16 CO 157/2022-111 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou podanou k okresnímu soudu dne [datum] domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané jí žalovaným dopisem ze dne [datum] a doručené dne [datum], je neplatné. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že žalovaný byl jejím zaměstnancem od [datum] a dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum] okamžitě zrušil pracovní poměr, aniž dodržel prekluzivní lhůtu stanovenou v § 59 zákoníku práce. Důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru mělo být nevyplacení části mzdy za leden [rok], okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno až dne [datum]. Žalobkyně nezpochybňovala nevyplacení části mzdy za leden [rok] (příplatku za noční práci ve výši 256 Kč), avšak toto zavinil sám žalovaný, protože včas nestáhl data z karty řidiče (učinil tak až [datum]). Žalobkyně tak neměla podklady pro zpracování mzdy za leden [rok]. Podle žalobkyně lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru začala běžet nejpozději dne [datum], kdy žalovaný převzal výplatní lístek za únor [rok], přičemž ani v únorové výplatě nebyl příplatek za noční práci vyplacen v důsledku opomenutí mzdové účetní. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, přičemž zdůraznil, že okamžitým zrušením pracovního poměru nezneužil svého práva, že se nejedná o neplatné zrušení pracovního poměru, že neměl podklady pro zjištění správnosti výpočtu mzdy, že žalobkyně mu odepřela přístup k podkladům pro výpočet mzdy, že naopak žalobkyně zneužila silnějšího postavení, proto nemohl pracovní poměr okamžitě zrušit dříve. O důvodech pro okamžité zrušení pracovního poměru se žalovaný dozvěděl až [datum], kdy stáhl data z digitální karty řidiče. Až tehdy poprvé zjistil, že mu nebyly příplatky za noční práci zaplaceny a za které konkrétní dny, až k tomuto datu mohl porovnat výplatní lístek se skutečně odpracovanou dobou, bez těchto informací nemohl uplatnit okamžité zrušení pracovního poměru tak, aby bylo dostatečně určité. 3. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila svá tvrzení tak, že nepovažuje okamžité zrušení pracovního poměru za určité, neboť žalovaný nedostatečně identifikoval jeho důvod. Skutek nevymezil jednoznačně a nezaměnitelně, protože v okamžitém zrušení pracovního poměru jsou rozpory v čase (žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru výslovně uvedl, že mu nebyly zaplaceny příplatky za noční směny ve dnech 8. 1., 9. 1., 10. 1., 15. 1., 20. 1., 22. 1., 24. 1., 29. 1. a [datum], na druhou stranu odůvodnil okamžité zrušení pracovního poměru tím, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za měsíc leden [rok]). Dále popírala tvrzení žalovaného, že se o nevyplacení části mzdy za měsíc leden [rok] dozvěděl až [datum]. Dle žalobkyně se o této skutečnosti dozvěděl již dne [datum], kdy proti podpisu převzal výplatní lístek za leden [rok]. Navíc z emailové komunikace mezi účastníky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaný si byl dobře vědom nevyplacené části mzdy. V neposlední řadě dle žalobkyně si musel být žalovaný dobře vědom toho, jaké dny v lednu [rok] vykonával práci v noci, nejednalo se o ojedinělou noční práci, ale devět dnů v lednu [rok], kdy žalovaný v noci pracoval. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a vyslovil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne [datum] doručeným žalobkyni dne [datum]. Současně výrokem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 691 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byl pracovní smlouvou ze dne [datum] založen pracovní poměr se dnem nástupu do zaměstnání [datum] a místem výkonu práce na území České republiky, přičemž žalovaný pro žalobkyni vykonal práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum], podle § 65 odst. 2 zákoníku práce byl změněn na dobu neurčitou, neboť žalovaný i po skončení doby určité nadále práci vykonával. Dne [datum] žalovaný zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr, okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavateli doručil dne [datum] a zdůvodnil ho tím, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za leden [rok], konkrétně mu nebyly vyplaceny příplatky za noční práci za měsíc leden [rok]. 