71 CO 258/2021-255 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 1 000 000 Kč a nepřiznal žádnému z účastníků ani státu právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce se od roku 1984 léčí pro psychické problémy. Žalobce se žalovanou žili jako druh a družka od roku 2006 do roku 2011. Žalovaná provozovala prodejnu potravin – večerku, žalobce jí v prodejně pomáhal. V době od [datum] do [datum] byl žalobce ve výkonu trestu. Žalobce navštívil ambulanci Krizového centra [obec] o. z., dne [datum] a byl přijat ke krátkodobému pobytu do [datum]. Žalobce byl od [datum] do [datum] hospitalizován na interním oddělení jednotky intenzivní péče Nemocnice s poliklinikou [obec]. Tvrzení žalobce o domácím násilí, šikanování, omezování osobní svobody, které mu způsobila žalovaná svým jednáním, které se opakovalo a trvalo dlouhodobě, zejména v době vánočních svátků roku 2010, kdy v důsledku jejího chování byl nucen vyhledat pomoc Krizového centra v [obec], kde byl přijat ke krátkodobému pobytu od [datum] do [datum] a dále v září roku 2011 v důsledku čehož byl žalobce hospitalizován na jednotce intenzivní péče Nemocnice s poliklinikou v [obec], nebyla prokázána. Naopak žalobce má sklony k agresivitě vůči osobám blízkým. Ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod spisovou značkou 1 T 514/2000 byl žalobce odsouzen pro závažnou trestnou činnost ve vztahu k nezletilé dceři, která mu navíc byla svěřena do výchovy a péče, jeho jednání se projevovalo vysokým stupněm hrubosti, bezcitnosti a trvalo po dlouhou dobu, přičemž poškozená nebyla vzhledem ke svému věku schopna se o sebe postarat. V době od [datum] do [datum] žalobce byl ve výkonu trestu. Následně rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, č. j. 105 T 139/2010-200, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 271/2011 byl žalobce uznán vinen, týráním žalované v době od [datum] [rok] do [datum], tedy osoby blízké žijící s ním ve společném obydlí, čímž spáchal přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku. Tedy i v době, kdy se žalobce vrátil z výkonu trestu, byla žalovaná uznána jako osoba týraná, kterou týral žalobce a nikoliv naopak. Žalobce sice navštívil ambulanci Krizového centra o. z. a byl přijat ke krátkodobému pobytu do [datum], což však neprokazuje tvrzení žalobce, že ho žalovaná dlouhodobě duševně týrala. V období od [datum] do [datum] byl žalobce hospitalizován na oddělení interní jednotky intenzivní péče, avšak to rovněž nijak neprokazuje tvrzené duševní týrání. Rovněž se žalobce k další partnerce choval nevhodně, byl agresivní a dokonce ji bil. Dle posudku zpracovaného v trestním řízení žalovaná trpěla příznaky syndromu týrané osoby a přetrvávající symptomy u žalované se projevovaly po lednu 2011. Žalobce má tendence stavět se do role oběti partnerských neshod. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil tím, že okresní soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Byla to žalovaná, která žalobce trvale a soustavně šikanovala a ponižovala a vyhrožovala mu obviněním ze znásilnění. Žalobce jako osoba trestaná měl strach, že mu nikdo neuvěří. Rovněž byl na žalobkyni finančně a existenčně závislý, neboť u ní bydlel a pracoval pro ni. V důsledku těchto útrap se pokusil v roce 2011 o sebevraždu. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že žalovaná je konfliktní typ, svědkyně [příjmení] vypověděla, že žalovaná žalobce psychicky deptala. Soud při hodnocení důkazů nepostupoval objektivně a důkazy hodnotil pouze v neprospěch žalobce. Navrhuje proto změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno nebo zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Žalobce nedodal jediný důkaz ke svým tvrzením, naopak to byla žalovaná, která byla týrána. 4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Žalobce vytýká okresnímu soudu, že neobjektivně hodnotil důkazy a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. V situaci, kdy jediným důkazem ve prospěch tvrzení žalobce byla jeho účastnická výpověď, proti které stojí účastnická výpověď žalované, okresní soud správně vycházel i z dalších provedených důkazů. S hodnocením provedených důkazů jednotlivě a v souhrnu a se skutkovým závěrem okresního soudu odvolací soud souhlasí. Jestliže žalobce byl dvakrát odsouzen za týrání a násilí vůči osobám s ním žijícím ve společné domácnosti (dcera a žalovaná), podle znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení žalobce obecně vykazuje rysy osobností poruchy ve smyslu smíšené poruchy osobnosti – rysy emoční nestability a dissociální a požívání alkoholu pak snáze demaskuje jeho sklony k explozivnímu agresivnímu reagování, dále vzhledem k závěrům znalkyně, že žalovaná ještě v lednu 2011 měla příznaky syndromu týrané osoby a žalobce má tendence stavět se do role oběti partnerských neshod, lze závěr okresního soudu, že neuvěřil výpovědi žalobce, shledat správným. Pokud jde o namítanou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], pak uvedla, že jí žalobce sděloval, že ho žalovaná psychicky deptala. Tedy jde o informaci opět získanou zprostředkovaně a pouze od žalobce, nikoli o skutečnost, kterou by svědkyně viděla či slyšela. Od žalované měla svědkyně informaci opačnou, a to, že žalobce měl žalovanou týrat a bít. Nelze pominout, že sama svědkyně uvádí, že žalobce byl na ní agresivní a bil ji před jejím synem, svědkyně zahajovala přestupkové řízení, protože jí žalobce pořád psal SMS a obtěžoval, a v jednom případě musela volat i policii, pro tyto své zkušenosti svědkyně spíše věří žalované. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaná ji jednou, když si chtěla koupit cigarety, vyhodila z večerky a že žalovaná byla konfliktní typ, pořád se spolu s žalobcem ve večerce hádali. Samotná tato výpověď prokazuje pouze neshody a konflikty účastníků řízení, nelze z ní však dovodit, že to byla žalovaná, která by soustavně týrala žalobce. Okresní soud tedy jak je uvedeno výše provedené důkazy řádně vyhodnotil a řádně a dostatečně zjistil skutkový stav v tom smyslu, že žalovaná se žádného týrání žalobce nedopouštěla. V důsledku tohoto zjištění pak okresní soud správně po právní stránce dovodil, že nebylo zasaženo do integrity žalobce a ani do jiné složky osobnostního práva žalobce. 6. Z výše uvedeného důvodu odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které jí však dle obsahu spisu nevznikly.