71 CO 37/2022-52 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na přerušení řízení (odstavec I. výroku), zamítl návrh na písemnou omluvu žalovaných a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč (odstavec II. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 11.120 Kč. 2. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když byli zcela úspěšní. Náklady řízení představují odměnu za dva úkony právní služby (převzetí věci a účast u jednání soudu) po 2.480 Kč u každého z žalovaných dle ust. § 9 odst. 4, § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) a režijní paušál po 300 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, které směřoval toliko do odstavce III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Navrhoval změnu rozsudku v této části tak, že náklady řízení nebudou žalovaným přiznány. Poukazoval na judikaturu Ústavního soudu, která vychází z teze, dle které je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami a není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt – advokáta. Vynaložené náklady za právní zastoupení tak nejsou účelně vynaloženými náklady. 4. Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku v napadené části s tím, že jeho žaloba nebyla zaměřena proti státu či úřadu. Žalovanými byly fyzické osoby a odkazy žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu jsou nepatřičné. 5. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud dle ust. § 205 odst. 1 a ust. § 212a odst. 1 o. s. ř. rozhodnutí okresního soudu v napadené části, tj. v části výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Okresní soud správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byli v řízení procesně zcela úspěšní, když byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žaloba od počátku směřovala proti žalovaným jako fyzickým osobám, přestože uplatněný nárok souvisel s činností orgánu obce, jehož jsou žalovaní zaměstnanci. Žalobce označil žalované jako fyzické osoby, tito v řízení jako fyzické osoby vystupovali a odkaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu týkající se náhrady nákladu státu, je tak zjevně nepřiměřený. Jako každý jiný účastník soudního řízení mají žalovaní právo nechat se zastoupit advokátem. V případě procesního úspěchu pak mají nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za toto právní zastoupení, které je nutno považovat za účelně vynaložené náklady. 7. Odvolací soud rovněž souhlasí s přiznanou výší nákladů řízení a v této části pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. 8. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je dán dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl zavázán nahradit žalovaným částku 1.564 Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání). Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí o nákladech řízení, tj. částka 11.120 Kč. Při stanovení odměny vycházel odvolací soud z ust. § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. s přihlédnutím k ust. § 12 odst. 4 vyhl. Odměna za jeden úkon právní služby tak představuje částku 1.580 Kč sníženou o 20 % (316 Kč), tj. na částku 1.264 Kč. V souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. náleží odměna pouze v rozsahu ½, tj. částky 632 Kč u každého z žalovaných, tj. 1.264 Kč. Dále byla přiznána paušální náhrada ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1 a 4 vyhl., když advokát podal za oba žalované jedno totožné vyjádření a vznikly mu tak pouze jedny hotové výdaje.