8 CO 116/2022-500 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 282.229 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2013 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba co do úrokového příslušenství z částky 282.229 Kč za dobu od 11. 4. 2013 do 30. 5. 2013 byla zamítnuta. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 237.710 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2010 písemnou smlouvu, v níž se dohodli, že žalovaný pro žalobce vypracuje projektovou dokumentaci stavby a doklady nutné k žádosti o přiznání investiční dotace z programu Zelená úsporám v oblasti podpory B a C.3, která mohla dosáhnout maximální výše 305.000 Kč, na plánovanou nemovitost žalovaného, a pokud takový posudek žalovaného bude vadný a žalovaný tuto vadnost posudku v dohodnuté lhůtě nebo ve lhůtě deseti dnů nenapraví, zaplatí žalobci 1.000 Kč za každý den, dokud k nápravě nedojde. Fond vyzval žalobce dne 28. 4. 2011, aby doplnil svou žádost o přiznání dotace v rámci programu Zelená úsporám v oblasti podpory B a tuto výzvu žalobce přeposlal žalovanému, ať opraví svůj posudek, o což se žalovaný neúspěšně pokusil úpravou ze dne 6. 6. 2011, a právě mj. z důvodu nedostatečnosti posudku zpracovaného žalovaným [příjmení] dne 29. 12. 2011 zamítl žádost žalobce o přiznání dotace v oblasti podpory B. 3. Okresní soud vyhodnotil danou smlouvu jako smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, neboť účastníci si dohodli použití obchodního zákoníku, přičemž ze smlouvy nevyplývá cokoliv, co by mělo zhoršovat postavení žalobce jako spotřebitele. Neshledal zde ani žádná nepřípustná ujednání, která vyjmenovává ust. § 56 odst. 3 o. z. V ujednání v čl. V. 9 smlouvy byla stanovena smluvní pokuta, a byť se v uvedeném článku hovoří o odstranění případných reklamací pouze projektové dokumentace, ačkoliv čl. II. 1 smlouvy vymezoval povinnost žalovaného zpracovat projektovou dokumentaci stavby a doklady nutné k žádosti o přiznání investiční dotace, výkladem čl. V. 9 smlouvy v kontextu ostatních ustanovení smlouvy lze dospět k závěru, že projektovou dokumentací je myšlen celý posudek žalovaného, čemuž nasvědčují i čl. II. 2 a III. 1, které stanovují žalovanému povinnost předat projektovou dokumentaci ve 4 tištěných vyhotoveních do 4 týdnů od podpisu smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě v čl. V. 5 smlouvy okresní soud shledal jako platné ujednání, když není ani v rozporu s dobrými mravy, a není neplatné ani pro případnou neurčitost, když platí, že smluvní pokuta musí být vždy stanovena tak, aby její výše byla zjistitelná ke dni porušení smluvní povinnosti, na niž se váže, a to v tom smyslu, že bude zjistitelná konkrétní jednorázová částka odpovídající ujednání o smluvní pokutě. Za této situace pak okresní soud zkoumal, zda žalovaný zhotovil bezvadné dílo, zda v případě vady byly vady vytknuty a zda byly ze strany žalovaného odstraněny. Pokud se týká vad díla zhotoveného žalovaným, okresní soud vycházel především ze znaleckého posudku Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava, Fakulty stavební, znalecký ústav přitom přesně popsal pochybení, kterých se žalovaný dopustil, kterými bylo především vypracování posudku včetně jeho doplnění ze dne 6. 6. 2011 v nesouladu se směrnicí MŽP 09/2009 a její přílohou č. I., provedení výpočtů s nesprávně zadanými vstupními parametry, nesprávné výpočty tepelných ztrát aj. Pochybením pak bylo rovněž to, že v rámci provádění díla nespolupracoval žalovaný s [titul] [příjmení], která zhotovovala projektovou dokumentaci, aby mohlo být dosaženo jednoty mezi dokumentací a samotným výpočtem. K závěru týkajícímu se vadnosti posudku zpracovaného žalovaným nedospěl soud výlučně na základě znaleckého posudku ústavu, ale také na základě výzvy Fondu ze dne 28. 4. 2011, e-mailové komunikace žalovaného s [jméno] [příjmení] a výslechu této osoby, rozhodnutí Fondu o zamítnutí žádosti žalobce a také na základě dopisu ze dne 22. 3. 2013 od společnosti [právnická osoba], kdy ve všech těchto listinách bylo konstatováno, že odborný posudek žalovaného včetně jeho doplňku ze dne 6. 6. 2011 obsahoval chyby. [jméno] [příjmení] byla přitom odborným pracovníkem Fondu, tudíž jejím závěrům lze přikládat patřičnou relevanci, což lze prohlásit i o posudku zpracovaném společností [právnická osoba], která uzavřela, že projekt žalobce splňoval podmínky pro podporu z prostředků programu MŽP Zelená úsporám pro oblast B - podpora novostaveb v pasivním energetickém standardu. Se závěry posudku společnosti [právnická osoba] se přitom ztotožnil i znalecký ústav. Další podmínkou na zaplacení smluvní pokuty bylo řádné vytknutí vad. