75 CO 10/2023-39 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem pro uznání okresní soud uložil žalované povinnost vydat žalobkyni movité věci označené ve výroku I. rozsudku a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.534 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud při aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil tím, že plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8.534 Kč. Podle okresního soudu náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen„ AT“) ve výši 3x 1.500 Kč (příprava a převzetí, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem), 3x režijní paušál á 300 Kč za provedené úkony právní služby a 21% DPH. 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se změny napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 38.445,20 Kč. Žalobkyně namítala, že okresní soud nesprávně určil výši nákladů řízení, když zřejmě považoval za tarifní hodnotu částku ve výši 10.000 Kč dle § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 AT. Podle názoru žalobkyně však ustanovení § 9 odst. 1 AT nelze v projednávané věci aplikovat, když aplikace tohoto ustanovení by přicházela v úvahu pouze, pokud by nebylo možno zjistit hodnotu věci nebo pokud by ji bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. V projednávané věci ze spisového materiálu lze jednoznačně dospět k hodnotě věcí, které má žalovaná povinnost žalobkyni vydat, konkrétně je hodnota všech těchto věcí určena v kupní smlouvě ze dne 24. 5. 2021, z níž vyplývá kupní cena ve výši 351.354 Kč. Odvolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. z.n 30 Cdo 1021/2015 s tím, že v žalobě je tvrzeno i prokázáno, že hodnota věcí, které má žalovaná povinnost vydat, představuje částku 351.354 Kč a toto je také tarifní hodnota, z níž je třeba vycházet při výpočtu náhrady nákladů řízení. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o nákladech řízení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v celém rozsahu důvodné. 5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou se žalobkyně domáhala po žalované vydání věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku okresního soudu, přičemž o žalobě žalobkyně rozhodl okresní soud napadeným rozsudkem pro uznání tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.534 Kč. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. V posuzovaném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů, jak správně uzavřel okresní soud. Okresní soud však pochybil, pokud při stanovení výše nákladů právního zastoupení aplikoval ustanovení § 7 bod 4. ve spojení s § 9 odst. 1 AT a vycházel z tarifní hodnoty 10.000 Kč. Jak správně argumentuje žalobkyně, aplikace tohoto ustanovení by přicházela v úvahu pouze, pokud by nebylo možno zjistit hodnotu věci nebo pokud by ji bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, což se však netýká projednávané věci. Z obsahu spisu, konkrétně z kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2021, jednoznačně vyplývá cena movitých věcí, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, a to 351.354 Kč, a z této částky jakožto z tarifní hodnoty je nutno vycházet při výpočtu náhrady nákladů, pokud se týká nákladů právního zastoupení žalobkyně. V projednávané věci tak nelze aplikovat závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2404/2012 a ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4611/2017 ani závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 269/2016 ze dne 17. 10. 2017 a je třeba při náhradě nákladů řízení vycházet z hodnoty věcí, jejichž vydání se žalobkyně úspěšně v řízení domohla. 8. Náklady řízení, jak vyplývá z obsahu spisu, představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení dle § 7 AT za okresním soudem správně určené úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem). Je třeba vycházet z tarifní hodnoty 351.354 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby představuje částku 9.740 Kč. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů za 3 úkony právní služby po 9.740 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT a 21% DPH ve výši 6.325,20 Kč, tedy celkem 38.445,20 Kč, nikoliv 8.534 Kč, jak určil okresní soud. 9. Ze shora uvedených důvodů krajský soud změnil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, když neshledal důvody pro jeho potvrzení či zrušení. 10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. když žalobkyně byla se svým odvoláním zcela úspěšná a přísluší jí plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1.754,50 Kč sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 1.150 Kč dle § 7 bod 3., § 11 odst. 2 písm. c) AT (podání odvolání nikoliv ve věci samé), počítáno z tarifní hodnoty 29.911,20 Kč, tedy z částky, o kterou chce žalobkyně zvýšit náhradu nákladů řízení, z náhrady jednoho režijního paušálu 300 Kč za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 AT a z náhrady 21% DPH ve výši 304,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či povolení splátek s tím, že místem platby těchto nákladů určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř. advokáta žalobkyně.