8 CO 19/2022-604 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 505.760 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 22.762 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů řízení žalované ve výši 170.352,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] dne 8. 10. 2012 a s ohledem na povahu smluvních stran a obsah smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] soud tuto smlouvu vyhodnotil podle ust. § 536 a násl., jako smlouvu o dílo. Ačkoliv smlouva hovoří o inominátní smlouvě podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, vzhledem k tomu, že žalobkyně dodávala žalované produkt, který musela upravovat na základě konkrétních požadavků žalované tak, aby tento produkt byl funkční a vyhovoval požadavkům žalované, tak na tuto smlouvu lze plně použít ustanovení smlouvy o dílo. Dále okresní soud uzavřel, že pokud podpisem akceptačního protokolu došlo teprve k zahájení provozu dodaného systému, v rámci provozu měly být poskytovány asistence na místě a měl být tento systém provozován, pak nemohlo dojít k ukončení smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] a k ukončení dodávky celého systému, naopak tato smlouva nadále trvala, neboť služba provozu je jednou ze služeb, kterou smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] obsahovala, po ní ještě přicházela služba řízení projektu, a tedy akceptační protokol nebyl tou skutečností, která by ukončovala služby podle smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova]. Dále s odkazem na závěry znalce [titul] [jméno] [příjmení] okresní soud uvedl, že výhrady, které jsou uvedené v akceptačním protokolu, byly natolik zásadní, že neumožnily předání díla do produkčního prostředí, tedy k rutinnímu užívání odběratelem. Akceptační protokol ze dne 4. 12. 2013 nelze považovat za akceptaci dodávky, protože by musely předcházet popsané procesy testování a musely proběhnout proškolenými pracovníky zákazníka akceptační testy, v systému musela být veškerá data, musely by být funkční propojení s ostatními IS apod. Okresní soud pak dospěl k závěru, že částky požadované žalobkyní na zaplacení prací provedených na základě předložených tiketů, byly částky, které požaduje za práce, které provedla v rámci smlouvy na dodávku [anonymizována dvě slova], která nebyla a nemohla být akceptačním protokolem ze dne 4. 12. 2013 ukončena a jedná se tedy o práce, které byly v rámci smlouvy o dodávce informačního systému žalobkyní provedeny a v žádném případě se nejedná o nové práce či vícepráce. Žádná dohoda a žádný závěr z jednání ohledně dalších prací či nových prací mezi účastníky nebyla, výhrady uvedené v akceptačním protokolu ze dne 4. 12. 2013 byly natolik závažné, že jejich závažnost byla důvodem pro nepřevzetí předmětu plnění z důvodu neprovedení předmětu plnění žalobkyní v rozsahu požadavku odběratele úplně, správně a včas v souladu s principy dobré praxe. Z těchto důvodů okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky ve výši 361.600 Kč, jakožto víceprací či prací provedených na základě nové smlouvy, když k žádné dohodě o uzavření nové smlouvy a ani ohledně víceprací nedošlo. Z toho důvodu také byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 144.160 Kč, tedy ceny za licenci, když dílo nebylo žalobkyni prokazatelně dokončeno a řádně dodáno tak, že nevznikl nárok ani na zaplacení této částky. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud nesprávně posuzoval smlouvu dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, když smlouva sama obsahuje jasné sdělení, že se jedná o smlouvu inominátní uzavřenou dle ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku Smlouva o dodávce [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 10. 2012 obsahuje úpravu odpovídající nejen smlouvě o dílo, ale i smlouvě o poskytování služeb a smlouvě licenční. Z toho důvodu okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Pokud jde o nějakou smlouvu, tak zejména o smlouvu licenční. Žalobkyně soudu opakovaně sdělila, že dodává již hotový [anonymizována dvě slova], nikoliv [anonymizována dvě slova] vytvořený na zakázku. Dále vytýkal soudu prvého stupně, že nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem týkajícím se zejména absence součinnosti žalované při plnění dodávky informačního systému. Žalobkyně opakovaně uváděla, že právě nedostatečná součinnost měla za následek neprovedení školení pracovníků žalované. [jméno] [příjmení] nejenže v rozporu s předloženými důkazy na soudním jednání dne 8. 