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce postupoval zcela správně a v souladu se smlouvou i tehdy platnou legislativou tak, že jakmile jej Fond vyzval k odstranění vad a nedostatků, z nichž část spočívala ve formálních náležitostech a část v samotném posudku vyhotoveném žalovaným, tuto výzvu zaslal žalovanému, nechť svůj posudek dále doplní, aby žádosti žalobce mohlo být vyhověno. Nebylo tak třeba, aby žalobce žalovanému např. zaslal dopis označený jako vytknutí vad odborného posudku s přesným seznamem vad a s požadavkem na jejich odstranění, když navíc takový seznam již fakticky obsahovala výzva Fondu. Na straně žalovaného tak byly splněny všechny předpoklady pro vznik povinnosti k zaplacení smluvní pokuty určené čl. V. 5 smlouvy, přičemž žalovaný svou povinnost stále nesplnil a do dnešního dne trvá jeho prodlení s odstraněním vytknutých vad. Dle ujednání ve smlouvě byl žalovaný povinen vadu díla odstranit ve lhůtě deseti dnů. Soud přitom vzal v řízení za prokázáno, že žalobce přeposlal žalovanému po datu 28. 4. 2011, kdy tato byla Fondem vyhotovena, výzvu k odstranění nedostatků žádosti, žádný konkrétní termín odstranění vad posudku žalovaného dohodnut nebyl, mohla se tak uplatnit lhůta dle čl. V. 5 věty druhé smlouvy a žalovaný měl deset dnů k odstranění vytknutých vad. Soud nepovažuje za rozhodující, kdy přesně nastalo prodlení žalovaného, které se odvíjí od uplynutí desátého dne lhůty po odstranění vad posudku, a tedy který den mu byla žalobcem zaslána výzva Fondu, neboť na celkový nárok žalobce toto vliv nemá. Žalovaný tak měl lhůtu deseti dnů běžících nejpozději od 6. 6. 2011, neboť za hypotetické situace, že až do tohoto dne byla žalovanému žalobcem zaslána výzva Fondu ze dne 28. 4. 2011 a žalovaný zároveň ihned tohoto dne svůj posudek doplnil a zaslal žalobci, počala žalovanému běžet lhůta k odstranění vad posudku dle smlouvy a do prodlením s řádným odstraněním vad díla se tak dostal nejpozději dne 17. 6. 2011, což činí 648 dní. Dle soudu skutečná doba prodlení žalovaného byla od 17. 6. 2011 do 25. 3. 2013, tedy se jednalo o dobu 659 dní a žalobce by mohl požadovat částku 659.000 Kč, v tom případě by však soud, a to i bez návrhu žalovaného, přistoupil k její moderaci (NS ČR 32 Cdo 3853/2007 a 29 Cdo 3667/2010). Žalobce se nicméně po žalovaném domáhal zaplacení částky 282.229 Kč, a tuto částku z titulu smluvní pokuty za uvedené období považuje soud za adekvátní, proto žalobě vyhověl. 4. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům I., III. a IV. výroku, podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal buď jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení k posouzení, zda se jednalo o pasivní dům, případně se domáhal jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta. Uvedl, že se nezavázal ve smlouvě pro žalobce k zajištění přiznání dotace Zelená úsporám, nýbrž se pouze zavázal k vypracování dokumentace a dokladů k žádosti. Z napadeného rozsudku vyplývá, že soud pojímá dokumentaci k žádosti šířeji a z napadeného rozsudku dovozuje žalovaný, že snad formální nedostatky, které si způsobil sám žalobce tím, že předmětné dokumenty jednak nepředal jeho osobě a jednak nepředal Státnímu fondu životního prostředí, měly snad být těmi doklady, které měl připravit a doložit Státnímu fondu životního prostředí žalovaný. Nic takové žalobce ani za celou dobu netvrdil, ani nepožadoval, a soud tak překročil rámec žalobního návrhu a de facto i námitek žalobce a jednak zcela pominul skutečnost, že žalovaný žádným způsobem nezastupoval žalobce v řízení před SFŽP, ani se k tomu nijak nezavázal. Dále namítal, že žalobce u něho posudek nereklamoval. Skutečností je, že poté, kdy žalobci dílo předal, dostavil se žalobce za ním a požádal ho, zda by nebylo možné provést výpočet s jinými vstupními daty, a to z toho důvodu, že na SFŽP po žalobci požadovali zadání jiných hodnot. Žalobci sdělil, že výpočet v předané dokumentaci a dokladech k žádosti odpovídají příslušným normám ČSN a TNI ČSN. S ohledem na skutečnost, že se jednalo pouze o změnu vstupních dat výpočtů, provedl nový výpočet dle zadání žalobce, a tento mu předal. Poté se žalobce dostavil opětovně s tím, že ze strany SFŽP nebyl akceptován ani tento výpočet, provedl pro žalobce další výpočet s konk