16 CO 51/2022-79 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že„ rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné“, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. 2. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 48 odst. 2 zákoníku práce a dospěl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1990/2000 a ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 k závěru, že v projednávaném případě nebyla doba trvání pracovního poměru určena„ časově” nebo„ nějakou objektivní událostí”, ale závisela výlučně na vůli uživatele (jakožto smluvního partnera žalované), který mohl svým rozhodnutím kdykoliv fakticky svévolně pracovní poměr žalobce okamžitě zrušit, neboť jednostranně rozhodoval o tom, zda dočasné přidělení zaměstnance bude trvat i nadále anebo bude ukončeno, přičemž v důsledku ukončení dočasného přidělení zaměstnance automaticky došlo k ukončení jeho pracovního poměru. Okresní soud proto ujednání o trvání pracovního poměru po dobu dočasného přidělení k uživateli považoval za neplatné. Ve svých důsledcích to znamená, že trvání pracovního poměru ve skutečnosti nebylo v pracovní smlouvě (dohodě o změně pracovní smlouvy) vymezeno určitým časem, ale že bylo ponecháno na vůli uživatele smluvně spojeného se zaměstnavatelem, zda vůbec a kdy se rozhodne pracovní poměr ukončit. Vzniklá situace pak zcela nepřiměřené negativně dopadá na zaměstnance, který nemá vůbec žádnou právní jistotu ohledně toho, jak dlouho bude jeho pracovní poměr trvat (na rozdíl od zaměstnavatele, který svůj vztah s uživatelem má smluvně upraven, a proto může jednání uživatele ovlivnit). Okresní soud proto určil, že předmětné rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je pro rozpor se zákonem neplatné. Jelikož ujednání o době trvání pracovního poměru je neplatné, pracovní poměr mezi účastníky je třeba podle názoru okresního soudu považovat za uzavřený na dobu neurčitou. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která namítala, že žaloba neměla být vůbec věcně projednávána, neboť žalobou podle § 72 zákoníku práce se lze domáhat pouze určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, okamžitého zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebo dohody o rozvázání pracovního poměru. V posuzovaném případě však k žádnému takovému právnímu jednání směřujícímu ke skončení pracovního poměru nedošlo, jelikož pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby určité ve smyslu § 48 odst. 2 zákoníku práce. Soud prvního stupně zejména nehodnotil povahu oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne [datum], zejména se nezabýval otázkou, zda se vůbec jedná o právní jednání a zda tedy může být stiženo neplatností. Žalobce se podle žaloby domáhal určení neplatnosti„ výpovědi zaměstnavatele ze dne [datum]“. Pracovní poměr mezi účastníky však neskončil výpovědí ani jiným ze způsobů podle § 72 zákoníku práce, nýbrž uplynutím doby určité. Pokud s tím žalobce nesouhlasil, měl podat určovací žalobu podle § 80 o. s. ř. Soud prvního stupně nad rámec žalobního petitu shledal neplatným ujednání o době trvání pracovního poměru a uzavřel, že pracovní poměr je třeba považovat za uzavřený na dobu neurčitou. Nic takového ovšem žalobce netvrdil, ani nepožadoval, ale vycházel z toho, že„ pracovní poměr mezi účastníky skončil až uplynutím sjednané doby dne [datum], nikoliv v důsledku ukončení pracovního poměru ze dne [datum]“. Okresní soud nesprávně posoudil rovněž otázku doby trvání pracovního poměru. Žalovaná měla naopak za to, že ujednání o trvání pracovního poměru, resp. okamžik skončení pracovního poměru byl sjednán srozumitelně, určitě, objektivně zjistitelným způsobem a nezávisle na vůli žalované. Předmětné ujednání o trvání pracovního poměru je proto platné. Doba trvání žalobcova pracovního poměru byla sjednána na základě jiných, konkrétním datem neohraničených objektivně zjistitelných skutečností – po dobu dočasného přidělení. Pracovní poměr tedy měl skončit s koncem trvání dočasného přidělení žalobce k uživateli. Danou situaci lze přirovnat k pracovnímu poměru uzavřenému na dobu určitou po dobu trvání mateřské