16 CO 29/2022-331 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 32 912 Kč a vedlejšímu účastníkovi 2 100 Kč a rozhodl, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za smrt své matky [jméno] [příjmení], se kterou vedla společnou domácnost a ke které měla velmi blízky vztah. Tvrdila, že zaměstnanci žalované, poskytovatelky zdravotní péče, pochybili, neboť adekvátně nevyhodnotili stav její matky, která byla dne [datum] přijata do péče s diagnózou mozkové mrtvice, neposkytli jí odbornou pomoc, která mohla vést k záchraně jejího života. Konkrétně žalované vytýkala, že její matka nebyla operována a že za tímto účelem nebyla převezena na specializované pracoviště. Podle názoru žalobkyně se tak stalo z toho důvodu, že léčba invazivním způsobem je finančně nákladná, proto se neindikuje u tzv. neperspektivních starších osob. Dalšího postupu non lege artis se dopustila zdravotní sestra žalované dne [datum] v odpoledních hodinách, když uhodila do monitorujícího zařízení, které zvukově signalizovalo újmu na zdraví její matky, a více tuto záležitost neřešila. K pochybení došlo rovněž dne [datum], kdy v odpoledních hodinách zdravotní sestra přiložila její matce na obličej kyslíkovou masku s takovým přívodem kyslíku, že došlo k velkému bolestivému vzedmutí hrudního koše její matky a pohybu žeber, a toto nepřiměřené umělé okysličení přispělo k srdečnímu selhání a úmrtí. Minimálně neetické je také to, že zdravotnická dokumentace obsahuje lživé údaje o tom, že její matka kouřila a pila. Žalobkyně mínila, že pokud by byla poskytnuta erudovaná lékařská péče a správná medikace, k úmrtí její matky dne [datum] dojít nemuselo. Smrt matky ji velmi zasáhla, dosud se s ní nevyrovnala, má problémy s koncentrací i výkyvy nálad, což ji limituje při běžných činnostech i při hledání zaměstnání, o které v důsledku popsaných událostí přišla. Podstatou vzniku nemajetkové újmy není jen nesprávně zvolený léčebný postup, ale také absolutní neočekávanost úmrtí, protože ze strany lékařů byla ujišťována, že léčebná péče bude trvat asi deset dní, že se v medicíně dějí zázraky, že může dojít k uzdravení, že sice maminka nebude schopná mluvit, ale že přežije. Pokud by jí byly sděleny pravdivé informace, trvala by na převozu matky na vyšší pracoviště. Z důvodu, že jí byl zdravotní stav matky idealizován, měla nereálná očekávání a její psychické strádání pak bylo o to větší. 3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že žalovaná postupovala lege artis (tj. způsobem odpovídajícím uznávaným postupům a pravidlům lékařské vědy). Matce žalobkyně bylo provedeno CT vyšetření mozku, na základě kterého byla stanovena diagnóza mozkového infarktu způsobeného trombózou mozkových tepen, který vedl v odúmrť drtivé většiny (cca 80 %) mozkové tkáně levé mozkové hemisféry. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že diagnóza byla stanovena správně a že pacientka již v době přijetí nebyla způsobilá k jakékoliv intervenční terapii mozkové mrtvice, a to ani neurochirurgické, kterou by byla dekompresivní kraniektomie, ale ani intravenózní trombolýze nebo mechanické trombektomii. Kritéria pro tyto zásahy nenaplňovala, a to z hlediska nejasné doby vzniku mozkové mrtvice, definitivního vyjádření ischemických změn na CT vyšetření mozku, těžkého neurologického deficitu, poruchy vědomí a věku. Zvolena proto byla symptomatická léčba, která byla prováděna řádně. Dle znalce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] byla provedena všechna potřebná vyšetření, po celou dobu léčby byla vedena řádná dokumentace, byla prováděna řádná farmakologická léčba i monitorace pacientky. Žalovaná je dostatečně materiálně i personálně vybavena pro poskytování zdravotní péče pacientům postiženým iCMP, disponuje certifikátem iktového centra. Případné bouchnutí do monitorovacího zařízení ani přiložení kyslíkové masky nemohly způsobit zhoršení stavu pacientky. Po druhém CT mozku dne [datum] byla matka žalobkyně přeložena na jednotku neurologické intermediální péče, což opět nebyl postup, který by mohl vést ke zhoršení jejího stavu. Okresní soud rovněž nezjistil, že by lékaři podali žalobkyni o zdravotním stavu její matky nepravdivé informace, naopak [titul] [příjmení] jí hned první den sdělil, že stav její matky je velmi špatný, že mozek je rozsáhle