10. 2020 vypověděla, že byla členkou realizačního týmu žalované, ale navrch vypověděla, že se nikdy neseznámila s cílovým konceptem. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz na prozkoumání provozní databáze žalované, když tento odmítl provést jako nadbytečný. Dále se žalobkyně domnívá, že soud nesprávně posoudil povahu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Tento je určen a požadován vždy výrobcem softwaru, nikoliv dodavatelem [anonymizována dvě slova], tedy žalobkyní. Soud ve svém závěru nikterak nepřihlédl ke znění smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] a aplikoval úpravu obchodního zákoníku, přitom čl. 5 smlouvy o dodávce [anonymizována dvě slova] obsahuje jasnou úpravu splatnosti [anonymizována dvě slova], kdy váže splatnost ceny SW upgrade na uvolnění softwaru, tedy na okamžik, kdy žalovaná mohla se softwarem pracovat. Nelze pominout ani nekritické převzetí závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení] soudem, stejně jako skutečnost, že nepřihlédl k výsledkům výslechu znalce, ani k těm jeho závěrům, které nejsou se soudem přijatým právním posouzením věci v souladu. Znalec v něm užívá normy, které na smluvní vztah mezi stranami sporu nedopadají a považuje [anonymizována dvě slova] ze systém operační, kdy při konfrontaci s tímto závěrem při výslechu dne 13. 10. 2021 okamžitě obrátil. Nevyhnul se rovněž právním soudům, kupříkladu k akceptačnímu protokolu ze dne 4. 12. 2013 uvedl, že jej nelze vnímat jako akceptační protokol. Znalec tím zpochybnil vlastní kompetentnost i erudici. V neposlední řadě tedy vytýká žalobkyně naprostou nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost rozsudku okresního soudu. Soud si protiřečí, když nejprve říká, že se ke znaleckým posudkům [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] staví rezervovaně a poté přihlíží pouze k závěrům [titul] [příjmení], aniž by jakkoliv vyhodnotil její důvěryhodnost, erudici ani kompetenci, kteréžto žalobce i [titul] [příjmení] zpochybnili. 4. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. 5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Okresní soud učinil správná a úplná skutková zjištění ohledně právně významných skutečností pro posouzení žaloby žalobkyně, když v podrobnostech krajský soud na zjištění, jak je učinil okresní soud z listinných důkazů a výslechů svědků, zcela odkazuje. 7. Okresní soud rovněž nepochybil při právním posouzení věci. Zcela správně pak posuzoval smlouvu dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku a správně uvedl, že ač smlouva hovoří o inominátní smlouvě podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, tak vzhledem k tomu, že žalobkyně dodávala žalované produkt, který musela upravovat na základě konkrétních požadavků žalované tak, aby tento produkt byl funkční a vyhovoval požadavkům žalované, tak na tuto smlouvu lze plně použít ustanovení smlouvy o dílo. Navíc pokud by se jednalo o smlouvu inominátní, tak samozřejmě zde platí ujednání uvedená ve smlouvě. 8. Nicméně dle názoru odvolacího soudu pro posouzení žaloby žalobkyně, resp. jejich nároků je především rozhodující to, že smyslem a účelem předmětné smlouvy bylo dodat fungující program. Ten zjevně nefungoval, sama žalobkyně uvedla, že po nahrání dat nešlo rozpoznat chybu v datech. Svědek [příjmení] uvedl, že cílovým stavem měla být systémová evidence [anonymizována tři slova]. 9. Předmětem žaloby je nárok na zaplacení víceprací, resp. částky, která měla vyplývat z nové dohody mezi žalobkyní a žalovanou. V daném případě lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že se nejedná o nárok žalobkyně z titulu nové smlouvy, tedy o nárok, který vznikl nad rámec smlouvy o dodávce informačního systému ze dne 8. 10. 2012. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] shodně uvedli, že žádná dohoda a žádný závěr z jednání ohledně dalších prací či nových prací mezi účastníky nebyla, což vyplývá i ze zápisu z jednání z 22. 1. 2014 Smlouva byla uzavřena do doby ukončení dodávky systému. Smlouva dle bodu 3.3 smlouvy byla dodávána po jednotlivých položkách - akceptace měla být provedena formou písemného akceptačního protokolu pro celý systém. Podpisem akceptačního protokolu dle bodu 3.4 smlouvy dává dodavatel odběrateli svůj souh