či rodičovské dovolené zaměstnankyně. Argument okresního soudu, že doba trvání pracovního poměru byla ponechána na vůli uživatele jakožto smluvního partnera žalované, je naprosto nepřiléhavý. Nelze bez dalšího dojít k závěru, že z důvodu existence smluvního vztahu mezi uživatelem a žalovanou může žalovaná ovlivňovat vůli uživatele. Žalovaná ve skutečnosti neměla žádné prostředky, jak by mohla působit na vůli uživatele tak, aby uživatel jednostranným prohlášením ukončil dočasné přidělení žalobce a tím i pracovní poměr mezi účastníky. V projednávaném případě byla doba trvání doby určité stanovena„ na dobu dočasného přidělení“, přičemž toto dočasné přidělení mělo podle pokynu ze dne [datum] trvat do [datum], ale mohlo podle čl. 9 zmiňovaného pokynu skončit dříve na základě jednostranného prohlášení uživatele či žalobce. Ukončení dočasného přidělení jednostranným prohlášením uživatele nebo žalobce, a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez udání důvodu, je plně v souladu s ustanovením § 308 odst. 1 písm. g) zákoníku práce. Odkaz okresního soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2372/2002 není případný, neboť vychází z výrazně odlišného skutkového stavu. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. 4. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že obecně souhlasí s východisky uvedenými v odvolání, které se týkaly agenturního zaměstnávání, nicméně má za to, že v projednávané věci je pokyn k dočasnému přidělení ze dne [datum] vnitřně rozporný. V bodě 3 tohoto pokynu je totiž zcela jednoznačně uvedena doba trvání dočasného přidělení od [datum] do [datum]. Pokud by tato doba dočasného přidělení byla vymezena např. takovým způsobem, že toto přidělení trvá od [datum] do jednostranného prohlášení zaměstnance nebo uživatele o ukončení dočasného přidělení, pak by s tím žalobce„ neměl problém“ a spor mezi účastníky by vůbec nevznikl. 5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 6. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně, popsaná v bodech 3 až 6 odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. 7. Odvolací soud předně uvádí, že žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhal určení, že„ výpověď zaměstnavatele ze dne [datum] je neplatná“. Z obsahu spisu ovšem vyplývá, že žalovaná žalobci nedala výpověď z pracovního poměru z některého z důvodů uvedených v § 52 zákoníku práce ani s ním nerozvázala pracovní poměr některým jiným ze způsobů podle § 72 zákoníku práce (tj. okamžitým zrušením pracovního poměru, zrušením pracovního poměru ve zkušební době nebo dohodou o rozvázání pracovního poměru). Oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne [datum] nemá povahu právního jednání zaměstnavatele směřujícího k rozvázání pracovního poměru, nýbrž jedná se o vyrozumění zaměstnance o skončení pracovního poměru na dobu určitou uplynutím sjednané doby. Toto oznámení tedy nemůže být stiženo neplatností. Již jen z tohoto důvodu nelze požadovanému určení vyhovět a soud prvního stupně měl bez dalšího žalobu zamítnout. Nadto si okresní soud poněkud„ upravil“ žalobní petit, aniž by došlo ke změně žaloby, a to tak, že se neurčuje neplatnost výpovědi ze dne [datum], ale neplatnost„ rozvázání“ pracovního poměru ze dne [datum]. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky je spor o tom, zda pracovní poměr mezi účastníky na dobu určitou skončil uplynutím sjednané doby dne [datum], jak tvrdí žalobce, nebo již dne [datum] (ukončením dočasného přidělení jednostranným prohlášením uživatele), jak tvrdí žalovaná. Pokud žalobce nesouhlasil s názorem žalované o tom, ke kterému okamžiku skončil pracovní poměr mezi účastníky na dobu určitou uplynutím sjednané doby, měl se domáhat např. určení, že pracovní poměr mezi účastníky trval do [datum], a to za předpokladu, že by měl na tomto určení ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, případně se mohl žalobou na plnění domáhat po žalované zaplacení náhrady mzdy pro překážky v práci podle § 208 zákoníku práce za období od [datum] do [datum], přičemž v tomto řízení by soud řešil jako předběžnou otázku, kdy došlo ke skončení p