16 CO 108/2022-226 — Krajský soud v Ostravě

1. Dopisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého se dopustila tím, že po návratu z dlouhodobé pracovní neschopnosti se dne [datum] odmítla účastnit vstupního školení zaměstnanců, které je pro ni vzhledem k pracovnímu zařazení povinné, a již po dobu 56 dní odmítá vykonávat práci podle pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] na pozici prodejce s místem výkonu práce [obec]. 2. Žalobkyně se žalobou doručenou okresnímu soudu dne [datum] domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobu odůvodnila tím, že od nástupu do pracovního poměru po dohodě s žalovanou nevykonávala sjednanou práci v [obec], nýbrž na prodejně ve [anonymizováno] [obec]. Fakticky žalobkyně pracovala na tomtéž místě již od [datum], kdy její zaměstnavatelkou byla tehdy stávající jednatelka žalované jako fyzická osoba. Faktickým výkonem práce ve [anonymizováno] [obec] došlo ke konkludentnímu sjednání změny místa výkonu práce. Od [datum] byla žalobkyně v důsledku úrazu kolene v pracovní neschopnosti, a to až do [datum]. Dne [datum] se dostavila do sídla žalované, kde jí bylo sděleno, že má nastoupit na provozovnu v [obec] a vykonávat zde práci spočívající v přijímání objednávek (většinou telefonických), dále měla na základě těchto objednávek nachystat zboží ve výrobně, následně zboží vyexpedovat, zpracovat faktury na odeslané zboží a provádět další práce ve výrobě dle požadavků zaměstnavatele. Žalobkyně tuto práci odmítla vykonávat, neboť neodpovídala sjednanému druhu práce„ prodejce“ ani konkludentně sjednanému místu výkonu práce ve [anonymizováno] [obec]. Neobdržela rovněž žádnou výzvu k absolvování vstupního školení. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v daném případě nedošlo ke změně sjednaného místa výkonu práce. Žalobkyni sice bylo na základě její žádosti z„ dobré vůle“ žalované umožněno, aby práci dočasně vykonávala v místě svého bydliště ve [anonymizováno] [obec] z důvodu péče o dítě mladší 15 let, tyto důvody ovšem vzhledem k věku dcery žalobkyně již pominuly. Po návratu z dlouhodobé pracovní neschopnosti byla žalobkyně vyzvána, aby se dostavila dne [datum] k vstupnímu školení a aby nastoupila do práce podle pracovní smlouvy, tj. na pozici prodejce v [obec], což opakovaně odmítla. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně učiněné dopisem žalované ze dne [datum] je neplatné, a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 24 995,20 Kč Okresní soud konstatoval, že zejména výslechem žalobkyně a jednatelky žalované a výstupy z kontroly provedené u žalované oblastním inspektorátem práce bylo prokázáno, že žalobkyně, ačkoli měla v písemné pracovní smlouvě jako místo výkonu práce sjednanou [územní celek], tak již od prvního dne svého nástupu k žalované ([datum]) pracovala jako prodavačka v provozovně ve [anonymizováno] [obec], a že na tomtéž místě žalobkyně pracovala rovněž v době předcházející (již od r. [rok]), kdy byla jejím zaměstnavatelem jednatelka žalované jako fyzická osoba. Okresní soud za této situace dospěl k závěru, že byť formálně měl dle písemně uzavřené pracovní smlouvy probíhat výkon práce v [obec], tak dle shodné vůle stran tento výkon práce ve skutečnosti probíhal ve [anonymizováno] [obec]. Podle názoru okresního soudu tedy došlo ke konkludentnímu sjednání změny místa výkonu práce. Z ust. § 34 odst. 2 a § 40 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s § 564 o. z. sice plyne, že takto provedená změna pracovní smlouvy je neplatným právním jednáním pro nedostatek písemné formy, této neplatnosti se však nelze v daném případě dovolávat či k ní jakkoli přihlížet, a to s ohledem na ust. § 20 zákoníku práce, neboť se jedná o právní jednání, kterým se mění základní pracovněprávní vztah, a současně již bylo započato s plněním. Žalovaná byla tedy povinna přidělovat žalobkyni práci v rámci takto změněného místa výkonu práce a nečinila-li tak (vyzvala-li po ukončení pracovní neschopnosti žalobkyni k nástupu do práce v provozovně v [obec]), dopustila se porušení sjednaných pracovních podmínek, přičemž tato skutečnost jde k její