16 CO 267/2021-410 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], která jí byla dána pro závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce. 2. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] Okresní soud dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náklady státu, přičemž výše těchto nákladů bude specifikovaná v samostatném usnesení okresního soudu. Jelikož žalobkyně za důvod neplatnosti výpovědi považovala skutečnost, že jí výpověď byla doručena v době, kdy byla těhotná, okresní soud nejprve zkoumal, zda byla žalobkyni dána výpověď v ochranné době. Za tímto účelem soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví – Fakultní nemocnici v [obec]. Znalecký ústav vyslovil závěr, že nelze určit, zda žalobkyně byla ke dni [datum] těhotná. Za dané situace okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, neboť neoznačil žádný důkaz, jímž by prokázal své tvrzení, že ke dni [datum] žalobkyně nebyla těhotná. Jestliže žalobkyně tvrdila, že byla ke dni [datum] těhotná, žádným důkazem nebyl prokázán opak, z žádného důkazu tedy nevyplynulo, že by žalobkyně k tomuto dni těhotná nebyla. Prvostupňový soud proto určil výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] neplatnou s odkazem na ust. § 53 odst. 1 písm. d) zákoníku práce a vzhledem k tomuto závěru se již nezabýval otázkou porušení povinností, které bylo žalobkyni ve výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] vytýkáno. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) odvolání. Žalovaný namítal, že okresní soud důkazním břemenem nesprávně zatížil žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že byla v době podání výpovědi těhotná, bylo proto na ní, aby své tvrzení prokázala. Skutečnost, že žalobkyně neumí jednoznačně prokázat, zda ke dni doručení výpovědi byla či nebyla těhotná, nemůže jít k tíži žalovaného, po kterém jako po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zajišťoval důkazy k tomu, zda byla žalobkyně v době doručení výpovědi těhotná. Žalovaný proto navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, protože žalobkyně prokázala, že byla ke dni [datum] těhotná. 5. Žalobkyně podala odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy namítala, že prvostupňový soud nesprávně určil odměnu za 1 úkon právní služby v době, kdy předmětem řízení byly dvě výpovědi z pracovního poměru. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 7. Z obsahu spisu se podává, že dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvod výpovědi spatřoval v tom, že žalobkyně se v rámci výkonu funkce stálého opatrovníka v zastoupení žalovaného dopustila několika závažných porušení svých pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, které byly zjištěny interním auditem, který probíhal na odboru - oddělení sociálních služeb a komunitního plánování v době od [datum] do [datum] a byl zaměřen na prověření stavu vedení spisové agendy u osob, které jsou omezeny ve svéprávnosti, u nichž žalovaný vykonává funkci opatrovníka. Bylo poukazováno zejména na pochybení žalobkyně jako opatrovnice v případě prodeje pozemku opatrovance [jméno] [příjmení], kdy došlo k poškození jeho práv jednáním opatrovníka v úzké spolupráci s [titul] [příjmení] (zaměstnancem žalovaného), kdy opatrovanec musel zaplatit ([anonymizováno] [příjmení]) částku [částka] jako úhradu za zprostředkování prodeje, přičemž tento úkon měl být vykonán zaměstnanci žalovaného bezplatně bez nároku na odměnu, a na další pochybení žalobkyně při správě majetku [jméno] [příjmení], jemuž rovněž vykonávala opatrovnici, v případě nákupu bytu pro něj a všech operací spojených s tímto nákupem, kdy došlo ke zneužití jeho finančních prostředků; žalobkyni bylo v té souvislosti vytýkáno uložení finančních prostředků v „ neexistující příruční pokladně“ (částky [částka] jako rozdílu mezi dohodnutou provizí [částka] a částkou [částka], na kterou byl žalobkyní vystaven platební poukaz na výplatu provize, a další částky [částka] dle platebního poukazu ze dne [datum] nesprávně vyplaceného v hotovosti), což žalovaný považuje za hrubé porušení povinnosti ze strany opatrovníka. Bylo zdůrazňováno, že v obou případech vystupuje vedle žalobkyně (jako opatrovnice) i [titul] [jméno] [příjmení] jednak v roli zaměstnance žalovaného, jednak jako fyzická osoba poskytující právní služby za úplatu. 8. Dalším dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvody této výpovědi z pracovního poměru byly z hlediska obsahu totožné s důvody výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum]. 9. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se vytýkaných závažných porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci nedopustila, v první řadě však namítala, že obě výpovědi z pracovního poměru jí byly dány v době těhotenství, tedy v ochranné době. 10. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 6 C 74/2016-121, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná (výrok I.), že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalovaným žalobkyni je neplatná (výrok II.), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] k rukám její zástupkyně (výrok III.), že žalovaný je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Opavě na nákladech řízení [částka] (výrok IV.), a že„ usnesení zdejšího soudu č. j. 6 C 74/2016 ze dne 11. 8. 2016 se zrušuje“ (výrok V.). Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud prvního stupně dovodil, že byla žalobkyni dána v době, kdy byla těhotná, což zjistil z vyjádření [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jímž byla vyšetřena dne [datum], a dospěl k závěru, že byla žalobkyni dána v rozporu se zákoníkem práce, který pro případ těhotenství realizaci práva zaměstnavatele dát výpověď zakazuje, a že tedy tato výpověď je neplatná. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru dne [datum] dovodil, že„ žalobkyně neprokázala, že by i ke dni druhé výpovědi, tj. [datum], byla těhotná“, přičemž opět vycházel z vyjádření [titul] [příjmení], který sdělil, že další vyšetření u něj žalobkyně podstoupila dne [datum] (uváděla větší krvácení, děloha odpovídala fázi menstruačního cyklu) a že (vzhledem k tomu, že žalobkyně jím nebyla vyšetřena přesně [datum], ale až s odstupem 11 dnů, kdy již krvácela)„ se nemůže jednoznačně vyjádřit, zda ke dni [datum] byla těhotná nebo již proběhl samovolný spontánní potrat“; ke dni [datum] již lékař těhotenství nepotvrdil a sdělil, že vyjádření k tomuto dni by bylo v rovině spekulací. Ačkoliv ve vztahu ke svému tvrzení o svém těhotenství ke dni [datum] navrhla žalobkyně další důkazy, zejména provedení znaleckého posudku, soud k jejich provedení pro nadbytečnost nepřistoupil. Zabývaje se dále otázkou platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] z hlediska naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, dospěl soud k závěru, že i tato výpověď je neplatná, neboť žalovaný neprokázal, že by u žalobkyně byly dány důvody, pro které by s ní žalovaný mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, ani neprokázal, že by se žalobkyně dopustila závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nebo že by se žalobkyně dopouštěla soustavně méně závažného porušování takových povinností a byla by v době posledních 6 měsíců písemně upozorněna na možnost výpovědi. I kdyby se žalobkyně dopustila vytýkaných porušení pracovních povinností, šlo o porušení„ pouze drobná, neděla se soustavně, nedosahovala minimálního počtu alespoň tří porušení a žalobkyně ani ve lhůtě 6 měsíců písemně nebyla upozorněna na možnost výpovědi“; navíc jimi nebyla způsobena žádná škoda. 11. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, č. j. 16 Co 17/2017-191, rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku potvrdil (výrok I.), v odstavci II. výroku jej změnil tak, že žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatná, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.) a že žalobkyně je povi