žalobci vznikly náklady řízení dlouhodobým zaviněným jednáním žalované, která byt nevyklidila ani po obdržení předžalobní upomínky. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání v napadené části, tj. ve výrocích I. a II., přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.). 10. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud nakonec na věc správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o ochraně vlastnického práva (§ 1042 občanského zákoníku). S ohledem na shora uvedené lze, i pokud jde o právní posouzení věci, odkázat na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pouze s ohledem na námitky žalované uvedené v odvolání dodává krajský soud následující. 11. Žalobou podle ustanovení § 1042