27 CO 313/2021-235 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 234 743,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z téže částky ve výši 8,5 % ročně od 17. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do dalších 169 174,67 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované v téže lhůtě uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 20 413 Kč (výrok III.). 2. Ze žaloby vyplývalo, že účastnice uzavřely dne 13. 2. 2018 smlouvu o dílo, na jejímž základě byla žalobkyně povinna pro žalovanou zhotovit rekonstrukci chodníků v ulici [ulice], [obec] - [část obce]. Žalobkyně po zhotovení díla vystavila fakturu [číslo] ze dne 12. 4. 2018 na částku 502 150 Kč a fakturu [číslo] ze dne 12. 4. 2018 na částku 403 980,16 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze první fakturu, druhou (konečnou) fakturu i přes výzvy neuhradila, současně se žalobkyní přerušila další komunikaci a neposkytla součinnost k převzetí díla. Protože žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované s převzetím díla (to lze považovat za podstatné porušení smlouvy), za což odpovídá žalovaná, má žalobkyně právo na úhradu sjednané ceny za dílo dle smlouvy, na kterou byly vystaveny i výše popsané faktury. 3. Žalovaná mimo jiné namítla, že sporná faktura [číslo] jí nebyla doručena, částka v této faktuře nebyla nikdy odpovědným pracovníkem žalované odsouhlasena a není k ní soupis prací podle rozpočtu položek. V době vystavení faktury bylo dílo dokončeno pouze v části proplacené průběžné (první) faktury a v takovém stavu zůstalo i následně, kdy jej žalobkyně pro žalovanou nikdy nedokončila a žalovaná byla nucena dílo dokončit vlastními silami a prostředky. Žalobkyni tak nárok na zaplacení jakýchkoli dalších finančních prostředků ze smlouvy o dílo nad rámec průběžné a obratem uhrazené faktury nikdy nevznikl. 4. Po provedeném dokazování okresní soud z hlediska skutkového vzal za prokázané, že žalovaná vysoutěžila zakázku na rekonstrukci chodníků v ulici [ulice] v [obec] – [část obce] u investora Městského obvodu [obec] [číslo], [územní celek] (dále jen,, [územní celek]“ či,,investor“), kdy byl ke smlouvě o dílo vystaven položkový rozpis naceněný na celkem 1 650 924 Kč bez DPH a na 1 997 618,04 Kč s DPH. Žalovaná na tuto zakázku uzavřela se žalobkyní jako subdodavatelem smlouvu o dílo, a to v rozsahu celé vysoutěžené zakázky. Okresní soud dále konstatoval, že ve věci zazněly výpovědi osob z obou stran sporu, po jejichž zhodnocení považoval za podstatné zejména výpovědi svědků funkčně zařazených u investora díla, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně dílo provedla, pouze došlo k určitému krácení rozsahu prací v souvislosti s následně dojednaným neprovedením ujednaného napojení chodníkové plochy na hlavní silnici ([anonymizováno]) a drobnému snížení zaplacené ceny díla vzhledem k řádně neprovedeným hutnícím zkouškám, v důsledku čehož byla cena zakázky dle smlouvy o dílo (mezi žalovanou a investorem díla) nižší přibližně o 300 000 Kč (viz výpověď svědka [titul] [jméno] [příjmení] a zjištění z této výpovědi v bodě 25. odůvodnění rozsudku). Konkrétně se jednalo o 353 549,80 Kč (rozdíl mezi ujednanými 1 997 618,04 Kč a reálně uhrazenými 1 644 068,29 Kč), kterýžto rozdíl odpovídá 17,7 % předmětu díla mezi investorem a žalovanou. Okresní soud dále vyšel mimo jiné z toho, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou provést celé dílo formou subdodávky, součástí byl i rozsahově stejný položkový rozpočet (vyjma cen, rozdílného času plnění), že žalovaná namítané nedodělky ze strany žalobkyně neprokázala, naopak výpověďmi celé řady pracovníků a zaměstnanců investora bylo prokázáno, že dílo bylo předáno řádně a včas investorovi, když tento investor prováděl důkladný stavební dozor po dobu díla, neměl námitky vůči provedené práci (vyjma hutnících zkoušek a potřeby zbroušení betonu, které bylo uvedeno v e-mailu [jméno] [příjmení] i ve výpovědi svědka [jméno] [příjmení]), na posun termínů byly záznamy ve stavebním deníku a žádné sankce za zpoždění nebyly investorem účtovány. Konečně bylo zjištěno (nesporné), že žalovaná žalobkyni uhradila pouze fakturu na 502 150 Kč, faktura (konečná) na 403 980,16 Kč, splatných dne 30. 4. 