16 CO 85/2022-115 — Krajský soud v Ostravě

1. Dopisem ze dne [datum] žalovaná oznámila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť lékařským posudkem oddělení pracovnělékařských služeb [anonymizována dvě slova] nemocnice, a.s. ze dne [datum], opětovně potvrzeným dne [datum], byl uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce [anonymizována dvě slova] z důvodu obecného onemocnění. 2. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru. Žalobu odůvodnil tím, že důvodem jeho dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce není obecné onemocnění, nýbrž následky pracovní úrazu ze dne [datum], kdy při záchranářské akci vyprošťoval rozkládající se těla mrtvých kolegů, kteří zde zůstali po [anonymizována dvě slova] v [měsíc] [rok]. Hrozné vzpomínky z této záchranářské akce se mu začaly vracet. Pro zhoršující se zdravotní stav vyhledal odborného lékaře, a to psychiatra [titul] [příjmení], který u něj diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu. Rovněž znalec [titul] [příjmení] potvrdil, že v příčinné souvislosti se zmiňovaným zásahem v [anonymizováno] trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Neplatnost výpovědi tedy žalobce spatřoval v nenaplnění uplatněného výpovědního důvodu. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, přičemž zpochybňovala, že by žalobce skutečně trpěl posttraumatickou stresovou poruchou a že by se mělo jednat o následek záchranářské akce ze dne [datum]. Tuto událost nelze hodnotit jako pracovní úraz, neboť zde absentuje faktor krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Současně žalovaná namítala, že není ve sporu pasivně legitimována, protože před podáním žaloby na základě smlouvy o koupi závodu ze dne [datum] došlo podle § 338 zákoníku práce a § 2175 odst. 2 o. z. k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalované na [anonymizována tři slova]. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 40 992 Kč Okresní soud konstatoval, že znaleckým dokazováním bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] jako [profese] [anonymizováno] byl vyslán na místo [anonymizováno] neštěstí k vyproštění těl a že zde viděl věci, které překračovaly jeho minulou zkušenost z práce [profese] [anonymizováno], neboť viděl rozkládající se lidská těla, která byla pokryta parazitickými houbami a plísněmi, přičemž tento hrůzný zážitek byl spouštěčem posttraumatické stresové poruchy. Na diagnóze posttraumatické stresové poruchy se shodli tři odborníci, a to nejen znalec [titul] [jméno] [příjmení], [titul], ale i psychiatr [titul] [jméno] [příjmení] a psycholožka [titul] [jméno] [příjmení], přičemž toto onemocnění vedlo ke ztrátě zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu práce [profese] [anonymizováno]. Posttraumatická stresová porucha, která byla u žalobce vyvolána neobvyklým a z dosavadních zkušeností vybočujícím zážitkem, je pracovním úrazem ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce, i když se nejedná o poškození tělesné, nýbrž o poškození psychické, neboť došlo k újmě na zdraví v důsledku krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů. Žalobce tedy pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z důvodu pracovního úrazu, proto nebyl dán uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce a s žalobcem měl být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Podle názoru okresního soudu je žalovaná pasivně legitimována, neboť právě ona s žalobcem rozvázala pracovní poměr neplatnou výpovědí. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny. V posuzované věci nejde o peněžitý nárok, který by přešel na právního nástupce žalované, nýbrž jde o zpětné určení, že žalovanou použitý výpovědní důvod je nesprávný, nedošlo tak na základě smlouvy o„ převodu podniku“ k přechodu práv a povinnosti z pracovního poměru žalobce z žalované na [anonymizována tři slova] podle § 2175 odst. 2 o. z. 5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Vytýkala okresní soudu, že neprovedl navržený revizní psychiatrický znalecký posudek, který by vnesl do věci jasno. Nadto tvrzený úrazový děj vůbec nebyl prokázán, okresní soud v tomto směru neprovedl žádný důkaz. Účelem znaleckého posudku je posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, nikoli zjišťovat, co se žalobci dne [datum] vlastně stalo. Žádný relevantní důkaz o existenci úrazového děje podán nebyl. Setrvala na názoru, že předmětnou událost nelze hodnotit jako pracovní úraz, neboť zde absentuje faktor krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Nesouhlasila s tím, jak okresní soud posoudil otázku pasivní legitimace. V této souvislosti poukázala na ustálenou judikaturu, podle které se v případě sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru považuje tento pracovní poměr za nezaniklý ve smyslu § 338 odst. 4 zákoníku práce. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, přičemž zdůraznil, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že důvodem jeho dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce byly následky záchranářské akce ze dne [datum], přičemž tato událost naplňuje definici pracovního úrazu. Ztotožnil se zcela rovněž s názorem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky nedostatku pasivní legitimace. 7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru přípisem ze dne [datum], který byl žalobci doručen téhož dne – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“). 9. Odvolací soud se předně zabýval námitkou nedostatku věcné pasivní legitimace žalované, kterou na rozdíl od soudu prvního stupně shledal důvodnou. 10. Podle § 2175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ o. z.“), koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. 11. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. 12. Podle § 338 odst. 1 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. 13. Podle § 338 odst. 2 zákoníku práce dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku. 14. Podle § 338 odst. 4 zákoníku práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. 15. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, č. 9, roč. 1999, s. 300, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94, uveřejněný pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný - jak vyplývá z výše uvedeného - jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek - vyplývající ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné - spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu, neboť koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele (srov. § 2175 odst. 2 o. z.) Smlouva o koupi závodu proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalované jako dosavadního zaměstnavatele na [anonymizována tři slova] jako přejímajícího zaměstnavatele. 16. Citované ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se