16 CO 73/2022-104 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána dopisem žalované ze dne [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako manažer závodu. Následně byl dne [datum] jmenován do funkce obchodního ředitele závodu nástroje. Dne [datum] jej žalovaná odvolala z funkce obchodního ředitele závodu nástroje a dne [datum] mu dala výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce s odůvodněním, že pro něj nemá jinou vhodnou práci. Pracovní poměr měl podle této výpovědi skončit ke dni [datum]. Žalobce považoval tuto výpověď za neplatnou, neboť žalovaná nesplnila nabídkovou povinnost, jelikož v době dání výpovědi disponovala volnými pracovními místy dispečera logistiky a key account managera. Navíc od března [rok] začala běžet výpovědní doba řediteli závodu nástroje. Pro výkon této práce měl ty nejlepší předpoklady, protože před odvoláním působil jako zástupce ředitele závodu. Žalovaná mu proto měla nabídnout i toto pracovní místo. Namítal, že mu nebylo vyplaceno odstupné, přestože pracovní místo ředitele závodu nástroje bylo zrušeno. Dále vytýkal žalované, že ve výpovědi nebyla konkretizována organizační změna a že výpověď nebyla projednána s odborovou organizací. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, přičemž zdůraznila, že neměla pro žalobce jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Tvrdila, že u pracovních míst dispečera logistiky a key account managera by nebyla využívána vysokoškolská kvalifikace žalobce. Nadto v případě místa key account managera žalobce nesplňoval požadavek na výbornou znalost německého jazyka a toto místo bylo obsazeno již od září [rok]. V době výpovědi nebylo ještě volné místo ředitele závodu nástroje, protože stávající ředitel dal výpověď z pracovního poměru až v únoru [rok] a po uplynutí výpovědní doby k [datum] již nebylo toto pracovní místo obsazeno. Nový majitel společnosti totiž v květnu [rok] rozhodl o ukončení činnosti celého závodu. 3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 11 093,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Okresní soud předně konstatoval, že případné nevyplacení odstupného podle § 73a odst. 2 zákoníku práce není důvodem neplatnosti výpovědi, proto se touto otázkou nezabýval. Rovněž neprojednání výpovědi z pracovního poměru s odborovou organizací nemůže mít za následek neplatnost tohoto právního jednání. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu tzv. fikce nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 a § 52 písm. c) zákoníku práce, pro naplnění tohoto výpovědního důvodu se tudíž nevyžaduje, aby se zaměstnanec stal skutečně nadbytečným v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách. Námitka žalobce, že ve výpovědi nebyla konkretizována organizační změna, je tedy nepřípadná. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná vskutku neměla pro žalobce jinou práci, která by odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Práce dispečera logistiky byla nižší kvalifikovaná práce, než jaké kvalifikace dosahoval žalobce, který měl vysokoškolské vzdělání, měl dlouholetou praxi a v pozici dispečer logistiky by jeho doposud dosažená kvalifikace nebyla zcela využívána. Pozice key account managera byla již obsazena jiným zaměstnancem na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] a další pozice ředitele závodu nástroje nebyla v době, kdy žalovaná dala žalobci výpověď, ještě volná a o jejím uvolnění nemohla ani žalovaná vědět. 4. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Namítal, že podle ustálené judikatury byla žalovaná povinna nabídnout mu jakékoliv volné místo, a to i tehdy vyžadovalo-li by předchozí průpravu či zaškolení. Žalovaná taková volná místa prokazatelně měla, což vyplývá z předložené inzerce. Tvrzení žalované, že inzerci opomenula„ stáhnout“, považoval za účelové a nevěrohodné. Pracovní místo key account managera bylo volné, což mu osobně potvrdil generální ředitel žalované s tím, že tuto pozici je třeba posílit. Uvedené volné pracovní místo proto bylo i nadále inzerováno. V září a listopadu [rok] byli na jím řízeném úseku přijati dva noví zaměstnanci na pozici projektových manažerů (obchodních zástupců). Žalovaná tedy nesplnila nabídkovou povinnost, která je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi z důvodu fikce nadbytečnosti. V rozporu s ustálenou judikaturou nebyla ve výpovědi konkretizována organizační změna. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznila, že okresní soud zjistil řádně a úplně skutkový stav a věc posoudil správně i po právní stránce. Z hlediska splnění nabídkové povinnosti je rozhodný okamžik, kdy byla dána žalobci výpověď z pracovního poměru. Nelze přihlížet k tomu, že žalovaná přijímala v předcházejícím období jiné zaměstnance. Navíc se jednalo o pracovní místa na nižších stupních, u kterých nebylo vyžadováno vysokoškolské vzdělání, proto ani v těchto případech nebyla využita žalobcova vysokoškolská kvalifikace. Po žalované nelze požadovat, aby z důvodu splnění nabídkové povinnosti rozvázala pracovní poměr s jinými zaměstnanci, která dříve přijala. 6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 7. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná v bodu 3 napadeného rozsudku považuje odvolací soud za správná, proto je přejímá a pro stručnost na ně odkazuje. 8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne [datum], který mu byl doručen téhož dne – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“), a subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 73 odst. 2 zákoníku práce jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická osoba než uvedená v § 33 odst. 3 nebo fyzická osoba, může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost odvolání z vedoucího pracovního místa podle odstavce 3, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí zaměstnanec může tohoto místa vzdát. 10. Podle § 73 odst. 3 zákoníku práce vedoucími pracovními místy podle odstavce 2 jsou pouze místa a) v přímé řídící působnosti 1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného 1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec. 11. Podle ustanovení § 73a odst. 1 zákoníku práce odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. 12. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny. 13. Zaměstnanec, u něhož se pracovní poměr zakládá podle zvláštního právního předpisu nebo podle § 33 odst. 3 zákoníku práce jmenováním, jakož i zaměstnanec, kterému vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy, jenž se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o možnosti odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa, a který skutečně zastává u zaměstnavatele vedoucí pracovní místo, může být ze svého místa odvolán nebo se ho může vzdát. Zaměstnanec, který se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o možnosti odvolání a vzdání se vedoucího pracovního místa, může být ze svého vedoucího místa odvolán jen ze sjednaných důvodů; v případě, že nebyly vymezeny, smí být odvolán z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu. 14. Tím, že byl