2018 nebyla žalovanou žalobkyni uhrazena. 5. Skutkový stav následně okresní soud posuzoval dle ust. § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen,,o.z.“). Při tomto posouzení vzal za prokázaný rozsah prací podle smlouvy o dílo mezi účastnicemi, odpovídající rozsahu sjednaných prací podle smlouvy o dílo uzavřené mezi investorem a žalovanou jako zhotovitelem, dále i rozsah odvedených prací, v jehož rámci došlo i ke změně sjednané výše ceny za dílo mezi investorem a žalovanou (v závislosti na skutečně provedeném rozsahu prací), skutečnost, že dílo bylo předáno žalovanou investorovi a zkolaudováno (bez vad a nedodělků), a že k faktickému předání díla mezi účastnicemi muselo bezpodmínečně dojít, protože bez převzetí díla žalovanou by nemohla žalovaná dílo předat investorovi. Bylo pak na žalované, pokud zpochybňovala rozsah provedení prací žalobkyní (že se tak nestalo v rozsahu dle fakturace), aby svá tvrzení prokázala, o čemž byla soudem poučena. Účastnicím pak byl znám názor soudu, že propočítá cenu díla v závislosti na poměru cen ujednaných mezi investorem a žalovanou a mezi účastnicemi. K tomu okresní soud uvedl, že pokud je mezi žalovanou a investorem uvažováno se snížením ceny díla o 353 549,80 Kč, tj. o 17,7 % (viz odůvodnění shora), pak tomuto snížení ve vztahu mezi účastnicemi odpovídá dílo v rozsahu částky 736 893,49 Kč včetně DPH (895 374,89 Kč mínus 158 481,34 Kč). Za situace, kdy žalovaná uhradila 502 150 Kč včetně DPH, do celkových 736 893,49 Kč včetně DPH tak zbývá uhradit 234 743,49 Kč včetně DPH. Tuto částku proto okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni, včetně zákonných úroků z prodlení. Ve zbývající části (co do částky 169 174,67 Kč s příslušenstvím) pak okresní soud žalobu zamítl, neboť v této výši nebyly provedeny práce podle smlouvy o dílo a žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich úhradu. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle míry úspěchu (neúspěchu) účastnic ve sporu (viz § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, dále jen,,o.s.ř.“). 6. Ve včas podaném odvolání, které dle svého obsahu směřovalo proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku, žalovaná vytýkala soudu prvního stupně nezohlednění veškerých důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Úvahu, dle které soud propočítal cenu díla v závislosti na poměru cen ujednaných mezi generálním investorem a žalovanou a mezi účastnicemi, považovala za nesprávnou. K tomu uvedla, že cena díla byla mezi účastnicemi domluvena za předpokladu, že bude dílo realizováno celé dle projektu investora. Z listinných důkazů a výslechem zástupce investora bylo prokázáno, že došlo ke změnám projektu, což mělo za následek, že dílo nebylo realizováno v původně plánovaném rozsahu. Investor tudíž neuhradil žalované to, co nebylo skutečně provedeno a stejně se zachovala žalovaná k žalobkyni. Za této situace není namístě počítat procentuální snížení ceny díla uhrazené investorem žalované a tímto způsobem vypočítávat i snížení platby žalované žalobkyni, neboť za skutečně provedené práce dostala žalovaná od investora 100 % a za ty neprovedené 0 %. Stejně tak žalovaná uhradila žalobkyni 100 % toho, co žalobkyně provedla. Okresní soud v podstatě rozhodl tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnění, které nikdy neobdržela žalovaná od investora. Chybnou je rovněž argumentace, že předání díla investorovi žalovanou bez vad a nedodělků současně znamená předání díla bez vad i mezi účastnicemi. Z e-mailové komunikace účastnic plyne, že vady vytýkané investorem žalované žalovaná žalobkyni rovněž vytýká a nebylo nijak prokázáno, že by je žalobkyně odstranila, ostatně na výtky k vadám a nedodělkům ani žalobkyně nereagovala. Dílo tak musela dokončit žalovaná a až poté bylo možné jej předat investorovi. Z výše uvedených důvodů se žalovaná domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části a zamítnutí žaloby. 7. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry rozsudku okresního soudu. Navrhovala proto potvrzení rozsudku okresního soudu v napadených výrocích I. a III. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející v mezích podaného odvolání (tj. ve výrocích I. a III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včet