poškozen a nedá se operovat. Jelikož žalovaná neporušila své povinnosti (při poskytování lékařské péče matce žalobkyně postupovala lege artis), což je jeden z předpokladů vzniku povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy podle § 2910 o. z., okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání z důvodů uvedených § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítala, že bylo prokázáno, že lékaři žalované rozhodli o konzervativní léčbě její matky, která ovšem de facto nebyla léčbou v pravém slova smyslu, ale jednalo se především o tlumení negativních důsledků probíhajícího onemocnění. Žalovaná neprokázala, že učinila skutečně maximum, aby zabránila smrti matky žalobkyně. Podle názoru žalobkyně závěr znaleckého posudku, že žalovaná postupovala lege artis, není správný. Poukázala na to, že jednotliví lékaři i znalec uvedli, že invazivní způsob léčby se u osob starších 60 let neprovádí, přestože neexistuje žádná relevantní studie, která by takový způsob léčby u starších osob jednoznačně vyloučila, resp. taková studie nebyla předmětem dokazování, nebyla nikdy citována nebo alespoň zmíněn její autor, tedy vyvstávají pochybnosti o její existenci. Dle žalobkyně je proto zjevné, že u starších osob se invazivní způsob léčby neprovádí především s ohledem na značné finanční náklady. Jinak řečeno, její matka byla odsouzena ke konzervativní léčbě na základě jednoho kritéria, ačkoli žalovaná věděla, že tato nebude úspěšná. Z hlediska odpovědnosti žalované proto nebyla konzervativní léčba tím správným postupem pro předejití negativním následkům mozkové příhody. Žalovaná se již v době přijetí do péče rozhodla její matku neléčit, nýbrž toliko udržovat aktuální zdravotní stav a současně ušetřit finanční prostředky. Pokud existovala sebemenší šance na zlepšení zdravotního stavu, pak byla žalovaná povinna její matku operovat, což ovšem neučinila. Jde o„ ztrátu šance“, protože v případě invazivní léčby by byla šance na vyléčení, zmírnění následků mozkové příhody, odvrácení smrti či prodlužení života matky žalobkyně mnohem větší než u léčby konzervativní, která byla jednou z příčin úmrtí. Další příčinou úmrtí byla nevhodně užitá či technicky vadná kyslíková maska, čímž se znalec nezabýval. Nemajetková újma žalobkyni nevznikla v důsledku smrti, která je přirozenou součástí života, ale nepravdivým informováním o zdravotním stavu její matky. Ve vztahu k žalobkyni přitom není možné uvažovat o použití tzv. terapeutického privilegia ve smyslu § 2640 o. z., které se vztahuje toliko na pacienty samotné. Uplatněný nárok je po právu a soud mu měl vyhovět. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl. Za správné nepovažovala ani nákladové výroky, neboť se domnívala, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., které spatřovala jednak v tom, že je osobou s nízkým příjmem, a jednak v povaze a okolnostech sporu. Vzhledem k závažnosti zdravotního stavu její matky a náročnosti posouzení vhodného lékařského postupu nebyla sama schopna si tuto otázku posoudit a zároveň neměla prostředky na zajištění znaleckého posudku před podáním žaloby. Z provedeného dokazování plyne, že zdravotnický personál poskytoval rodinným příslušníkům málo informací o zdravotním stavu a že nebyl příliš přívětivý, což ji rovněž vedlo k pochybnostem o správnosti poskytované zdravotní péče. Pro případ zamítnutí žaloby by nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejšímu účastníkovi odstranilo nepřiměřenou tvrdost, která je na ni jinak přenášena z důvodu, že neměla dostatek informací o zdravotním stavu a že nemá dostatečné vzdělání k posouzení získaných informací. 5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž odkázala na jednoznačné závěry znaleckého dokazování. 6. Vedlejší účastník v samostatném vyjádření rovněž navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, s tím, že žalobkyně v odvolání opakuje argumenty, s nimiž se znalec, potažmo soud přesvědčivě vypořádal. Tvrzení žalobkyně, že k neprovedení operace došlo z důvodu úspory finančních prostředků, je nelogické, protože spornou léčbu by uhradila příslušná zdravotní pojišťovna. Žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, což je základním předpokladem pro vznik povinnosti k náhradě škody. 7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1