tíži, nikoli k tíži žalobkyně. Jednání žalobkyně proto nelze hodnotit jako neomluvené absence. Okresní soud neshledal relevantním ani druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, kdy předně zjistil, že žalobkyni nebyla nikdy doručena pozvánka na školení ani nebyla jiným způsobem informována o povinnosti absolvovat vstupní školení. Okresní soud přihlédl k tomu, že v rámci korespondence, která předcházela okamžitému zrušení pracovního poměru, jednatelka žalované poukazovala vždy výhradně na to, že žalobkyně má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce v [obec], zatímco o neabsolvování školení nebyla v této korespondenci žádná zmínka, což považoval za nelogické. Nadto svědkyně [příjmení] vypověděla, že měla žalobkyni školit dne [datum], nikoli dne [datum], jak bylo žalobkyni vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru. Skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru přitom nelze měnit. Okresní soud proto z důvodu nadbytečnosti neprovedl výslech svědkyně [příjmení], která měla potvrdit, že žalobkyni předala pozvánku na školení konané dne [datum]. Není důvodu nevěřit žalobkyni, že neměla žádný důvod odmítnout absolvování školení, pokud by tím měla zajištěný výkon dosavadní práce v místě svého bydliště. Žalovaná navíc nebyla oprávněna podmiňovat výkon práce tímto školením, protože svědkyně [příjmení] nedisponovala„ žádnou odbornou certifikací“ k provádění školení, které se mělo týkat nakládání s dezinfekcí. 5. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že okresní soud chybně vyhodnotil skutkové okolnosti, týkající se požadavku žalované absolvovat školení, které bylo konáno na doporučení ministerstva práce a sociálních věcí z důvodu prevence šíření onemocnění Covid-19. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z pracovního poměru tím, že bez omluvitelného důvodu odmítla dne [datum] spolupracovat s žalovanou a že se ani na základě písemné výzvy, která jí byla doručena svědkyní [příjmení], dne [datum] neúčastnila školení o způsobu doporučeného jednání a dezinfikování na pracovišti. Nesouhlasila s názorem okresního soudu o neodbornosti požadovaného školení, neboť žádný právní předpis nestanoví předpoklady k provádění školení v oblasti zabezpečení hygieny a používání ochranných pomůcek proti šíření nemoci Covid-19. Soud prvního stupně pochybil tím, že neprovedl navržený důkaz výslechem svědkyně [příjmení]. Skutkový závěr okresního soudu, že žalobkyni nebyla nikdy doručena pozvánka na školení a že nebyla ani jiným způsobem informována o povinnosti absolvovat vstupní školení, je proto předčasný. Žalovaná zásadně nesouhlasila s posouzením otázky konkludentního ujednání o změně místa výkonu práce. Připustila, že skutečně umožnila žalobkyni na základě ústní dohody pracovat na dalším jiném místě (ve [anonymizováno] [obec]). Předmětem této dohody však bylo pouze dočasné umožnění výkonu práce ve [anonymizováno] [obec]. Dle žalované tím došlo toliko k rozšíření sjednaného místa výkonu práce, nikoli ke zrušení a nahrazení původního ujednání o místu výkonu práce v [obec]. Žalovaná s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznila, že v případě ujednání více míst výkonu práce v pracovní smlouvě, což není zákonem vyloučeno, je zaměstnavatel oprávněn přidělovat zaměstnanci práci na kterémkoli z uvedených míst výkonu práce a zaměstnanec je povinen na takto určeném místě práci vykonávat. Obsah dohody o místu výkonu práce by byla pravděpodobně schopna potvrdit svědkyně [příjmení], kterou okresní soud rovněž nevyslechl. Žalobkyně tudíž byla povinna vykonávat práci dle pokynů žalované na obou místech výkonu práce (ve [anonymizováno] [obec] i v [obec]). Tuto povinnost jednoznačně porušila, kdy po dobu 56 dnů odmítala vykonávat práci podle pracovní smlouvy, proto byly naplněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. 7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná s žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne [datum], který jí byl doručen dne [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“). 9. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) záko