6. Po zjištění skutkového stavu věci soud prvního stupně posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru sice odpovídá ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, avšak podle závěru soudu prvního stupně okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno opožděně, tj. až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty podle § 59 zákoníku práce. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce byla mzda žalovaného za leden [rok] splatná nejpozději [datum], v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce bylo možno z důvodu nevyplacení mzdy či části mzdy za leden [rok] okamžitě zrušit pracovní poměr ze strany žalovaného nejdříve po uplynutí náhradní doby 15 dnů, vzhledem k tomu počala běžet dvouměsíční lhůta [datum] a uplynula [datum]. Pokud žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu nevyplacené části mzdy za leden [rok] až [datum], učinil tak v době, kdy již marně uplynula dvouměsíční lhůta podle § 59 zákoníku práce, proto se jedná o neplatné okamžité zrušení pracovního poměru. Soud prvního stupně nezpochybňoval, že žalobkyně nepředložila žalovanému evidenci odpracované doby za leden [rok], avšak z výplatního lístku za leden [rok] je zřejmé, že žalobkyně vůbec neuvedla ve výplatním lístku příplatky za noční směnu podle § 116 zákoníku práce, ačkoliv tak běžně činí (viz např. výplatní lístek žalovaného za únor [rok]), proto žalovanému bylo (muselo být) z výplatního lístku za leden [rok], který převzal dne [datum], zřejmé, že žalobkyně mu za leden [rok] nepřiznala„ příplatky za noční směnu 10 %“. O tom, že žalovaný věděl, že mu mzda za leden [rok] nebyla řádně vyplacena, svědčí nepochybně jeho e-mail ze dne [datum]. I kdyby soud odvíjel dvouměsíční lhůtu stanovenou v § 59 zákoníku práce až od předmětného e-mailu ze dne [datum], uplynula by marně dne [datum], zatímco žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr až dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalobkyni dne [datum]. 7. O nákladech mezi účastníky řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, proto jí soud přiznal účelně vynaložené náklady řízení představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení v celkové výši 29 691 Kč. 8. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný nesouhlasil s tím, že k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo po uplynutí prekluzivní lhůty vyplývající z ust. § 59 zákoníku práce. Žalovaný od počátku tvrdil, že okamžitě zrušil pracovní poměr včas podle § 59 zákoníku práce, protože o důvodech, které jej vedly k okamžitému zrušení pracovního poměru, se dozvěděl až z údajů na kartě řidiče, který si stáhl dne [datum], teprve až od tohoto okamžiku začala běžet dvouměsíční prekluzivní lhůta podle § 59 zákoníku práce. Žalovaný se opakovaně u zaměstnavatele domáhal evidence pracovní doby, tyto informace přes své opakované žádosti neobdržel, zaměstnavatel mu je odmítl zaslat elektronicky. Bez přesné evidence pracovní doby nemohl žalovaný zjistit, zda má či nemá správně vypočteny všechny složky mzdy včetně příplatku za noční práci. Pokud tedy žalobkyně nevydala žalovanému rozpis směn ani evidenci pracovní doby, nemohl vycházet z nějakých svých„ vzpomínek“, zvláště za situace, kdy řidiči kamionu jednotlivé jízdy splývají. Podle žalovaného soud porušil právo žalovaného na spravedlivý proces, neprovedl všechny důkazy, které žalovaný navrhoval, aniž by se s tímto svým postupem řádně vypořádal. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. 9. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že umožnila žalovanému nahlédnout do evidence pracovní doby, což ovšem žalovaný nevyužil. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z předložené e-mailové komunikace mezi účastníky. Zásadní pro právní posouzení věci bylo převzetí výplatního lístku za leden [rok] dne [datum] a výplatního lístku za únor [rok] dne [datum], případně e-mail ze dne [datum]. Ze všech těchto skutečností jednoznačně vyplývá, že žalovanému bylo nejpozději dne [datum] známo, že mu nebyla řádně vyplacena mzda za leden [rok]. Tvrzení žalovaného, že se o nezaplacení části mzdy za leden [rok] dozvěděl až dne [datum], kdy si stáhl údaje z karty řidiče, není pravdivé. Odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 3399/14 není případný, neboť žalobkyně nikdy nezpochybňovala nevyplacení nočních příplatků